Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1123/2009

U S N E S E N Í

D. D.

RNDr. J. D., CSc.

, zastoupenému Mgr. Danielou Přibylovou, advokátkou se sídlem Praha 2, Koubkova 1726/8, o zrušení práva společného nájmu družstevního bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. listopadu 2008, č. j. -127, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žalovaný

je povinen

zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.300,- Kč k rukám JUDr. Jiřího Stránského, advokáta se sídlem Kralupy nad Vltavou, Riegrova 172, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 2. 6. 2008, č. j. -102, výrokem I. zrušil právo společného nájmu účastníků k družstevnímu bytu č. 87 o velikosti 3+1 s příslušenstvím, v domě č. p. 3169, ulice A., P. 4 – M. (dále též jen „byt v Praze“), výlučnou nájemkyní a členkou Stavebního bytového družstva POKROK určil žalobkyni a žalovanému uložil povinnost byt vyklidit do 15 dnů od právní moci rozsudku, výrokem II. zrušil právo společného nájmu účastníků k družstevnímu bytu č. B7/13 o velikosti 1+1 s příslušenstvím v 5. nadzemním podlaží v domě č. p. 469, ulice N. Š., O. V. (dále též jen „byt v O. V.“), výlučným nájemcem a členem Bytového družstva Dubina II určil žalovaného a žalobkyni uložil povinnost byt vyklidit do 15 dnů od právní moci rozsudku; současně rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).

K odvolání žalovaného Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 20. 11. 2008, č. j. -127, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o věci samé potvrdil, a změnil jej ve výroku o nákladech řízení.; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, oprávněnou osobou – účastníkem řízení ( ) za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 4 ), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Žalovaný dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, aniž mu předcházelo zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu, nejde tedy o přípustnost dovolání podle , b/ ; dovolání tak může být přípustné podle jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu ( ).

Z obsahu dovolání ( ) vyplývá, že dovolatel zpochybňuje právní závěr odvolacího soudu o tom, který z účastníků (rozvedených manželů) má byt určen dalším nájemcem předmětných bytů dle obč. zák.

Výklad uvedeného ustanovení se v soudní praxi ustálil a odvolací soud se v daném případě od ustáleného řešení těchto otázek neodchýlil. Soudní praxe (srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod č. 27 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1999) je jednotná v tom, že ustanovení § 705 odst. 3 obč. zák. patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Vedle zákonných hledisek (zájem nezletilých dětí a stanovisko pronajímatele) soudy – ve shodě s ustáleným výkladem podávaným soudní praxí – podle okolností konkrétního případu přihlížejí jako k dalším právně významným hlediskům zejména k příčinám rozvratu manželství, k sociálním a majetkovým poměrům účastníků, k možnosti uspořádání jejich bytových poměrů, ke zdravotnímu stavu rozvedených manželů, k tomu, jak se který z manželů zasloužil o získání bytu, k účelnému využití bytu, apod.

V rozsudku ze dne 24. 10. 2006, sp. zn. , Nejvyšší soud dovodil, že výklad ustanovení § 705 odst. 2, 3 obč. zák. pro určení dalšího nájemce bytu a člena družstva, lze mít za nesprávný jen tehdy, lze-li učinit spolehlivý závěr, že určení hypotézy, k němuž soud takto v konkrétní věci dospěl, z objektivních hledisek (logických nebo věcných) nemůže obstát. Tak je tomu tehdy, jestliže vymezené skutečnosti nebo kritéria hypotéza normy ve skutečnosti nepředjímá (jsou jí irelevantní nebo dokonce s ní obsahově či účelem nesouladné) nebo jsou ve svém souhrnu objektivně neúplné (jiné, rovněž relevantní, byly opomenuty), případně tehdy, když význam, s nímž je jednotlivě soud spojil, je logicky nebo věcně neudržitelný; pouhá možnost odlišného hodnocení jejich významu nepostačí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. ).

O takový případ se však v souzené věci nejedná. Odvolací soud při rozhodování o tom, kdo bude výlučným nájemcem bytu v Praze (v němž v současné době žijí oba účastníci a jejich zletilá dcera) hodnotil a přihlédl vedle stanoviska pronajímatele, jež svědčilo ve prospěch žalobkyně (druhé zákonné hledisko zájmu nezletilých dětí nebylo v dané věci využitelné), též k možnosti účelného využití předmětného bytu, neboť bude nadále užíván třemi osobami (žalobkyní a jejím přítelem a zletilou dcerou účastníků, jež chce zůstat ve společné domácnosti s matkou), přičemž uvedená hlediska nepřevážila skutečnost, že o získání bytu v Praze se více zasloužil žalovaný. Přihlédl rovněž k příčinám rozvratu manželství účastníků a vycházel z toho, že manželství bylo dlouhodobě rozvráceno (nebylo prokázáno, že by příčinou rozvratu bylo chování žalobkyně). Pokud jde o byt v O. Vo., jehož výlučným nájemcem byl určen žalovaný, odvolací soud konstatoval, že svými rozměry lépe vyhovuje jeho potřebám, jelikož je v současné době sám a tráví většinu času v zaměstnání, a vzhledem k tomu, že byt se nachází v příměstské oblasti, nebude mu doprava do zaměstnání a zpět činit větší potíže. Ze zjištěného okruhu okolností odvolací soud zvolil ta hlediska, která jsou považována ustálenou soudní praxí za relevantní, a současně vyložil, kterým hlediskům dal přednost a proč. Dovolací soud neshledal důvody, pro které by právní posouzení dané věci ve smyslu § 705 odst. 3 obč. zák. bylo nesprávné.

Z toho, jak se obecně správná východiska užitá odvolacím soudem prosadila v konkrétní věci (tedy která ze zkoumaných hledisek měl soud v daném případě – se zřetelem ke zjištěnému skutkovému stavu věci – za převažující), na zásadní právní význam rozhodnutí usuzovat nelze (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 1999, sp. zn. , a usnesení ze dne 30. 8. 2000, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 1/2001, pod pořadovým číslem 6, jakož i usnesení ze dne 30. 8. 2000, sp. zn. , uveřejněné pod C 1357 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 19).

Námitka dovolatele, že odvolací soud nesprávně dovodil, že manželství účastníků nebylo rozvedeno na základě chování žalobkyně, jež si našla nového partnera, pak směřuje proti zjištěnému skutkovému stavu. Přehlíží však, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle a b) – přípustné ( ). V případě, že je přípustnost dovolání teprve zvažována (podle ), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.

K námitce dovolatele, že rozhodnutí, že výlučným nájemcem bytu v Praze bude žalobkyně, je (s ohledem na skutečnost, že se zasloužil o získaní tohoto bytu větší měrou než ona) v rozporu s dobrými mravy, je třeba uvést, že na vydávání konstitutivních rozhodnutí – jímž rozhodnutí vydané v řízení podle § 705 odst. 2 a 3 obč. zák. nepochybně je – nelze aplikovat ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 5. 9. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod C 1415 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu).

Je tedy zřejmé, že dovolání žalobce směřuje z pohledu uplatněných dovolacích námitek proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle věty první, , a a zavázal dovolatele, která zavinil, že jeho dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalobkyni v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 3.000,- Kč (, , , ve spojení s , , , ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny ( ve spojení s a 3 , ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 22. září 2010

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu