Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 353/2021

26 Cdo 353/2021-202

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce M. F., bytem XY, zastoupeného Mgr. Zoltánem Dunou, advokátem se sídlem Praha 2, Libušina 49/3, proti žalovanému Bytovému družstvu Pivcova 956-959, se sídlem Praha 5 – Hlubočepy, Pivcova 956/6, IČO: 01891821, zastoupenému Mgr. Pavlem Poupětem, advokátem se sídlem Praha 8, Braunerova 514/1, o zaplacení částky 247.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. září 2020, č. j. -180, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 5 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 5. března 2020, č. j. -145, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení pokut za porušení nepeněžité povinnosti poskytovatele služeb souvisejících s užíváním (družstevního) bytu, konkrétně za nedoručení řádného vyúčtování služeb za rok 2015 v částce 54.400,- Kč za období od 1. května 2016 do 23. dubna 2019 (výrok I.), za nevyřízení reklamace vyúčtování služeb za rok 2015 v částce 52.900,- Kč za totéž období (výrok II.), za nedoručení řádného vyúčtování služeb za rok 2016 v částce 36.150,- Kč za období od 1. května 2017 do 23. dubna 2019 (výrok III.), za nevyřízení reklamace vyúčtování služeb za rok 2016 v částce 34.650,- Kč za totéž období (výrok IV.), za neumožnění nahlédnutí do podkladů pro vyúčtování služeb za rok 2016 v částce 34.650,- Kč za stejné období (výrok V.), za nedoručení řádného vyúčtování služeb za rok 2017 v částce 17.900,- Kč za období od 1. května 2018 do 23. dubna 2019 (výrok VI.), a za nevyřízení reklamace vyúčtování služeb za rok 2017 v částce 16.350,- Kč za totéž období (výrok VII.); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok VIII.).

K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 22. září 2020, č. j. -180, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků (výrok II.).

Dovolání žalobce (dovolatele) proti rozsudku odvolacího soudu je z posléze uvedených důvodů zčásti neprojednatelné pro vady, jež nebyly v dovolací lhůtě odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a zčásti není přípustné podle ( , , ve znění po novele provedené – dále opět jen „ “).

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení obligatorní náležitostí dovolání. Má-li tudíž být dovolání přípustné podle (jako v této věci) proto, že napadené rozhodnutí závisí – jak avizoval dovolatel – rovněž na řešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 29. srpna 2013, sp. zn. a sp. zn. /ústavní stížnosti podané proti citovaným rozhodnutím odmítl Ústavní soud usneseními z 21. ledna 2014, sp. zn. , a z 3. února 2014, sp. zn. , z 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či z 28. listopadu 2013, sp. zn. ). Tomuto požadavku dovolatel nevyhověl, neboť v této souvislosti ohledně přípustnosti dovolání uvedl pouze následující. „Nezbytnost vyřešení právní otázky Nejvyšší soud ČR spočívá zásadně z toho důvodu, že tato otázka dosud nebyla dovolacím soudem vyřešena. Toto dovolání je tedy přípustné podle “ Žádnou konkrétní otázku hmotného práva však nevymezil a takovéto vymezení se nepodává ani z celkového obsahu dovolání ( ).

Měl-li by snad touto formulací na mysli odvolacím soudem vyslovený názor, že na projednávanou věc nedopadají právní závěry přijaté Nejvyšším soudem v rozhodnutích z 22. září 2011, sp. zn. , z 24. května 2016, sp. zn. , či ze 14. února 2017, sp. zn. , je třeba uvést následující. Ve zmíněných rozhodnutích se totiž dovolací soud vskutku zabýval splatností nedoplatku za služby, jehož zaplacení požadoval pronajímatel po nájemci, resp. otázkou petitu žaloby, jíž se nájemce domáhal po pronajímateli předložení podkladů pro vyúčtování. O to však v projednávané věci evidentně nejde, požaduje-li dovolatel zaplacení pokut za prodlení s plněním příslušných (nepeněžitých) povinností pronajímatele.

V usnesení ze dne 17. června 2004, sp. zn. , Nejvyšší soud dovodil, že jestliže odvolací soud po přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně dospěl k závěru, že soud prvního stupně věc správně posoudil jak po stránce skutkové, tak po stránce právní, nevyplývá z žádného ustanovení , že by byl povinen znovu opakovat skutkové a právní závěry soudu prvního stupně; stačí, jestliže – jako v projednávané věci – odkáže na správné závěry uvedené v odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí a dá najevo, že s těmito závěry souhlasí a považuje je za správné. V usnesení ze dne 24. února 2010, sp. zn. , pak uzavřel, že odkáže-li odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí na soudem prvního stupně správně a úplně zjištěný skutkový stav a ztotožní se i s jeho právním posouzením věci, lze takové odůvodnění považovat za odpovídající Odvolací soud tak postupoval v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit, jestliže se v odůvodnění svého rozhodnutí ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, považoval-li je za správné, což dal v odůvodnění svého rozhodnutí zřetelně najevo; to vše navíc v situaci, kdy odvolatel v odvolání pouze zopakoval argumenty uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a ten se s nimi v odůvodnění svého rozsudku přesvědčivě vypořádal.

S přihlédnutím k charakteru dalších uplatněných dovolacích námitek dovolací soud zdůrazňuje, že skutkové námitky a vady řízení nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz a contrario). Právě takové nezpůsobilé důvody však dovolatel rovněž uplatnil, jak námitkami směřujícími proti správnosti (úplnosti) zjištěného skutkového stavu, tak (byť nejasně naznačenou) vadou řízení. Přitom skutková zjištění, k nimž odvolací soud dospěl, nejsou natolik vadná, že by ve svém důsledku představovala porušení práv garantovaných d; nešlo zde tedy o tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními (viz stanovisko pléna Ústavního soudu z 28. listopadu 2017, sp. zn. , uveřejněné pod č. 460/2017 Sbírky zákonů). K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i k vadám uvedeným v , a b/ a 229 odst. 3 pak dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( věta druhá ); samy o sobě však takovéto vady (i kdyby byly dány) přípustnost dovolání (podle ) nezakládají.

Konečně dovolací soud nepřehlédl ani dovolatelovo sdělení, že rozsudek odvolacího soudu napadá „do výroku I. a výroku II., tedy v plném rozsahu“, tj. jakoby i jeho nákladový výrok. Zde však – z důvodu stručnosti – pouze uvádí, že podle není dovolání proti této části rozhodnutí přípustné.

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud dovolání podle odmítl – se souhlasem všech členů senátu ( ) – dílem pro vady, jež nebyly v dovolací lhůtě odstraněny, a dílem pro nepřípustnost.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. 4. 2021

JUDr. Miroslav Ferák

předseda senátu