Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 2934/2020

33 Cdo 2934/2020-1161

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce J. B., bytem XY, zastoupeného JUDr. Janem Brožem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 60, proti žalované Sekyra Group a.s., se sídlem v Praze 8, U Sluncové 666/12a, zastoupené JUDr. Ing. Pavlem Jíchou, advokátem se sídlem v Praze 2, Slezská 2127/13, o zaplacení 1.773.000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 1. 2018, č. j. -1041, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 20. 6. 2017, č. j. -998, zamítl žalobu, jíž žalobce po žalované požadoval zaplacení 2.668.306 Kč, a rozhodl o nákladech řízení.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 1. 2018, č. j. -1041, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé ohledně částky 1.773.000 Kč potvrdil, ohledně částky 895.306 Kč a ve výroku o nákladech řízení rozsudek zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Proti té části rozsudku, jíž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, podal žalobce, zastoupen advokátem, včas dovolání.

Nejvyšší soud dovolání, které mu bylo soudem prvního stupně předloženo 21. 9. 2020, projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 - dále jen „ “), a neshledal jej přípustným.

Podle platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Podle věty první lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Přípustnost dovolání není s to založit výtka žalobce, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, např. od rozsudku sp. zn. (správně ), v němž Nejvyšší soud přijal a odůvodnil závěr, že „smluvní pokuta je sjednána určitě a platně i v případě, že je sjednána pro případ porušení povinností tvořících ucelený a identifikovatelný soubor, aniž by bylo případné porušení jednotlivých povinností ve smlouvě konkretizováno“, a od rozsudku sp. zn. , v němž Nejvyšší soud dovodil, že vylíčení rozhodujících skutečností může mít původ i v odkazu na u, kterou žalobce připojí k žalobě jako její přílohu. Argumentace, kterou s uvedenou výtkou žalobce spojuje, totiž nasvědčuje pouze jeho snaze prosadit vlastní skutkovou verzi a odlišné hodnocení listin – smluv o převodu vlastnictví jednotek č. 1561/105 a 1565/98 ze dne 27. 4. 2009.

Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně vzal za prokázané, že žalobce s právní předchůdkyní žalované uzavřeli dne 27. 4. 2009 smlouvu o převodu vlastnického práva k bytové jednotce č. XY, podle níž se žalobce stal vlastníkem bytu č. XY (org. č. XY), a smlouvu o převodu vlastnického práva k bytové jednotce č. XY, podle níž se stal vlastníkem bytu č. XY (org. č. XY). Obě smlouvy v čl. X bodě 10.1. obsahovaly závazek převodce, pokud „neodstraní závady zjištěné v předávacím protokole do 31. 5. 2009, event. v jinak stanovené době, je povinen zaplatit nabyvateli (žalobci) smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každý den následující po konečném termínu odstranění závady“. Odvolací soud nepochyboval, že zjištěné závady v (čl. X. bod 10.1. smluv o převodu vlastnictví jednotky) mohou být obsaženy nejen v samotném textu protokolu o předání bytové jednotky (předávacím protokolu), ale i v samostatné ě, na níž tento protokol jako na svoji přílohu odkazuje. Zdůraznil však, že žalobce nereflektoval, že závady uvedené v předávacím protokolu, které se převodce zavázal odstranit do 31. 5. 2009, nemohou být pokládány za takové, ohledně nichž protokol současně uvádí, že již odstraněny byly. Vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že žalobcem tvrzené závady bytových jednotek nebyly uvedeny v předávacích protokolech jako zjištěné vady, které má převodce dodatečně odstranit. Proto uzavřel, že žalované jako převodci nevznikla povinnost uhradit smluvní pokutu z důvodu neodstranění tvrzených závad. Žalobce oproti tomu prosazuje, že vady zaznamenané v soupisu vad a nedodělků z dílčího přejímacího řízení ze dne 20. 3. 2009 (jež jsou součástí předávacího protokolu ze dne 18. 4. 2009) nebyly ve skutečnosti odstraněny; pro zápis byly odstraněny pouze projevy jednotlivých vad, nikoli vady samotné, a proto vady vytčené v předávacím protokolu, resp. v jeho příloze č. 15, byly vadami ve smyslu čl. X. bodu 10.1. smluv o převodu vlastnictví jednotky. Tato argumentace nevystihuje způsobilý dovolací důvod uvedený v ; žalobce jejím prostřednictvím zpochybňuje pouze správnost skutkového zjištění, že vady uvedené v předávacím protokolu, resp. v jeho příloze č. 15 byly žalovanou ve skutečnosti odstraněny. Pokud v dovolání namítá nesprávné právní posouzení věci, pak pouze v tom smyslu, že pokud by odvolací soud vyšel ze správně zjištěného skutkového stavu věci (tedy uvěřil jeho obrannému tvrzení), musel by nutně dospět k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy uzavřít, že mu vzniklo právo na smluvní pokutu sjednanou pro případ neodstranění vad podle čl. X. bod 10.1. smluv o převodu vlastnictví jednotky. Dovolatel pomíjí, že zjištěný skutkový stav věci, z něhož odvolací soud při právním posouzení vycházel, je v dovolacím řízení nezpochybnitelný, ať již je namítána jeho nesprávnost nebo neúplnost. Způsob ani výsledek hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti a věrohodnosti promítající se do skutkových zjištění, z nichž soudy při rozhodování vycházely, nelze zpochybnit dovolacím důvodem nesprávného právního posouzení. Uvedené se týká rovněž výhrad dovolatele k výkladu obsahu právního jednání, konkrétně smluv o převodu vlastnictví jednotky ze dne 27. 4. 2009, resp. v nich obsaženého čl. X. bodu 10.1. Nejvyšší soud již mnohokrát judikoval, že zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle smluvních stran ve smyslu obč. zák. (nyní , , , ve znění pozdějších předpisů), jde o skutkové zjištění (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 73/2000, nebo rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 46/2002).

Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu , Nejvyšší soud je podle věty první odmítl.

O nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci ( , věta druhá, ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 4. 2021

JUDr. Ivana Zlatohlávková předsedkyně senátu