Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 3732/2020

25 Cdo 3732/2020-49

USNESENÍ

D. Č.

Fakultní nemocnice Ostrava

, se sídlem 17. listopadu 1790, Ostrava-Poruba, IČO 00843989, o náhradu nemajetkové újmy, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 7. 2020, č. j. -25, takto

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 24. 7. 2020, č. j. -25, potvrdil usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. 2. 2020, č. j. -11, jímž bylo přerušeno řízení podle do pravomocného skončení řízení vedeného u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , v němž žalobce na základě obdobných skutkových tvrzení požaduje náhradu nemajetkové újmy proti M. P., jehož označil za původce tvrzené dehonestující diagnózy v rámci osobní anamnézy v lékařské zprávě; na šíření daného údaje se pak měla podílet žalovaná, která jej má v databázi. Uvedením a šířením nepravdivé diagnózy měla žalobci vzniknout újma, jejíž kompenzace se nyní domáhá. Soudy uzavřely, že pro obě řízení je stěžejní znalecké zkoumání zdravotního stavu žalobce, tedy čistě odborná otázka z oblasti zdravotnictví, je proto nehospodárné, aby totéž probíhalo v obou řízeních, a je naopak vhodné, aby otázka správnosti diagnózy byla vyřešena v jednom řízení, a to v řízení dříve zahájeném. Za mylný považují názor žalobce, že si soud o této otázce může učinit závěr sám prostřednictvím informací dosažitelných z vyhledávače Google.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal dovolání žalobce, dovozující jeho přípustnost podle z otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu, a to od rozhodnutí sp. zn. akcentujícího adekvátnost přerušení řízení v situacích, v nichž neutrpí oprávněné zájmy účastníků, a při předvídatelném postupu soudu, a dále též od rozhodnutí sp. zn. , kladoucího důraz na přiměřenost úvahy o přerušení řízení a relevantnost skutečností, na nichž je založena. Dovolatel označil napadené rozhodnutí za nepředvídatelné, poškozující jeho práva a nesprávně vycházející z nutnosti znaleckého posouzení, ačkoli okolnost, zda text vydávaný žalovaným za diagnózu je či není diagnózou obecně platnou, si může soud posoudit sám, jelikož jde o otázku právní, nikoliv skutkovou. Není tak důvodu vyčkávat zpracování znaleckého posudku, jehož provedení v řízení vedeném u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. doposud nebylo navrženo. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil a rozhodl, že se řízení nepřerušuje.

Žalovaná ve svém vyjádření souhlasila se závěry soudů obou stupňů o existenci důvodu pro přerušení řízení podle

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení ( a 4 ), není však přípustné. Z dovolatelem označených rozhodnutí a uplatněné argumentace nelze dovozovat, že by se přístup odvolacího soudu k výkladu vymykal ustálené judikatuře. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi dovozuje, že toto ustanovení, dávající soudu možnost přerušit řízení, patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností; byla-li hypotéza právní normy vymezena správně, rozhodnutí ve věci nemůže být v rozporu se zákonem z důvodu, že nebyly objasněny okolnosti další, popřípadě že nebylo přihlédnuto k jiným okolnostem, které v posuzovaném případě nelze považovat za podstatné či významné. Dovolací soud může úvahu odvolacího soudu o přerušení řízení přezkoumat pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti. Postup podle záleží vždy na individuální situaci v projednávané věci a na úvaze soudu, kterou by dovolací soud mohl zpochybnit, jen pokud by soud o přerušení řízení rozhodoval na základě skutečností, které jsou zcela zjevně irelevantní. Není věcí Nejvyššího soudu v dovolacím řízení, které se připouští jen pro řešení významných právních otázek, aby v konkrétních věcech přezkoumával úvahu, zda z hlediska hospodárnosti řízení je namístě je přerušit či nikoliv (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. , ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. , ze dne 14. 7. 2016, sp. zn. , a ze dne 4. 5. 2020, sp. zn. ).

Argumentuje-li žalobce tím, že prověření korektnosti diagnózy, jež měla být v rámci anamnézy uvedena v lékařské zprávě, může učinit soud sám, předestírá svůj náhled na způsob, jímž by v dané věci mělo být přistoupeno ke zjišťování a dokazování rozhodných skutečností. Je přitom na soudu, aby v souladu se zákonnou úpravou důkazní povinnosti, dokazování jako takového a zásady volného hodnocené důkazů uvážil, jaké důkazní prostředky pokládá za stěžejní pro posouzení konkrétní věci. Reflektoval-li odvolací soud ve své úvaze rozsáhlost, komplexnost a dynamičnost stavu lékařské vědy a lékařského poznání, jež není ztotožnitelné s přehledovými údaji dostupnými prostřednictvím internetu, které zjevně neměl za adekvátní k prokázání tvrzení žalobce, a dále skutečnost, že je předpoklad odborného prověření rozhodných skutečností (tedy postupu vyžadujícího zapojení odborné osoby za určitých nákladů a času) v jiném, dříve zahájeném řízení, není důvodu s ohledem na tuto skutečnost označovat jeho postup za zjevně nepřiměřený. Argumentace žalobce neumožňuje ani dospět k závěru, že by zvolený postup nutně poškozoval jeho oprávněné zájmy. I kdyby soudy nesdílely jeho náhled na unesení důkazního břemene o jedné ze skutečností pokládaných za rozhodné pro danou věc (nesprávnost diagnózy uvedené v lékařské zprávě), což by mohlo vést k zamítavému, tedy pro žalobce nepříznivému rozhodnutí, zvolily postup odlišný, umožňující zohlednit průběh dokazování ve sporu, v němž lze očekávat zkoumání téže otázky. Nejvyšší soud tedy podle dovolání jako nepřípustné odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť řízení pokračuje před soudem prvního stupně, který o všech nákladech řízení rozhodne v rozhodnutí, jímž se řízení končí ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. 1. 2021

JUDr. Petr Vojtek předseda senátu