Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 608/2021

23 Cdo 608/2021-229

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobce O. K., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Milanem Hulíkem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 1, Bolzanova 1, PSČ 115 03, proti žalované MARHOLD a.s., se sídlem v Pardubicích, Svítkov, Motoristů 24, PSČ 530 06, IČO 15050050, zastoupené JUDr. Dušanem Divišem, advokátem, se sídlem v Praze, Purkyňova 2121/3, PSČ 110 00, o zaplacení částky 75 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 20. 5. 2020, č. j. -194, takto:

Odůvodnění:

Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 9. 7. 2019, č. j. -137, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 75 000 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok pod bodem I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II).

Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobce se po žalované domáhal zaplacení částky 75 000 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že jeho právní předchůdce společnost OK STAV s.r.o., jejímž byl zmocněncem pro jednání a přebírání peněz, provedla pro žalovanou stavební práce, za které na základě faktury vystavené na 87 570 Kč zaplatila pouze 12 500 Kč v hotovosti. Zbytek, tedy žalovaná částka byl vyplacen panu D. H., dělníkovi pracujícímu na stavbě, který však nebyl ani jednatelem, ani zaměstnancem společnosti OK STAV s.r.o., ani nebyl pověřený přijímat finanční prostředky. Podle soudu prvního stupně však bylo prokázáno, že k úhradě předmětné faktury vystavené na 87 570 Kč došlo na základě ústní dohody uzavřené mezi žalovanou, za kterou jednal pan P., žalobcem a panem H.. Žalobce totiž před minimálně třemi svědky podepsal výdajový pokladní doklad týkající se této částky a tím schválil jednání pana H., kterému bylo zálohově vyplaceno žalovanou v souvislosti se shora uvedenými stavebními pracemi 65 000 Kč a částka 10 000 Kč byla odkoupená od pana G.. Žalobce tak v hotovosti od žalované převzal zbývající částku 12 500 Kč. Obrana žalované je také podpořena znalcem Ing. Alešem Vaníčkem, znalcem z oboru písmoznalectví, když znalec považuje za pravděpodobnou také možnost, že podpis na výdajovém pokladním dokladu byl úmyslně pozměněn, když bylo zjištěno, že nelze zcela objektivně rozhodnout, zda podpis nacházející se na výdajovém pokladním dokladu, jehož pravost žalobce popíral, je pravým podpisem žalobce nebo padělkem dosud neznámého pisatele, ale jako pravděpodobnou variantu lze považovat i to, že podpis byl úmyslně pozměněn. Žalobce tak neunesl důkazní břemeno k prokázání svého tvrzení, že mu žalovaná dosud na předmětnou fakturu neuhradila částku 75 000 Kč, a proto soudu nezbylo nic jiného než žalobu zamítnout.

K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 20. 5. 2020, č. j. -194, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem II).

Odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně ve věci provedl podrobné dokazování a správná a obsahu provedených důkazů i obsahu spisu odpovídající skutková zjištění promítl do logického a výstižného závěru o skutkovém stavu věci a věc i správně právně posoudil. Ve shodě se závěry soudu prvního stupně tak neměl pochybnosti o tom, že soudem prvního stupně popsaným způsobem byla částka žalobou požadovaná společnosti OK STAV s.r.o. uhrazena a z takto zjištěného skutkového stavu je zjevné, že soud prvního stupně postupoval správně, pakliže žalobu zamítl.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné podle ustanovení , (dále jen „ “), neboť má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu ve věci prokazování pravosti soukromé y, přičemž soudy obou stupňů nerespektovaly rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. a sp. zn. . Podle názoru dovolatele napadené rozhodnutí závisí rovněž na vyřešení právní otázky zásadního významu, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to jestli svědek, který je ekonomicky závislý na účastníku řízení, a navíc má ekonomický zájem na výsledku řízení, by měl být a priori považován za nespolehlivého svědka, resp. samotná pochybnost o možné podjatosti by měla stačit k tomu, aby výpověď takového svědka měla nižší důkazní sílu.

Žalobce se domnívá, že soudy obou instancí nesprávně zjistily skutkový stav věci a nesprávně právně věc posoudily.

Ve vztahu k první otázce vyslovuje dovolatel přesvědčení, že není správné skutkové zjištění, z něhož vyšly soudy obou stupňů, totiž že žalobce podepsal stvrzenku na částku 87 570 Kč. Vyplývá to mimo jiné i ze závěrů znaleckého posudku. Soud tak bezdůvodně a nezákonně otočil důkazní břemeno. Je totiž obecně uznávanou právní zásadou, že pokud některá ze stran sporu předloží k soudu jako důkaz u bez úředně ověřeného podpisu, je na ní, aby prokázala, že podpis je pravý, nikoliv naopak, to ostatně vyplývá i z ustanovení , . Soud také nerespektoval shora uvedenou judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž popře-li žalovaný ve sporu o zaplacení směnky (jako soukromé y) pravost svého podpisu na směnce, leží důkazní břemeno ohledně pravosti takového podpisu na žalobci, který směnku k důkazu předložil a který ze skutečností v ní uvedených dovozuje žalobou uplatněný nárok.

Následně dovolatel zpochybňuje důvěryhodnost svědků, jejichž výpověďmi bylo podpořeno tvrzení žalované, kteří jsou jejími zaměstnanci. Dovolatel tak má za to, že svědek, který je ekonomicky závislý na účastníku řízení a má navíc ekonomický zájem na výsledku řízení (případná regresní náhrada škody) by měl být považován za nespolehlivého svědka, respektive samotná pochybnost o možné podjatosti by měla stačit k tomu, aby výpověď takového svědka měla nižší důkazní sílu. Toto podle názoru dovolatele vyplývá z logického výkladu a ze smyslu právních předpisů a toto je zároveň otázka zásadního právního významu, která v judikatuře Nejvyššího soudu dosud nebyla řešena.

Žalobce navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná ve vyjádření k dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl jako nepřípustné, neboť oba důvody, o které žalobce opírá přípustnost svého dovolání, se týkají hodnocení důkazů, což však nemůže být předmětem dovolacího přezkumu.

Nejvyšší soud (jako soud dovolací podle ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle , zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti a zda je přípustné.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. ), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení skutečně splněna jsou.

Podle nelze v dovolání uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy.

Podle lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Dovolání není přípustné.

Pokud se týká prvé otázky, odvolací soud nezaložil svůj skutkový závěr, že žalobce podepsal předmětný výdajový pokladní doklad, na tom, že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně pravosti této y, nýbrž tak učinil na základě hodnocení provedených důkazů. Rozhodnutí odvolacího soudu tedy není v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.

Spojuje-li pak žalobce přípustnost dovolání s otázkou hodnocení pravdivosti svědeckých výpovědí a namítá-li, že odvolací soud neměl uvěřit svědkům, kteří byli podle jeho mínění ekonomicky závislí na účastníku řízení (žalované) a měli ekonomický zájem na výsledku řízení, pak ani v tomto případě nejde o způsobilé uplatnění dovolacího důvodu ve smyslu Uvedená námitka nesměřuje primárně proti právnímu posouzení, nýbrž je jí vytýkána nesprávnost a neúplnost skutkových zjištění, na nichž je založen závěr, že žalovaná částka ve skutečnosti byla uhrazena (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. , popř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. ). Zákon nepředepisuje - a ani předepisovat nemůže - pravidla, z nichž by mělo vycházet jak hodnocení jednotlivých důkazů, tak hodnocení jejich vzájemné souvislosti. Je tomu tak proto, že hodnocení důkazů je složitý myšlenkový postup, jehož podstatou jsou jednak dílčí, jednak komplexní závěry soudce o věrohodnosti zpráv získaných provedením důkazů, jež jsou pak podkladem pro závěr o tom, které skutečnosti účastníky tvrzené má soudce za prokázané, a jež tak tvoří zjištěný skutkový stav. Základem soudcova hodnotícího postupu jsou kromě lidských a odborných zkušeností pravidla logického myšlení, která tradiční logika formuluje do základních logických zásad. Je na zvážení soudu (viz zásada volného hodnocení důkazů - ve spojení s ), kterému důkaznímu prostředku přizná větší vypovídací schopnost a věrohodnost.

Žalobce tak zpochybňuje skutkový stav, z nějž odvolací soud při meritorním rozhodování vycházel, avšak který v dovolacím řízení nelze nijak revidovat. Dovolání lze totiž podle podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (založeném na nesprávně řešené právní otázce hmotného nebo procesního práva, případně obou takovýchto v dovolání specifikovaných otázek). Již od 1. 1. 2013 nelze v režimu dovolacího řízení úspěšně zpochybnit skutková zjištění učiněná v nalézacím řízení. Těmito skutkovými zjištěními je dovolací soud vázán a nemůže je přezkoumávat (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. ).

I tato námitka tedy nemůže založit přípustnost dovolání.

Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému dovolání žalobce podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s , věta druhá neodůvodňuje.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobce dobrovolně povinnost, kterou mu ukládá toto rozhodnutí, může se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 27. 5. 2021

JUDr. Zdeněk Despředseda senátu