Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 4760/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce Bytového družstva Kulatý Chodovec, se sídlem v Praze 4 – Chodově, Divišovská 2305/24, IČO: 26453592, zastoupeného Mgr. Ing. Petrou Fifkovou, advokátkou se sídlem v Praze 5 – Smíchově, Duškova 164, proti žalované I. H., P., zastoupené Mgr. Josefem Švandou, advokátem se sídlem v Praze 6 – Dejvicích, Buzulucká 678/6, o zaplacení částky 56.734,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. května 2016, č. j. -310, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žalobce jepovinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.453,- Kč k rukám Mgr. Josefa Švandy, advokáta se sídlem v Praze 6 – Dejvicích, Buzulucká 678/6, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 3. září 2015, č. j. -261, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II.) a státu (výrok III.).

K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 19. května 2016, č. j. -310, citovaný rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. a v nákladovém výroku III. potvrdil a změnil v nákladovém výroku II. jen tak, že výše nákladů řízení činí 65.139,20 Kč a jinak ho i v tomto výroku potvrdil; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Odvolací soud – s poukazem na tam označená rozhodnutí Nejvyššího soudu – dovodil, že dosud nenastala splatnost údajných nedoplatků za služby za léta 2009 a 2010, neboť ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, jež v odvolacím řízení nedoznala změn, vyplynulo, že za uvedená léta žalobce nepředložil žalované jejich řádné vyúčtování. Zde uvedl, že i kdyby se v důsledku zdůrazňovaných specifik zařízení na vytápění a ohřev vody dal – čistě teoreticky – „překlenout“ nedostatek ve vyúčtováních v tom smyslu, že nebyly odděleny náklady na vytápění na straně jedné a náklady na ohřev vody na straně druhé, nelze přehlédnout další zásadní nedostatky předložených vyúčtování, které samy o sobě musí vést k závěru, že vskutku nenastala splatnost vyúčtovaných nedoplatků na službách za léta 2009 a 2010. Tak ve vyúčtováních žalobce zcela rezignoval na povinnost řádně odlišit tzv. podlahovou plochu na straně jedné a tzv. započitatelnou podlahovou plochu na straně druhé a především vědomě opomenul svou povinnost užívat předepsané koeficienty určené k zohlednění korekcí za umístění bytu v domě.

Dovolání žalobce (dovolatele) proti citovanému rozsudku odvolacího soudu, k němuž se žalovaná prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřila, není přípustné podle , , ve znění účinném do 31. prosince 2013 (čl. II bod 2. – dále jen „“), neboť dovolatelem nastolená otázka (splatnosti vyúčtovaných nedoplatků za služby) byla v rozhodovací praxí dovolacího soudu vyřešena, rozhodnutí odvolacího soudu je s ní v souladu a nejde o případ, kdy má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Při posuzování rozhodných dovolacích námitek dovolací soud vycházel z dosavadních právních předpisů ( věta první za středníkem , , ve znění pozdějších předpisů /dále jen „o. z.“/, a věta druhá , kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty).

Soudní praxe se již v minulosti ustálila v názoru (od něhož nemá důvod se odchýlit ani v projednávané věci), že podmínkou splatnosti nedoplatku za služby je skutečnost, že vyúčtování bylo řádně (tj. v souladu s předpisy jej regulujícími) provedeno a nájemce s ním byl seznámen (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR z 16. července 1981, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/1983 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové z 9. února 1968, sp. zn. , uveřejněný pod č. 15/1969 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). O vyúčtování úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu lze hovořit a vyúčtování může přivodit splatnost nedoplatku plynoucího z tohoto vyúčtování jen tehdy, obsahuje-li všechny předepsané náležitosti a je-li v něm uvedena cena provedené služby ve správné výši. Vyúčtování postrádající některou z předepsaných náležitostí nebo znějící na cenu v nesprávné výši není řádným vyúčtováním a není způsobilé vyvolat splatnost nedoplatku plynoucího z vyúčtování. Aby se tak mohlo stát, musel by pronajímatel vystavit nové úplné vyúčtování znějící na cenu ve správné výši (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 26. listopadu 2003, sp. zn. , uveřejněné pod C 2170 Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, z 9. března 2005, sp. zn. , z 24. června 2009, sp. zn. , a nejnověji z 24. května 2016, sp. zn. /ústavní stížnosti podané proti naposledy citovaným rozhodnutím Ústavní soud odmítl usneseními z 12. května 2010, sp. zn. , a z 6. září 2016, sp. zn. ). Nájemce bytu nemůže být v prodlení s placením nedoplatku za služby, dokud mu není ze strany pronajímatele bytu předloženo řádné vyúčtování poskytnutých služeb (srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ve věci sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní rozhledy č. 5/2003).

V posuzovaném případě nebyla vyúčtování služeb za léta 2009 a 2010 řádná, neboť podle ničím nezpochybněných zjištění v nich nebyla v rozporu s odlišena tzv. podlahová plocha na straně jedné a tzv. započitatelná podlahová plocha na straně druhé a především se v nich nepoužily předepsané koeficienty určené k zohlednění korekcí za umístění bytu v domě. V důsledku jejich absence postrádala vyúčtování některou (některé) z předepsaných náležitostí, což samo o sobě musí vést k závěru, že nenastala splatnost vyúčtovaných nedoplatků, a to bez přihlédnutí k tomu, že ve vyúčtováních nebyly odděleny náklady na vytápění na straně jedné a náklady na ohřev vody na straně druhé, což mělo být důsledkem dovoláním zdůrazňovaných specifik zařízení na vytápění a ohřev vody.

Domáhal-li se dovolatel aplikace § 10 ve spojení s § 3030 o. z., lze uvést, že možnou aplikací § 1 až 14 o. z. na dříve (do 31. prosince 2013) vzniklé právní vztahy (poměry) se Nejvyšší soud již zabýval při výkladu přechodného ustanovení § 3030 o. z. V rozsudku ze dne 16. června 2015, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 4/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, formuloval a odůvodnil právní závěr, že toto ustanovení nelze vykládat tak, že by způsobovalo (umožňovalo) pravou zpětnou účinnost ustanovení § 1 až 14 o. z.

Lze uzavřít, že je v souladu s ustálenou soudní praxí právní názor, že nejsou-li vyúčtování za služby řádná, nejsou způsobilá vyvolat splatnost nedoplatků z nich plynoucích.

Vzhledem k dalším dovolacím námitkám nelze ani přehlédnout, že skutkové námitky a vady řízení nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz a contrario).

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud dovolání žalobce podle odmítl – se souhlasem všech členů senátu ( ) – pro nepřípustnost.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 14. 2. 2017

JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu