Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 2326/2020

-35

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně ESSOX s.r.o., se sídlem v Českých Budějovicích 7, F. A. Gerstnera 52 (identifikační číslo osoby 267 64 652), zastoupené Mgr. Janem Ševčíkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Na Královně 862, proti žalované D. P., bytem XY, o zaplacení 32.539,67 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 3. 2020, č. j. -13, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 12. 3. 2020, č. j. -13, potvrdil usnesení ze dne 18. 2. 2020, č. j. č. j. -8, jímž Okresní soud v Ostravě zastavil řízení o zaplacení 32.539,67 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z , neboť je přesvědčena, že napadené rozhodnutí závisí na otázce procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu (viz např. usnesení ze dne 21. 7. 2015, sp. zn. , ze dne 10. 1. 2011, sp. zn. , a ze dne 28. 4. 2014, sp. zn. , v nichž se Nejvyšší soud vyjadřoval k otázce způsobilosti být účastníkem řízení), jestliže lustroval žalovanou pouze podle rodného čísla a z výsledku neúplné lustrace dovodil neodstranitelnou vadu žaloby. Připomíná, že soudům dodala důkazy (kopie občanského a řidičského průkazu) dokládající pravdivost jí tvrzených údajů, a žalovanou bylo možné jednoznačně identifikovat podle čísel jednotlivých dokladů vyžádáním zpráv od dalších orgánů veřejné správy. Z napadeného rozhodnutí nevyplývá, proč žalovaná neprochází centrální evidencí, a sama skutečnost, že se účastníka řízení nepodaří nalézt v centrální evidenci obyvatel, nemůže být důvodem k zastavení řízení, neboť jde o odstranitelný nedostatek podmínky řízení. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud usnesení obou soudů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V dovolacím řízení bylo postupováno podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , čl. II bod 2 , dále jen „“).

Dovolání je přípustné, neboť usnesení odvolacího soudu závisí na otázce procesního práva (týkající se „vhodných opatření“ při odstraňování nedostatků podmínek řízení), při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ( ).

Podle , věty první, , jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Podle , jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.

V posuzovaném případě žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu označila žalovanou jako „D. P., r. č. XY, bytem XY“; vycházela přitom z údajů podávajících se z dokladů, které jí žalovaná při uzavření smlouvy o úvěru předložila, přičemž si ověřila, že nejde o doklady neplatné. Soudu prvního stupně se lustrací v centrální evidenci obyvatel podle zadaného rodného čísla nepodařilo žalovanou dohledat, neboť zadanému údaji odpovídá osoba s odlišným jménem a příjmením, navíc s bydlištěm mimo území Moravskoslezského kraje; k jiným opatřením soudy nepřistoupily.

V usnesení ze dne 10. 1. 2011, sp. zn. , Nejvyšší soud přijal a odvodnil závěr, že poté, co dle centrální evidence obyvatel účastník tak, jak byl označen, „neexistoval“, je třeba pokusit se odstranit nedostatek podmínky řízení kontaktováním orgánů veřejné správy (zda je na adrese uvedené v podání známý, zda je veden v evidenci cizinecké policie, zda není ve vazbě nebo výkonu trestu odnětí svobody). Závěr o neexistenci fyzické osoby nelze bez dalšího učinit (jen) na základě zjištění, že taková osoba není evidována v centrální evidenci obyvatel. Rovněž Ústavní soud v nálezu ze dne 24. 6. 2012, sp. zn. , konstatoval, že „svévolné odmítnutí přístupu k soudu (denegatio iustitiae) spočívá též v restriktivním či ‚přepjatě formalistickém‘ výkladu procesních pravidel. Tak tomu je i v případě, kdy soud zastaví řízení z důvodu neodstranitelného nedostatku podmínky řízení ( ), spočívajícího v nezpůsobilosti žalobce být účastníkem řízení, a to za situace, kdy neučinil žádná opatření směřující k odstranění nedostatků či pochybností v identifikaci žalobce ( a ).“

Dovolací soud je přesvědčen, že povinností soudu je řádné prověření údajů uvedených v podání (kromě ověření v centrální evidenci obyvatel by měl mít k dispozici zprávy orgánů veřejné správy, např. těch, které zapisují údaje do informačního systému základních registrů podle , o evidenci obyvatel a rodných číslech) nebo výpis z technologického centra MV ČR; pouhé ověření prostřednictvím centrální evidence obyvatel není dostačující (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2015, sp. zn. ).

Protože se dovolatelce podařilo správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit, Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil, a jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (, 2 ).

Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem vysloveným v tomto rozhodnutí ( věta první ve spojení s ).

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. 8. 2020

JUDr. Ivana Zlatohlávková předsedkyně senátu