Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 451/2021

28 Cdo 451/2021-974

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobce: V. V., nar. XY, bytem XY zastoupený JUDr. Kateřinou Skoumalovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Škroupova 957/4, proti žalovanému: statutární město Hradec Králové, IČ 00268810, se sídlem v Hradci Králové, Československé armády 408/51, o zaplacení 266 233 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 10. 2020, č. j. -949, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í ( ) :

V záhlaví označeným rozsudkem odvolacího soudu byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 30. června 2020, č. j. -919, jímž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci 13 235 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 947,40 Kč a 65 625 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 10 689,50 Kč, úrokem z prodlení ve výši 7,05% z částky 43 750 Kč za období od 1. 1. 2013 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 7,05% z částky 21 875 Kč za období od 1. 2. 2013 do zaplacení, žaloba byla zamítnuta v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení dalších 187 373 Kč s příslušenstvím, a bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudem prvního stupně (výrok I. rozsudku odvolacího soudu). Výrokem II. odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Rozsudek odvolacího soudu napadldovoláním žalobce. Předpoklady přípustnosti dovolání spatřoval v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, zda výše bezdůvodného obohacení vzniklého užíváním části jím vlastněného pozemku parc. XYv k. ú. XY, coby veřejného prostranství (v důsledku umístění dočasné stavby cyklostezky), může přesahovat maximální limit nájemného stanovený cenovými předpisy. Měl za to, že se odvolací soud při jejím řešení odchýlil od ustálené judikatury; odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 29. 12. 2009, sp. zn. , a na usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 10. 2013, sp. zn. .

Žalovaný navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dovolání projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (v textu i jen „ “); srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Dovolání přitom, aniž nařizoval jednání ( , věta první, ), odmítl ( ), neboť je neshledal přípustným ( ).

Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu rozhodnutí /usnesení/ vyjmenovaných v ) je třeba poměřovat hledisky uvedenými v

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Posuzované právní vztahy se řídí ustanovením a násl. , , účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), neboť bezdůvodné obohacení, jehož vydání se žalobce domáhá, vzniklo v době předcházející účinnosti , (do roku 2011).

K otázce určení výše náhrady za bezdůvodné obohacení spočívající v užívání pozemků lze odkázat na dlouhodobě ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. , uveřejněný pod č. 53/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2012, sp. zn. , ze dne 2. 9. 2009, sp. zn. , ze dne 14. 12. 2017, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2020, sp. zn. ) týkající se rovněž pozemků užívaných širokou veřejností, coby veřejné prostranství, v níž byl formulován a odůvodněn závěr, že výše náhrady za bezdůvodné obohacení se poměřuje zpravidla s obvyklou hladinou nájemného v daném místě a čase, jež by byl obohacený povinen platit, pokud by pro účel, k němuž pozemek ochuzeného využil, sjednal platnou smlouvu o jeho nájmu; je-li nájemné v posuzovaném období cenou regulovanou, nemůže navíc výše bezdůvodného obohacení přesáhnout maximální limit stanovený cenovými předpisy. Peněžitá náhrada tedy musí vycházet z finančního ocenění prospěchu, který účastníku užíváním cizí věci vznikl. Výše obvyklého nájemného, coby podklad pro stanovení náhrady za bezdůvodné obohacení, přitom musí vycházet z aktuálního stavu pozemku a z jeho skutečného využití obohaceným. Nelze-li zajistit dostatečný vzorek obdobných pozemků pro srovnání, zůstává na znalci, aby se s uvedenou situací po odborné stránce vypořádal, resp. na soudu, aby relevantní faktory zohlednil ve svých úvahách (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2013, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. , a ze dne 2. 4. 2013, sp. zn. ).

Jestliže tedy soudy nižšího stupně limitovaly výši bezdůvodného obohacení vzniklého užíváním části žalobcova pozemku, coby veřejného prostranství (v důsledku umístění dočasné stavby cyklostezky), cenovou regulací nájemného vyplývající z příslušných výměrů Ministerstva financí, nikterak se od výše uvedené judikatury, na níž není důvodu čehokoliv měnit, neodchýlily.

Závěry soudů nižšího stupně se pak neodchylují ani od dovolatelem odkazovaných rozhodnutí Ústavního soudu. V usnesení ze dne 14. 10. 2013, sp. zn. , se totiž Ústavní soud při posuzování výše bezdůvodného obohacení vzniklého užíváním pozemku k jiným než podnikatelským účelům (veřejně přístupná komunikace) k zohlednění cenovými předpisy regulovaného nájemného přihlašuje rovněž; nález Ústavního soudu ze dne 29. 12. 2009, sp. zn. , pak vychází z odlišného skutkového stavu, kdy pozemek nebyl užíván veřejně a na regulaci nájemného nebyl v daném případě shledán veřejný zájem.

Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že dovolatelem předestírané předpoklady přípustnosti podaného dovolání naplněny nebyly ( ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , věty první, , a v situaci, kdy dovolání žalobce bylo odmítnuto a kdy k nákladům žalovaného, který podal vyjádření k dovolání, patří paušální náhrada režijních nákladů za jeden úkon ve výši 300 Kč ( a , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle a podle exekučního řádu).

Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na internetových stránkách nalus.usoud.cz.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. 3. 2021

Mgr. Zdeněk Sajdl

předseda senátu