Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1623/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně Avesolvent, s. r. o., se sídlem v Praze, Novém Městě, Opletalova 1284/37, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 26 80 31 27, zastoupené Mgr. Danielem Tomíčkem, advokátem, se sídlem v Slezské Ostravě, Občanská 16, PSČ 710 00, proti žalovaným 1) P.S., 2) E. S., zastoupenému Mgr. Josefem Blažkem, advokátem, se sídlem v Bruntále, Žižkovo nám. 2, PSČ 792 01 a 3) J. Š., zastoupenému Mgr. Ing. Danielem Kováříkem, advokátem, se sídlem v Brně, Lidická 40, PSČ 602 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání druhého a třetího žalovaných proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. září 2008, č. j. -204, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 16. září 2008, č. j. -204, k odvolání druhého a třetího žalovaných potvrdil rozsudek ze dne 19. dubna 2007, č. j. -152, jímž Krajský soud v Brně v plném rozsahu ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 4. července 2003, č. j. -13, jímž uložil žalovaným společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 1,066.918,90 Kč s 6% úrokem od 5. dubna 2003 do zaplacení, směnečnou odměnu 3.556,- Kč a náklady řízení.

Odvolací soud – odkazuje na ustanovení , (dále jen „“) – shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že při hodnocení důkazů soud aplikuje zásadu volného hodnocení důkazů, jejíž podstatou je, že všechny důkazy hodnotí podle své úvahy, a to každý jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Zdůraznil, že formuloval-li znalec z oboru písmoznalectví závěr, podle něhož podpisy druhého a třetího žalovaných na směnečnéě jsou pravděpodobně jejich pravými podpisy, nemohou tvrzení žalovaných o tom, že den, kdy byly podpisy na směnce ověřeny, nebyl dnem úředním, respektive, že třetí žalovaný se nemohl v určenou dobu „do obce Rýmařov“ dostavit, zmíněný závěr zvrátit.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali druhý a třetí žalovaní dovolání.

Druhý žalovaný namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňuje dovolací důvody podle ustanovení

Akcentuje, že odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu neodpovídá ustanovení , když na jedné straně požaduje, aby šlo o platný podpis fyzické osoby a na straně druhé se ztotožňuje s pravděpodobnostním závěrem o podpisu dovolatele na směnce. Dále namítá, že důkazní břemeno ohledně platnosti podpisu dovolatele na směnce spočívá na žalobkyni a soudy nižších stupňů tak nesprávně přenesly důkazní břemeno ze žalobkyně na dovolatele.

Třetí žalovaný namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, tj. uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení Soudům nižších stupňů vytýká, že nesprávně vyhodnotily důkazy ohledně „ověření podpisu dovolatele na směnce“ a neprovedly důkazy, jejichž prostřednictvím hodlal prokázat, že v době podpisu směnky se nacházel mimo Rýmařov, kde k podpisu směnky mělo dojít.

Dovolání druhého a třetího žalovaných proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu, které není přípustné podle ustanovení a písm. b) , Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení ; proto je podle ustanovení a odmítl.

Z ustanovení se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ ]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán ( ), je pak možné – z povahy věci – posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle , stejně jako důvod podle , jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130).

Jakkoli Nejvyšší soud nadále setrvává na závěrech formulovaných v rozsudku ze dne 21. prosince 2009, sp. zn. , podle nichž popře-li žalovaný ve sporu o zaplacení směnky její pravost, leží důkazní břemeno ohledně pravosti směnky (pravosti podpisu žalovaného na směnce) na žalobci, v poměrech projednávané věci je z obsahu spisu zcela nepochybné, že směnka, o jejímž zaplacení bylo rozhodnuto směnečným platebním rozkazem, je, jde-li o podpisy dovolatelů (směnečných rukojmích), opatřena ověřovacími doložkami, jimiž Městský úřad v Rýmařově legalizoval, že E. S. a J. Š. směnku před ním vlastnoručně podepsali. V situaci, kdy Městským úřadem v Rýmařově provedená legalizační doložka obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením , o ověřování shody opisů nebo kopie su a o ověřování pravosti podpisu obecními úřady a o vydávání potvrzení orgány obcí a okresními úřady (dále jen „“), tj. obsahuje jméno, příjmení, rodné číslo žadatelů (rozuměj dovolatelů), údaj, jak byla zjištěna totožnost žadatelů, a údaje o místě jejich trvalého pobytu, konstatování, že fyzická osobau vlastnoručně před pověřeným pracovníkem podepsala, pořadové číslo, pod kterým je legalizace zapsána v ověřovací knize, místo a datum legalizace, podpis pověřeného pracovníka a otisk razítka se státním znakem, není pochyb o tom, že důkazní břemeno ohledně pravosti podpisu dovolatelů na směnce vskutku tížilo ( ) dovolatele (k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. ledna 2005, sp. zn. a ze dne 31. ledna 2007, sp. zn. , uveřejněná v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 2005, pod číslem 43 a č. 4, ročník 2007, pod číslem 51)

Právní posouzení věci soudy obou stupňů, založené na závěru, podle něhož důkazní břemeno ohledně (ne)pravosti podpisů směnečných rukojmí tížilo druhého a třetího žalované, je tak s výše uvedenými judikatorními závěry v souladu.

Na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu nelze usuzovat ani z pohledu dovolacích námitek, podle kterých soudy nižších stupňů nesprávně hodnotily provedené důkazy; je tomu tak již proto, že dovolací důvod podle ustanovení dovolatelé u dovolání, které může být přípustné pouze podle ustanovení , k dispozici nemají, jednak proto, že tyto námitky jsou nedostatečné z hlediska vymezení dovolacího důvodu podle ustanovení (k tomu srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 27/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož např. i důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 2008, sp. zn. ).

Konečně přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu ustanovení nejsou způsobilé založit ani výhrady, že soudy nižších stupňů neprovedly navrhované důkazy, když soud prvního stupně se s důvody, pro které tyto důkazy neprovedl, v odůvodnění svého rozhodnutí odpovídajícím způsobem vypořádal a odvolací soud se s jeho závěry ztotožnil; argumenty snášené v tomto směru dovolateli přitom žádnou otázku zásadního právního významu neotevírají.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a , když dovolání žalovaných bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Rozhodné znění se podává z bodu 12., části první, článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. října 2010

JUDr. Petr G e m m e l

předseda senátu