Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3276/2020

26 Cdo 3276/2020-105

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně H. R., bytem XY, zastoupené Mgr. Jaroslavem Hanusem, advokátem se sídlem České Budějovice, Žižkova tř. 183/33, proti žalovanému R. T., bytem XY, zastoupenému JUDr. Ladislavem Dusilem, advokátem se sídlem České Budějovice, nám. Přemysla Otakara II. 123/36, o zrušení práva společného nájmu družstevního bytu, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. června 2020, č. j. -87, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Českých Budějovicích (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 17. ledna 2020, č. j. -55, zrušil právo společného nájmu účastníků k tam specifikovanému družstevnímu bytu a rozhodl, že jako člen družstva bude nadále výlučným nájemcem tohoto bytu žalovaný; současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací rozsudkem ze dne 23. června 2020, č. j. -87, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Dovolání žalovaného (dovolatele) proti citovanému rozsudku odvolacího soudu, k němuž se žalobkyně prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřila, není z posléze uvedených důvodů přípustné podle ( , , ve znění účinném od 30. září 2017 – dále opět jen „ “).

Uplatněný nárok na zrušení práva společného nájmu družstevního bytu dovolací soud posuzoval ve smyslu ustanovení věty za středníkem , , ve znění pozdějších předpisů, podle dosavadních právních předpisů (srov. rozsudky Nejvyššího soudu z 18. listopadu 2015, sp. zn. , uveřejněný pod č. C 15388 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, a z 18. září 2019, sp. zn. ).

Judikatura Nejvyššího soudu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze 17. dubna 2002, sp. zn. , a z 5. února 2008, sp. zn. , uveřejněné pod č. 23/2003 a 18/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) se za předchozí právní úpravy (míněno v poměrech úpravy obsažené v zákoně č. , , ve znění účinném do 31. prosince 2013 – dále jen „ “, resp. „obč. zák.“) ustálila v názoru, že právo žádat soud o vydání konstitutivního rozhodnutí se může promlčet (nebo prekludovat) pouze tehdy, kdy to zákon výslovně stanoví. Od uvedeného právního názoru se dovolací soud – přes uplatněné dovolací námitky – neodklání ani v poměrech souzené věci.

Jestliže tedy odvolací soud dovodil, že se nepromlčuje právo na zrušení společného nájmu družstevního bytu podle věty druhé obč. zák., je jeho rozhodnutí v tomto směru výrazem standardní soudní praxe, neboť zde jde o právo žádat soud o vydání konstitutivního rozhodnutí, ohledně něhož výslovně nestanovil, že podléhá promlčení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 11. září 2002, sp. zn. , a dále např. usnesení Nejvyššího soudu z 26. května 2010, sp. zn. /ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením z 16. září 2010, sp. zn. , či z 23. března 2016, sp. zn. ). Již jen pro úplnost dovolací soud podotýká, že v rozsudku ze dne 26. dubna 2012, sp. zn. (v dovolání chybně označeném sp. zn. ), se Nejvyšší soud nezabýval otázkou promlčení práva na zrušení společného nájmu družstevního bytu ( věta druhá obč. zák.); dovolatelův požadavek, aby dovolací soud posoudil uvedenou právní otázku jinak, než jak byla posouzena v citovaném rozsudku, je tak ve skutečnosti bezpředmětný.

Ve vztahu k další nastolené otázce, tj. k otázce rozporu výkonu práva s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč. zák.), lze uvést, že již v rozsudku z 5. září 2002, sp. zn. , uveřejněném pod č. C 1415 souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, Nejvyšší soud dovodil, že při rozhodování soudu v řízení o zrušení práva společného nájmu družstevního bytu nepřichází aplikace § 3 odst. 1 obč. zák. v úvahu (k tomu viz dále např. usnesení Nejvyššího soudu z 27. května 2003, sp. zn. , či z 22. září 2010, sp. zn. ). Z toho současně vyplývá, že předestřená právní otázka byla již v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena, přičemž odvolací soud se od tohoto řešení neodchýlil, jestliže v předmětné věci (v řízení o zrušení práva společného nájmu družstevního bytu) neodepřel žalobkyni soudní ochranu pro rozpor výkonu práva s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč. zák.).

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud neshledal dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustným podle , a proto je podle odmítl – se souhlasem všech členů senátu ( ) – pro nepřípustnost.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. větu druhou ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 26. 1. 2021

JUDr. Miroslav Ferák

předseda senátu