Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 844/2021

32 Cdo 844/2021-175

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Davida Rause, Ph.D., a JUDr. Pavla Příhody ve věci žalobce J. Ž., narozeného XY, sídlem i bytem XY, identifikační číslo osoby 25907417, zastoupeného JUDr. Zdeňkou Doležílkovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Ovesná 356/7, proti žalované P., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené Mgr. Petrem Vaňkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 936/21, o zaplacení 460 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 7. 2020, č. j. -134, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 12 632 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil rozsudek ze dne 6. 8. 2019, č. j. -92, kterým Okresní soud v Ostravě zamítl žalobu o zaplacení částky 460 000 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení a rozhodl o nákladech řízení (výrok I), a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).

Proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu potvrzujícího výroku o věci samé podal žalobce včasné dovolání. Navrhl jeho zrušení a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Namítl nesprávné právní posouzení věci. Co do přípustnosti dovolání uvedl, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky „za jakých podmínek je dána odpovědnost za škodu podle ( ) v případě porušení povinností vyplývajících z obchodních vztahů mezi dřívějšími obchodními partnery a společníky společnosti s ručením omezeným“, která podle něj v rozhodovací praxi dovolacího soudu „dosud nebyla ve všech souvislostech vyřešena“.

Žalovaná považovala podané dovolání za nepřípustné a navrhla jeho odmítnutí.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném od 1. 2. 2019 (srov. čl. II bod 1 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony a čl. IV a XII , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „ “.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Žalobcem formulovaná (výše citovaná) otázka přípustnost dovolání založit nemůže. V doktríně ani rozhodovací praxi dovolacího soudu není sporu o tom, že základními předpoklady pro odpovědnost za škodu je vždy protiprávní jednání škůdce, vznik škody a příčinná souvislost mezi nimi. Otázka předpokladů odpovědnosti za škodu tedy již byla Nejvyšším soudem vyřešena (z četné rozhodovací praxe srov. například rozsudek ze dne 15. 12. 1999, sp. zn. ). Od tohoto řešení se pak odvolací soud neodchýlil, pokud posuzoval, zda byly tyto předpoklady v projednávané věci naplněny, a pokud dospěl k závěru, že pro absenci protiprávního jednání žalované není její odpovědnost za škodu dána. Tuto otázku navíc žalobce ani fakticky neklade, neboť z jeho další dovolací argumentace je zřejmé, že se dožaduje po dovolacím soudu sdělení, zda v projednávané věci byly tyto jednotlivé prvky odpovědnosti za škodu naplněny na základě skutkových okolností, které sám v dovolání uvádí.

Otázka naplnění jednotlivých předpokladů odpovědnosti za škodu je vždy věcí posouzení individuálních okolností konkrétního případu a je tak nutně odvislá od skutkových zjištění soudu. Vytýká-li žalobce odvolacímu soudu nesprávné posouzení věci, neboť podle něj z jím uváděných skutečností plyne, že všechny předpoklady odpovědnosti za škodu ve smyslu Sb, , ve znění pozdějších předpisů, zrušeného ke dni 1. 1. 2014, byly dány, konstruuje tento svůj závěr na podkladě vlastních skutkových závěrů, které odvolací soud neučinil. Nejvyšší soud přitom opakovaně zdůrazňuje, že při úvaze o tom, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem správné, vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (srov. například důvody rozsudku ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení ze dne 22. 6. 2006, sp. zn. , či ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. , popř. rozsudek ze dne 26. 10. 2015, sp. zn. ).

Žalobce tak ve své dovolací argumentaci fakticky zpochybňuje skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů. Dovolací přezkum je ustanovením vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. , a ze dne 26. 1. 2015, sp. zn. ).

Vada řízení namítaná žalobcem (údajné neprovedení žalobcem navrhovaných důkazů a nezrušení rozhodnutí soudu prvního stupně odvolacím soudem z tohoto důvodu) nemůže založit přípustnost dovolání. Vady řízení samy o sobě nejsou způsobilým dovolacím důvodem (tím je toliko nesprávné právní posouzení věci); k jejich případné existenci by mohl dovolací soud přihlédnout jen v případě přípustného dovolání (srov. větu druhou ), což v projednávané věci není naplněno. Tvrzení žalobce o procesních pochybeních nezahrnuje žádnou odvolacím soudem řešenou otázku procesního práva, která by splňovala předpoklady vymezené v , přípustnost dovolání tudíž založit nemůže, i kdyby se odvolací soud vytýkaných pochybení dopustil (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. , a ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. ).

Nejvyšší soud proto vzhledem k výše uvedenému, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání žalobce odmítl podle ustanovení jako nepřípustné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 28. 4. 2021

Mgr. Jiří Němec předseda senátu