Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3000/2017

20 Cdo 3000/2017

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné Citibank Europe plc se sídlem v Dublinu, North Wall Quay 1, Irská republika, registrované pod č. 132781, provozující svou činnost v České republice prostřednictvím Citibank Europe plc, organizační složka se sídlem v Praze 5, Bucharova č. 2461/14, identifikační číslo osoby 28198131, zastoupené Mgr. Janem Dajbychem, advokátem se sídlem v Praze 10, Vinohradská č. 3330/220, proti povinnému J. F., K., pro 270 468,08 Kč s příslušenstvím, za účasti vydražitelky A. P., identifikační číslo osoby 02390906, vedené u soudní exekutorky Mgr. Zuzany Sobíškové, Exekutorský úřad Praha 6, pod sp. zn. 180 Ex 17587/11, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. ledna 2017, sp. zn. , takto:

Dovolání povinného se odmítá.

Odůvodnění:

Odvolací soud v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 10. 12. 2015, č. j. 180 Ex 17587/11-71, kterým soudní exekutorka Mgr. Zuzana Sobíšková, Exekutorský úřad Praha 6, udělila vydražitelce A. SE příklep vydražené nemovitosti za nejvyšší podání 752 000 Kč. Dospěl k závěru, že ze strany soudní exekutorky nedošlo k pochybení, když povinnému zaslala usnesení o nařízení dražebního jednání do jeho datové schránky, neboť postupovala v souladu s ustanovením , dle kterého „má největší prioritu“ doručování při jednání nebo jiném soudním úkonu a následně doručování prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Vzhledem k tomu, že povinnému bylo usnesení o nařízení dražebního jednání doručeno fikcí do jeho datové schránky, byl o termínu dražebního jednání řádně informován.

Povinný napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním. Namítá, že odvolací soud se nezabýval tvrzením povinného, že povinný neměl z omluvitelného důvodu možnost se do své datové schránky přihlásit, a namítal tak neúčinnost doručení písemnosti ve smyslu . Vzhledem k tomu, že soud má povinnost posuzovat každý právní úkon podle jeho obsahu, i když je úkon nesprávně označen, a v případě nejasností je soud povinen účastníka vyzvat k odstranění vad jeho podání, a vzhledem k tomu, že z obsahu odvolání, které podal povinný proti usnesení o příklepu, je zřejmé, že podání splňuje rovněž i náležitosti návrhu podle ustanovení , měl odvolací soud účastníka vyzvat, aby odstranil vady tohoto návrhu obsaženého v podání a návrh na určení neúčinnosti doručení náležitě formuloval. Povinný dále namítá, že po právní moci usnesení o ceně předmětné nemovitosti došlo k podstatné změně okolností rozhodných pro její ocenění, ke které však odvolací soud nepřihlédl a usnesení o ceně nezměnil, a rovněž shledává porušení ustanovení , neboť usnesením soudní exekutorky Mgr. Zuzany Sobíškové ze dne 3. 11. 2015, č. j. 180 EX 17587/11-63, byla změněna dražební vyhláška tak, že byl změněn termín konání dražebního jednání na den 10. 12. 2015 ve 12:00 hodin, přičemž povinnému bylo toto usnesení doručeno dle posouzení odvolacího soudu fikcí dne 14. 11. 2015, a nebyla tak dodržena 30 denní lhůta k nařízení dražebního jednání. Povinný navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) věc projednal podle , , (dále jen „ “) ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. Čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení , se dovolací soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Jak správně uvedl v odůvodnění dovoláním napadeného usnesení odvolací soud, vzhledem k tomu, že povinný má zřízenou datovou schránku, bylo povinností soudu, plynoucí ze zásad pro doručování uvedených v a aplikovaných ustálenou judikaturou dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. ), doručovat mu do datové schránky. Ustálená judikatura dovolacího soudu již dříve dovodila, že subjektivní důvody na straně uživatele datové schránky nemohou zpochybnit zákonem stanovenou fikci doručení podle ustanovení , neboť citované ustanovení žádné subjektivní důvody na straně uživatele nezohledňuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2012, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2014, sp. zn. ). Z uvedeného vyplývá, že skutečnost, že se povinný z důvodů na jeho straně (tedy z důvodu pobytu v zahraničí) nemohl přihlásit do datové schránky, nemá na účinnost doručení žádný vliv. Vzhledem k tomu, že odvolací soud v této otázce postupoval v souladu se zákonem a s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, nemůže uvedená námitka založit přípustnost dovolání.

Dovolateli lze přisvědčit, že odvolání může obsahovat i další procesní návrh a že v případě, že by konkrétně jím podané odvolání proti usnesení soudní exekutorky Mgr. Zuzany Sobíškové ze dne 10. 12. 2015, č. j. 180 Ex 17587/11-71, obsahovalo i návrh na vyslovení neúčinnosti doručení, soudy by se jím musely zabývat a rozhodnout o něm před rozhodnutím o podaném odvolání, neboť bez tohoto závěru by nebylo možné uzavřít, zda dražba mohla proběhnout. Odvolání povinného však výslovný návrh na vyslovení neúčinnosti neobsahovalo; při posouzení otázky, zda podání odvolání obsahovalo i návrh na vyslovení neúčinnosti doručení ve smyslu , když nebyl výslovně uveden a v návrhu byly pouze popsány a napadány skutečnosti týkající se doručení písemnosti, je třeba vycházet z tzv. teorie projevu vůle, která se uplatňuje v procením právu, a dle které je třeba každý procesní úkon posuzovat podle toho, jak byl navenek projeven, nikoliv podle toho, jestli mezi projeveným procesním úkonem a vnitřní vůlí jednající je skutečný souhlas (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2003, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 11/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 38/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2011, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 109/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2009, sp. zn. ). Ustanovení soudu ukládá posuzovat procesní úkon účastníka bez zřetele k tomu, jak jej účastník označil nebo zda jej vůbec označil, neumožňuje mu však, aby „domýšlel“ obsah úkonu nebo z obsahu úkonu činil závěry, které z něj ve skutečnosti nevyplývají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2007, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 1997, pod pořadovým číslem 69, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2000, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročník 2002, pod pořadovým číslem 42). Obsahové náležitosti podání povinným označené jako odvolání vymezuje , přičemž těmto požadavkům povinný dostál. Tvrdí-li povinný, že se mu před rozhodnutím o odvolání mělo dostat poučení o vadách jeho podání jako současnému návrhu na vyslovení neúčinnosti doručení, pak přehlíží, že vzhledem k tomu, že podání jako procesní úkon splňovalo předepsané obsahové náležitosti pro odvolání (a tento procesní úkon tak byl současně i nazván), nebyl v žádném případě dán důvod k výzvě podle o. s. ř, neboť odvolací soud nemohl předvídat či domýšlet úmysl povinného namítat současně neúčinnost doručení, když tuto vůli navenek neprojevil. Z uvedeného vyplývá, že ani tato dovolatelem nastolená otázka procesního práva nemůže přípustnost dovolání založit.

Namítá-li povinný nesprávnost určení ceny vydražené nemovité věci, rozhodnutí odvolacího soudu je i v této části v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, neboť v dřívější fázi exekuce údajně nesprávně určená cena nemůže být důvodem pro změnu usnesení o příklepu (například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2011, sp. zn. ). Ostatně i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. , na které poukazuje povinný ve svém dovolání, se uvádí, že určení ceny nemovitostí je fází exekuce, v níž exekutor stanoví výslednou cenu nemovitostí podle o s. ř. Po právní moci je toto usnesení závazné a v další fázi exekuce – při nařízení dražebního jednání – z něj exekutor vychází ( ).

Jde-li o námitky povinného, že nebyla dodržena lhůta nařízení dražebního jednání ve smyslu a že došlo k porušení zákona ve smyslu , dovolací soud uvádí, že na tomto závěru usnesení odvolacího soudu nespočívá, protože tyto námitky povinný v odvolání ani nevznesl. Nové skutečnosti nebo důkazy v dovolacím řízení uplatnit nelze (srov. ), proto ani tyto námitky nemohou založit přípustnost dovolání.

Z výše uvedených důvodů dovolací soud postupoval podle , a dovolání povinného odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [ a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. července 2017 JUDr. Zbyněk Poledna

předseda senátu