Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 3504/2020

33 Cdo 3504/2020-20

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně CREDITEX INVEST, s.r.o., se sídlem v Praze 2, Anny Letenské 34/7, identifikační číslo osoby 26170655, zastoupené JUDr. Petrem Hromkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze, Vinohradská 34/30, proti žalované E. M., bytem XY, o 26 264,98 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 7. 2020, č. j. -12, t a k t o:

I. Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 10. 6. 2020, č. j. -7, zastavil řízení o zaplacení částky 26 264,98 Kč s příslušenstvím (výrok I.), rozhodl o nákladech řízení (výrok II.) a o vrácení části soudního poplatku žalobkyni (výrok III.). Dovodil, že žaloba směřuje proti osobě, která podle označeného rodného čísla, ani podle jména, příjmení a data narození není evidována v Centrální evidenci obyvatel. Uvedené znamená, že žalobkyní označená osoba neexistuje, a nemá tudíž právní osobnost, důsledkem čehož je, že nemůže mít způsobilost být účastníkem řízení.

V záhlaví uvedeným usnesením Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně, která k němu připojila scan občanského průkazu č. XY, na jméno „E. M., nar. XY, bytem XY, rodné číslo XY“, potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Zcela se ztotožnil s postupem soudu prvního stupně, který řízení zastavil podle věty první , (dále jen „ “), a odmítl argumentaci žalobkyně, která se situací neexistence žalované spojuje odmítnutí návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu podle a nikoliv zastavení řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání, jehož přípustnost podle spojuje s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek procesního práva, které dosud nebyly v rozhodování dovolacího soudu vyřešeny. Podle ní se jedná o otázku, zda v řízení o vydání elektronického platebního rozkazu, označí-li žalobkyně jako žalovanou neexistující fyzickou osobu, má přednost aplikace před aplikací , tzn. odmítnutí takového návrhu před zastavením řízení pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení. Další dosud nevyřešenou otázkou, je podle jejího přesvědčení otázka postupu soudu v případě, že žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nedostatečně vylíčí rozhodující skutečnosti.

Dovolatelka prosazuje názor, že pokud v takovém návrhu označí jako žalovanou neexistující fyzickou osobu, je namístě návrh na vydání elektronického platebního rozkazu odmítnout podle a nikoli zastavit řízení podle věty první pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení. Aplikace věty první je podle dovolatelky v tomto typu řízení vyloučena, neboť „v případě elektronického rozkazního řízení odpovídají ony zákonem stanovené náležitosti podmínkám řízení, jak jsou obecně upraveny v “ Návrh na vydání elektronického platebního rozkazu musí být podle dovolatelky odmítnut postupem podle i v případě, že v něm žalobkyně dostatečně určitě nevylíčila rozhodující skutečnosti, z nichž dovozuje existenci a výši svého nároku vůči žalované.

S tímto odůvodněním dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle , , ve znění pozdějších předpisů – dále opět jen „ “

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle přípustnost dovolání ( až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení a 2 tím nejsou dotčena.

Jedním z předpokladů přípustnosti dovolání podle je to, že v dovolání vymezenou otázku odvolací soud řešil a že jeho rozhodnutí na jejím řešení závisí, jinak řečeno, že je pro napadené rozhodnutí určující (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. , ze dne 27. 4. 2015, sp. zn. , a ze dne 31. 8. 2015, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. , ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud usnesením ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. , odmítl).

Otázka, zda v případě, kdy žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dostatečně nevylíčí rozhodující skutečnosti, má soud postupovat podle , nebo podle věty první , nebyla způsobilá založit přípustnost dovolání, neboť na jejím řešení není rozhodnutí odvolacího soudu založeno.

Odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, že osoba, kterou dovolatelka v návrhu označila bližšími identifikačními znaky, neexistuje, a tím je dán neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, aniž se jakkoli zabýval skutečnostmi vylíčenými v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Navíc k otázce nedostatečného rozsahu a kvality skutkových tvrzení obsažených v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a s tím související aplikaci se Nejvyšší soud již mnohokrát vyjádřil (srov. např. usnesení ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. , či ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. ).

Dovolání je však přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky procesního práva, konkrétně na aplikaci věty první či v situaci, kdy žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu označí jako žalovanou neexistující osobu, která nebyla dovolacím soudem dosud zcela vyřešena.

Dovolání není důvodné.

Nejvyšší soud přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu (srov. ), jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila (srov. větu první ). Nejvyšší soud se proto zabýval správností právního posouzení věci zpochybňovaného dovolatelkou.

V rámci dovolacího důvodu podle žalobkyně zpochybňuje správnost právního závěru, že v řízení o vydání elektronického platebního rozkazu nedostatek způsobilosti být účastníkem řízení je důvodem pro zastavení řízení podle

Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry. Právní posouzení je rovněž nesprávné, není-li úplné, tj. učinil-li soud právní závěr, aniž při jeho utváření zohlednil všechny relevantní skutečnosti.

Podle kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).

Respektovaná komentářová literatura (viz Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanskýsoudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 668 – 669) k tomuto citovanému zákonnému ustanovení poznamenává, že podmínkami řízení jsou takové podmínky určené občanským právem procesním, bez jejichž splnění nemůže dojít k rozhodnutí ve věci samé. Mezi podmínky řízení na straně účastníků řízení přitom řadí způsobilost být účastníkem řízení ( ), procesní způsobilost ( ), způsobilost být zástupcem a oprávnění k zastupování ( až 32 ). Zjistí-li soud nedostatek některé z podmínek řízení, bude jeho další postup v řízení zásadně závislý na tom, zda jde o nedostatek procesní podmínky odstranitelný či neodstranitelný.

Podle způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má právní osobnost; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává.

Způsobilostí být účastníkem řízení se rozumí způsobilost mít procesní práva a povinnosti, která zákon přiznává účastníkům. Způsobilost být účastníkem řízení má zásadně ten, kdo má podle hmotného práva způsobilost mít v mezích právního řádu práva a povinnosti (tzn. má právní osobnost). Ten, kdo nemá podle hmotného práva právní osobnost, je způsobilým účastníkem řízení, jen jestliže mu zákon tuto způsobilost přiznává.

Podle účastníky řízení jsou žalobce a žalovaný. Vymezení účastníků řízení se v tomto případě zakládá čistě procesním způsobem; žalobcem je ten, kdo podal u soudu žalobu, a žalovaným je ten, koho žalobce v žalobě za účastníka řízení (za žalovaného) označil.

Z ustanovení věty druhé a třetí vyplývá, že žalobce musí v žalobě označit účastníky řízení tak, aby bylo nepochybné, kdo je účastníkem řízení, aby ho nebylo možné zaměnit s někým jiným (s jinou osobou), a aby s ním soud mohl jednat.

Praxe dovolacího soudu je dlouhodobě ustálená v názoru, že neobsahuje-li v označení účastníků řízení žaloba všechny údaje potřebné k jejich označení nebo je-li žaloba v označení účastníků řízení neurčitá nebo nesrozumitelná (tj. obsahuje-li takové označení účastníků řízení, které neumožňuje jejich přesnou identifikaci nebo je-li zjevný logický rozpor mezi označením účastníka řízení a jinými údaji o tomto účastníku obsaženými v žalobě), jde o podání neúplné, neurčité nebo nesrozumitelné a soud je povinen pokusit se takovéto vady podání odstranit - neučinil-li tak žalobce dříve sám (z vlastní iniciativy) – postupem podle ustanovení Jen tehdy, byl-li mimo jakoukoliv pochybnost za účastníka řízení označen ten, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení, jde o neodstranitelný nedostatek podmínky.

Ten, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení, totiž nemůže v občanském soudním řízení vstoupit do procesních vztahů. V takto vadně zahájeném řízení nemůže vzniknout procesněprávní vztah, neboť zde chybí jeden z jeho základních prvků - jeden ze subjektů procesněprávního vztahu (způsobilá strana sporu). Soud je proto povinen v kterémkoliv stadiu řízení k tomuto nedostatku podmínek řízení přihlédnout a řízení zastavit ( , ). Způsobilost být účastníkem řízení je přitom procesní podmínkou, kterou soud zkoumá z úřední povinnosti a jejíž nedostatek vždy vede k zastavení řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2009, sp. zn. , a nález Ústavního soudu České republiky ze dne 29. 6. 1995 sp. zn. , Sbírka nálezů a usnesení sv. III, č. 42, str. 297).

V posuzovaném případě jde právě o takový případ.

Nelze přehlédnout, že dovolací námitky žalobkyně nesměřovaly vůči tomu, že by odvolací soud (a potažmo ani soud prvního stupně) neučinil v souladu s již existující judikaturou (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2015, sp. zn. , a ze dne 26. 8. 2020, sp. zn. ) „jiná vhodná opatření“ ke zjištění pobytu označené žalované, nýbrž dovoláním vytýkala (při nezpochybněném závěru, že žalovaná tak, jak byla označena je neexistující osobou), že toleroval soudu prvního stupně procesní postup, který vedl k zastavení řízení podle věty první pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, ačkoliv měl správně návrh na vydání elektronického platebního rozkazu odmítnout podle , tzn., že v nastalé procesní situaci soud prvního stupně použil jiný právní předpis, než který měl správně použít.

Žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který má povahu žaloby, označila žalovanou tak, že jde o „E. M., rodné číslo XY, datum narození XY, bytem v XY", tedy údaji, jimiž byla tato osoba identifikována ve smlouvě o spotřebitelském úvěru ze dne 18. 9. 2019 uzavřené s původním věřitelem Kontex Trade International s. r. o. se sídlem v Praze 4, Na Okruhu 488/27, identifikační číslo 24827061. Uvedené označení žalované bylo úplné (přesné), určité a srozumitelné a nevzbuzovalo žádné pochybnosti o tom, kdo se měl podle údajů v žalobě řízení jako žalovaná účastnit, a zcela odpovídalo údajům z fotokopie občanského průkazu. Vzhledem k tomu, že z obsahu žaloby nevyplývá, že by v označení žalované v žalobě došlo (mohlo dojít) k chybě v psaní nebo jiné zřejmé nesprávnosti (a nic takového netvrdila žalobkyně ani v dovolání) nebo že by údaj označující žalovanou byl v logickém rozporu s vylíčením rozhodujících skutečností, popřípadě údajem o tom, čeho se žalobkyně domáhá (žalobním petitem), neměl soud prvního stupně důvod postupovat podle ustanovení , a návrh na vydání elektronického platebního rozkazu odmítnout.

Již v rozsudku ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. , Nejvyšší soud s odkazem na jeho usnesení ze dne 30. 4. 1997, sp. zn. , publikované pod č. 17/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sbírka“),zdůraznil, že „nedostatek podmínky řízení a vada žaloby jsou navzájem nezaměnitelnými pojmy procesního práva, samostatně upravenými, které mají odlišné důsledky a s nimiž se pojí i rozdílné reakce soudu Úvaha o vadě podání (žaloby) se odvíjí od posouzení, zda tento procesní úkon splňuje náležitosti předepsané ustanovením ( odst. l) (v případě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu jde o náležitosti vyjmenované v ve znění pozdějších předpisů). Nesprávnost nebo neúplnost žaloby co do nesprávnosti nebo neúplnosti označení účastníků je důvodem postupu podle ustanovení Označení účastníka v žalobě je přitom typicky nesprávné, je-li některý z jej identifikujících znaků použit vadně (zkomoleně, s písařskou chybou, vynecháním slova ve víceslovném názvu a pod.), a neúplné, jestliže některý z těchto znaků v žalobě chybí. Nedostatek podmínky řízení ve smyslu tudíž není vadou žaloby z hlediska její správnosti či úplnosti a taková vada žaloby naopak nepředstavuje nedostatek podmínky řízení.“ (srovnej taktéž usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2001, sp. zn. ).

Rozhodnutí odvolacího soudu je tak správné a dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci nebyl naplněn.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , a s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně nebyla v dovolacím řízení úspěšná a žalovaná neměla způsobilost být účastnicí řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. 2. 2021

JUDr. Václav Duda předseda senátu