Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1342/2020

30 Cdo 1342/2020-243

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Davida Vláčila, v právní věci žalobce M. J., IČO XY, se sídlem XY, zastoupeného Mgr. Jiřím Dostálem,advokátem se sídlem v Chomutově, náměstí 1. Máje 101/2, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení částky 284 496 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2019, č. j. - 195, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 26. 2. 2019, č. j. -157, rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 29 000 Kč (výrok I), zamítl žalobu, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 255 496 Kč (výrok II), a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 23 415 Kč (výrok III).

Napadeným rozsudkem Městský soud v Praze jako soud odvolací řízení o odvolání žalované zastavil (výrok I rozsudku odvolacího soudu), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku II o věci samé a výroku III o nákladech řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III rozsudku odvolacího soudu).

Žalobce se domáhal zaplacení celkové částky 284 496 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v neodůvodněných průtazích v řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , které bylo zahájeno dne 10. 7. 2006 a skončilo schválením smíru dne 24. 3. 2017.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v rozsahu výroku II a výroku III rozsudku odvolacího soudu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II ), dále jen „ “, odmítl.

Nejvyšší soud opakovaně konstatuje, že stanovení formy nebo výše přiměřeného zadostiučinění je především úkolem soudu prvního stupně a přezkum úvah tohoto soudu úkolem soudu odvolacího. Přípustnost dovolání nemůže založit pouhý nesouhlas s výší přisouzeného zadostiučinění, neboť ta se odvíjí od okolností každého konkrétního případu a nemůže sama o sobě představovat otázku hmotného práva ve smyslu Dovolací soud při přezkumu výše zadostiučinění v zásadě posuzuje právní otázky spojené s výkladem podmínek a kritérií obsažených v , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění , (dále jen „ “), přičemž výslednou částkou se zabývá až tehdy, byla-li by vzhledem k aplikaci tohoto ustanovení na konkrétní případ zcela zjevně nepřiměřená, což v případě žalobce není. Jinými slovy, dovolací soud posuzuje v rámci dovolacího řízení, jakožto řízení o mimořádném opravném prostředku, jen správnost základních úvah soudu, jež jsou podkladem pro stanovení výše přiměřeného zadostiučinění (tedy např. to, zdali byly splněny podmínky pro snížení přiměřeného zadostiučinění z důvodu obstrukčního chování účastníka, nikoliv již to, zda v důsledku aplikace tohoto kritéria měly soudy přiměřené zadostiučinění snížit o 10 %, o 20 % nebo o 30 % (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2016, sp. zn. ).

Otázka, zda lze v rámci složitosti řízení snížit základní částku přiměřeného zadostiučinění z každého důvodu zvlášť, tj. jednak pro skutkovou složitost, jednak pro právní složitost a zda lze k tomuto přičíst i složitost řízení, a to až do výše korekce 70 % ze základní částky, nemůže založit přípustnost dovolání podle , neboť se při jejím řešení odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud uzavřel, že věc byla velice složitá vzhledem k předmětu řízení, množství důkazních prostředků a jejich povaze (např. nutnost opakovaného zadání znaleckého posudku) a procesnímu průběhu, kdy došlo k podání několika návrhů na vydání předběžného opatření, vzájemné žaloby, opakovaným změnám jednotlivých nároků žalobcem a bylo nutné žalobce opakovaně vyzývat k doplnění jím učiněných podání (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Otázka, zda se hranice 50 % snížení vztahuje ke každému hodnotícímu kritériu, přípustnost dovolání podle nezakládá, neboť ohledně ní nepředstavuje rozsudek odvolacího soudu jiné řešení, než jakého bylo dosaženo v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud odvolací soud uzavřel, že hranice 50 % se vztahuje k hodnocení každého kritéria samostatně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2012, sp. zn. ).

Námitka žalobce směřující proti posouzení vlivu vydání následně zrušených rozhodnutí na celkovou délku řízení, přípustnost dovolání podle rovněž nezakládá, neboť ze skutkových zjištění dovolacího soudu neplyne, že by v posuzovaného řízení došlo k tzv. kvalifikovaným kasacím (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 4. 2021

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu