Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3584/2020

20 Cdo 3584/2020-102

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné GYPSTREND s. r. o., se sídlem v Kobeřicích, Stiborská č. 790, identifikační číslo osoby 60322616, zastoupené Mgr. Martinem Hofmanem, advokátem se sídlem v Opavě, Solná č. 447/27, proti povinnému J. B., narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Lukášem Wimětalem, advokátem se sídlem v Brně, Údolní č. 388/8, pro 1 398 049 Kč s příslušenstvím a pro 41 289 Kč, o návrhu povinného na zastavení exekuce, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. května 2020, č. j. -80, t a k t o :

Dovolání povinného se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Okresní soud ve Vyškově usnesením ze dne 11. prosince 2018, č. j. -46, zamítl návrh povinného na zastavení exekuce, která byla nařízena na majetek povinného na základě pověření soudního exekutora vydaného Okresním soudem ve Vyškově dne 30. května 2018, č. j. -23, pro uspokojení peněžitých pohledávek oprávněné ve výši 1.398.049 Kč s příslušenstvím, a ve výši 41.289 Kč, podle směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Brně ze dne 29. ledna 2004, č. j. 42/Sm/516/2003-34. Soud dospěl k závěru, že návrh povinného na zastavení exekuce je nedůvodný, protože povinný předložil toliko prosté (neověřené) y označené jako „Smlouva o postoupení pohledávek“ a „Oznámení o postoupení pohledávek“, avšak ke zpochybnění aktivní věcné legitimace oprávněné by bylo zapotřebí předložit u vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem. Za této situace je podle soudu prvního stupně nutno vycházet z předpokladu, že oprávněnou je v dané exekuci i nadále společnost GYPSTREND s. r. o.

K odvolání povinné Krajský soud v Brně usnesením ze dne 21. května 2020, č. j. -80, potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Odvolací soud se neztotožnil s důvody, pro které soud prvního stupně zamítl návrh na zastavení exekuce, a naopak dal za pravdu povinnému v tom, že na něm podle zákona nelze požadovat, aby svou obranu vůči nedostatku aktivní legitimace oprávněné podložil u vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem. Jestliže došlo ke změně na straně oprávněného, povinnost prokázat přechod či převod práva u vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem tíží pouze oprávněného, nikoli povinného. Přesto odvolací soud dospěl k závěru, že návrh povinného na zastavení exekuce není důvodný, protože k převodu práv ze směnečného platebního rozkazu nepostačuje smlouva o postoupení pohledávky, nýbrž je nezbytný též převod samotné směnky, avšak v uvedeném případě nebyla existence postupní smlouvy o převodu směnek ani tvrzena, natož prokázána, tudíž postupník nemůže být řádným majitelem směnek, na jejichž základě byl vydán exekuční titul, a tedy ani aktivně legitimován v exekučním řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, ve kterém především namítal odchýlení odvolacího soudu od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu ohledně nezbytnosti převodu směnky pro platnost smlouvy o postoupení pohledávky. Dle dovolatele pro určení aktivní věcné legitimace oprávněného není rozhodné, zda došlo k převodu směnek spolu se smlouvou o postoupení pohledávek, protože právní skutečností, se kterou zákon spojuje změnu osoby věřitele, je oznámení postupitele dlužníkovi, že došlo k postoupení pohledávky. Pro povinného není významné, zda byla smlouva o postoupení platná či nikoliv nebo zda byly současně se smlouvou převedeny i směnky, neboť tento spor se týká pouze smluvních stran postoupení, tedy postupitele a postupníka, a po povinném proto nelze požadovat doložení jakýchkoliv smluv souvisejících s postoupením pohledávky či dokonce směnek. Dále odvolací soud dospěl podle dovolatele k nesprávnému právnímu závěru, že smlouva o postoupení pohledávek byla uzavřena neplatně. Samotná smlouva o převodu práv ze směnečného platebního rozkazu je platná a perfektní se stane dodatečně převedením směnek, neboť ustanovení a následující , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), nepředpokládá k platnosti smlouvy o postoupení i samotný převod směnek, a rovněž ustálená rozhodovací praxe dovolacího soudu dovodila, že postupní smlouva musí obsahovat toliko označení smluvních stran, vymezení postupované pohledávky a vyjádření vůle smluvních stran směřující ke změně v osobě věřitele postupované pohledávky. Dovolatel dále namítal rozpor jednání oprávněné s dobrými mravy a zjevné zneužití práva, kterého se měla oprávněná dopustit tím, že dovolateli nejdříve oznámila postoupení pohledávky a následně na něj podala návrh na nařízení exekuce, čímž uvedla dovolatele v nejistotu, komu má dluh uhradit a ještě jej zatížila exekučními náklady. Závěrem dovolatel navrhl, aby dovolací soud změnil rozhodnutí odvolacího soudu tak, že se předmětná exekuce zastavuje, případně aby rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 30. září 2017 (viz čl. II bod 1 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále též jen „ “, a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Nejvyšší soud již dříve ve svých rozhodnutích (srov. například usnesení ze dne 4. května 2011, sp. zn. , usnesení ze dne 15. srpna 2012, sp. zn. , usnesení ze dne 27. února 2014, sp. zn. , nebo usnesení ze dne 1. října 2018, sp. zn. ), na něž odkazuje i odvolací soud, vyslovil názor, že chce-li majitel směnky, jenž doložil své právo k ní nepřetržitou řadou indosamentů, prokázat, že na něho přešla i práva ze směnečného platebního rozkazu vydaného na základě indosované směnky, musí být podpis indosanta na směnce úředně ověřen. Ze závěrů uvedených v citovaných rozhodnutích Nejvyššího soudu pro danou věc vyplývá, že (procesně) oprávněný k tomu, aby na něho přešla práva ze směnečného platebního rozkazu (exekučního titulu) vydaného na základě směnky by musel prokázat, že tato směnka na něj byla převedena rubopisem (indosamentem), a že podpis indosanta na směnce byl úředně ověřen (§ 36 odst. 4 exekučního řádu), neboť směnka je nedílnou součástí směnečného platebního rozkazu; jen v takovém případě by byl aktivně věcně legitimován k vymáhání pohledávky z exekučního titulu. Dovolací soud neshledal důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

V projednávané věci sice převod práv ze směnečného platebního rozkazu namítal povinný, nikoli oprávněná, přesto se i zde uplatní výše uvedené závěry, neboť v řízení vyšlo najevo, že oprávněná pohledávku vůči povinnému postoupila smlouvou ze dne 3. srpna 2017 na Společnost pro komerční a rozhodčí řízení ČR, spol. s r.o., avšak nedošlo k převodu samotných směnek, a tudíž ani k převodu práv z exekučního titulu, a aktivní věcná legitimace proto nadále svědčí oprávněné.

Vzhledem k uvedenému se dovolací soud dalšími námitkami povinného nezabýval, neboť nemohou mít vliv na závěr o nedůvodnosti dovolání. Zároveň však dovolací soud dodává, že je třeba dát za pravdu povinnému v tom, že oprávněná jej uvedla v nejistotu ohledně subjektu oprávněného přijmout plnění. Jestliže oprávněná povinnému nejprve oznámila postoupení pohledávky a vzápětí podala návrh na zahájení exekučního řízení, aniž by povinného informovala o odstoupení od smlouvy o postoupení pohledávky a o absenci smlouvy o postoupení směnek, zapříčinila svým jednáním podání návrhu na zastavení exekuce z důvodu nedostatku aktivní věcné legitimace. K uvedenému zavinění oprávněné přihlédne soudní exekutor při rozhodování o nákladech exekuce.

S ohledem na výše uvedené dovolací soud shrnuje, že rozhodnutí odvolacího soudu o zastavení exekuce je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, a dovolací soud proto dovolání povinného podle ustanovení odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. 1. 2021

JUDr. Zbyněk Poledna

předseda senátu