Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 3196/2016

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Modrá pyramida stavební spořitelna, a.s.

M. Č.

, zastoupené Mgr. Stanislavem Sochorem, advokátem se sídlem v Olomouci, Pavelčákova 441/14, o zaplacení 96 745,36 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 2. 2016, č. j. -88, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 2. 2016, č. j. -88, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 3. 2. 2016, č. j. -88, změnil vyhovující rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 15. 5. 2015, č. j. -67 tak, že žalobu o zaplacení 96 745,36 Kč s příslušenstvím zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění, že mezi žalobkyní, jako mandantem, a žalovanou, jako mandatářem, byla dne 1. 7. 2010 uzavřena mandátní smlouva, v níž si smluvní strany v čl. VII. bodu 1 sjednaly, že pokud stavební spořitelna (jako mandant) zjistí, že mandatář porušil některou povinnost uvedenou ve smlouvě nebo povinnost danou popisem jeho pozice v organizační struktuře, může mandant předepsat i opakovaně mandatáři smluvní pokutu do výše 20 000 Kč pro každý jednotlivý případ porušení povinností stanovených mandatáři v této smlouvě a v popisu pozice v organizační struktuře. Odvolací soud se však neztotožnil s právním názorem soudu prvního o oprávněnosti uplatněného nároku na smluvní pokutu. Odvolací soud dospěl k závěru, že ujednání o smluvní pokutě je neurčité, a proto neplatné podle , platného do 31. 12. 2013 (dále jen“obč. zák.“), neboť nebyla určena konkrétní povinnost mandatáře, z jejíhož porušení by bylo možno nárokovat smluvní pokutu, resp. kdy bez bližšího popisu byla smluvní pokuta vztahována na všechny sjednané povinnosti žalované bez jakéhokoliv srovnání jejich významu či závažnosti. Odvolací soud svůj závěr opřel o právní závěr přijatý Nejvyšším soudem České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) v rozsudku ze dne 19. 3. 2012, sp. zn. , v němž Nejvyšší soud dovodil, že sjednání výše smluvní pokuty pro porušení jakékoliv smluvní povinnosti je neurčité, neboť z takového ujednání nelze posoudit přiměřenost smluvní pokuty. Odvolací soud proto změnil vyhovující rozsudek soudu prvního stupně a žalobu zamítl.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním s tím, že dovolání považuje za přípustné podle (dále jen „ “), neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky určitosti a platnosti sjednané smluvní pokuty ve vztahu k přesné specifikaci zajišťované povinnosti, která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, a to s ohledem na rozhodnutí Nejvyšší soudu, jako soudu dovolacího, sp. zn. a rozhodnutí sp. zn. či sp. zn. . Zároveň se dovolatelka domnívá, že odvolací soud se odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to zejména od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. či . Má za to, že odvolací soud se dopustil nesprávného právního posouzení otázky určitosti a platnosti ujednání smluvní pokuty a je naplněn dovolací důvod podle ustanovení Podle dovolatelky je správný právní názor přijatý Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 22. 6. 2012, sp. zn. , v němž je uvedeno, že je-li v rámci smluvního ujednání o smluvní pokutě dohodnuto, že smluvní pokuta se bude vztahovat na porušení jakéhokoliv smluvního závazku vyplývajícího ze smlouvy o zprostředkování, nezanechává takto vyjádřený projev vůle žádné nejasnosti o tom, splnění kterých smluvních povinností bude smluvní pokuta zajišťovat. Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí konstatoval, že požadavek určitosti vymezení povinností, zajištěných smluvní pokutou, je naplněn nejen v případě, jsou-li zajišťované povinnosti výslovně jednotlivě individualizovány, nýbrž i v situaci, je-li smluvní pokuta sjednána pro případ porušení povinností, tvořících ucelený a identifikovatelný soubor, aniž by bylo případné porušení jednotlivých povinností ve smlouvě konkretizováno. Protože v posuzovaném případě byl jasně definován ucelený identifikovatelný soubor povinností, které byly zajištěny smluvní pokutou, pak podle dovolatelky není správný právní závěr odvolacího soudu, že ujednání o smluvní pokutě je neurčité a neplatné, byla-li smluvní pokuta vztahována na všechny sjednané smluvní povinnosti a bez jakéhokoliv srovnání jejich významu či závažnosti, a bylo-li zároveň sjednáno, že mandant může mandatáři předepsat smluvní pokutu do výše 20 000 Kč, tedy právě v závislosti na porušované povinnosti. Dovolatelka navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) věc projednal podle , ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. bod 2 článku II., , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně je podle přípustné, neboť závěr odvolacího soudu je v rozporu s již ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu týkající se posouzení otázky určitosti a platnosti sjednané smluvní pokuty ve vztahu k přesné specifikaci zajišťované povinnosti, jestliže rozhodovací praxe dovolacího soudu se ustálila na právním názoru přijatém senátem 32 Cdo - srov. rozsudek ze dne 22. 6. 2012, sp. zn. , veřejnosti dostupný na www.nsoud.cz, podle něhož požadavek určitosti vymezení povinností, zajištěných smluvní pokutou, je naplněn nejen v případě, jsou-li zajišťované povinnosti výslovně jednotlivě individualizovány, nýbrž i v situaci, je-li smluvní pokuta sjednána pro případ porušení povinností, tvořících ucelený a identifikovatelný soubor, aniž by bylo případné porušení jednotlivých povinností ve smlouvě konkretizováno. Tak je tomu i v projednávané věci. K tomuto právnímu závěru se přiklonil i senát 23 Cdo, který v rozsudku ze dne 7. 4. 2015, sp. zn. , veřejnosti dostupném na www.nsoud.cz, dovodil, že smluvní pokuta je sjednána určitě a platně i v případě, že je sjednána pro případ porušení povinností tvořících ucelený a identifikovatelný soubor, aniž by bylo případné porušení jednotlivých povinností ve smlouvě konkretizováno. Shodný právní závěr o určitosti a platnosti ujednání o smluvní pokutě, která zajišťuje splnění všech povinností, které vyplývají z konkrétní smlouvy, přijal i senát 29 Cdo v rozsudku ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. , veřejnosti dostupný na www.nsoud.cz.

Judikatura Nejvyššího soudu se tedy na předestřené právní otázce platnosti a určitosti smluvní pokuty ve vztahu k přesné specifikaci zajišťované povinnosti ustálila, a nelze proto přisvědčit dovolatelce, že je dovolacím soudem tato otázka rozhodována rozdílně.

Dospěl-li tedy Nejvyšší soud k závěru, že dovolání žalobkyně je podle přípustné a důvodné, napadený rozsudek odvolacího soudu podle bez jednání ( ) zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( ), v němž bude soud vázán právním názorem dovolacího soudu ( , věta za středníkem ); odvolací soud rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení dovolacího ( , věta druhá ).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. ledna 2017

JUDr. Kateřina H o r n o ch o v á

předsedkyně senátu