Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1890/2008

U S N E S E N Í

A. K

., proti žalovanému

F. K.,

zastoupenému Mgr. Richardem Špíškem, advokátem se sídlem v Brně, Divadelní 4, o zrušení společného nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. ledna 2008, č. j. -45, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalovaný podal dovolání proti rozsudku odvolacího soudu vydanému před 1. 7. 2009, a proto Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací projednal dovolání a rozhodl o něm podle , , ve znění před novelou provedenou (čl. II bod 12 tohoto zákona) – dále „ “, a ve znění uvedené novely.

Dovolání proti označenému potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle (proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci) a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle

Dovolatel uplatnil dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci [ ] s tím, že odvolací soud nesprávně posoudil hlediska pro určení nájemce při zrušení společného nájmu manžely (dále „obč. zák.“) a že jeho rozhodnutí je v rozporu s dobrými mravy ( obč. zák.).

Výklad ustanovení § 705 odst. 3 obč. zák. ve spojení s § 705 odst. 2 věty druhé obč. zák. se ustálil (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. června 1998, sp. zn. , uveřejněný pod č. 27 v sešitě č. 5 z roku 1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 1999, sp. zn. , uveřejněný pod č. 36 v sešitě č. 4 z roku 2000 časopisu Soudní judikatura, a další rozhodnutí Nejvyššího soudu např. usnesení ze dne 7. září 2000, sp. zn. , rozsudky ze dne 20. listopadu 2001, sp. zn. , a ze dne 20. prosince 2001, sp. zn. . Přitom vedle hledisek výslovně uvedených v § 705 odst. 3 obč. zák. (zájem nezletilých dětí, stanovisko pronajímatele), k nimž je soud povinen přihlédnout a s nimi se vypořádat vždy, tak ve shodě s ustáleným výkladem podávaným soudní praxí soud podle okolností konkrétního případu přihlédne jako k dalším hlediskům zejména k příčinám rozvratu manželství účastníků, k možnosti uspořádání jejich bytových poměrů, ke zdravotnímu stavu rozvedených manželů, k tomu, jak se který z manželů zasloužil o získání bytu, k účelnému využití bytu apod. Soudní praxe doposud nezaznamenala odklon ani od závěru, že hledisko zájmu nezletilých dětí může převážit nad stanoviskem pronajímatele a stejně tak mohou další hlediska (v zákoně výslovně neuvedená) převážit nad hledisky zákonnými. Hodnocení těchto dalších hledisek, pokud jde o jejich důležitost pro rozhodnutí o určení výlučného nájemce za situace, kdy účastníci mají nezletilé děti, je však nutno činit v kontextu s hledisky v zákoně přímo uvedenými, zejména s hlediskem zájmu nezletilých dětí, které zákon vzhledem k jeho povaze vytyčuje jako prvořadé.

Při rozhodování podle § 705 odst. 1 věty druhé za třetí větnou čárkou ve spojení s ustanovením § 705 odst. 3 obč. zák. vzal odvolací soud v úvahu, stejně jako soud prvního stupně, kromě zákonných hledisek spočívajících v zájmu nezletilého dítěte účastníků a stanoviska pronajímatele i další kritéria, že s žalobkyní žijí obě děti účastníků a že oba účastníci předmětný byt užívají. Jestliže poté dovodil, že zájem nezletilého dítěte převážil nad ostatními hledisky, neodchýlil se od výše uvedené judikatury; jeho rozhodnutí je naopak výrazem standardní soudní praxe.

V rozsudku ze dne 27. 1. 1999, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura 7/1999, pod poř. č. 67, Nejvyšší soud dovodil, že skutečnost, že rozvedení manželé, kterým svědčí právo společného nájmu družstevního bytu a společné členství v družstvu, uplatnili právo na převod bytu do vlastnictví ve smyslu ustanovení a 2 , není pro rozhodnutí soudu z hlediska ustanovení , věta druhá, obč. zák. významná. Ústavní soud ČR nálezem ze dne 7. 12. 1999, sp. zn. , uveřejněným ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 16, pod poř. č. 177, ústavní stížnost proti naposledy citovanému rozsudku Nejvyššího soudu zamítl.

Pro úplnost je třeba k námitkám dovolatele uvést, že na vydávání konstitutivních rozhodnutí – jímž rozhodnutí vydané v řízení podle § 705 odst. 2 a 3 obč.zák. nepochybně je – nelze aplikovat ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 5. 9. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod C 1415 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, ročník 2003).

Dovolání není přípustné ani proti výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení a který žalovaný dovoláním výslovně napadl (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu z 31. 1. 2002, sp. zn. , publikované pod č. 4 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003).

Z uvedeného vyplývá, že dovolání proti napadenému rozhodnutí otázku zásadního právního významu neřeší, a proto bylo Nejvyšším soudem podle a odmítnuto.

Podle , a by žalobkyni vůči žalovanému náležela náhrada nákladů dovolacího řízení, ty jí však nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. května 2010

JUDr. Marie Rezková, v. r.

předsedkyně senátu