Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3739/2023

-391

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly, v exekuční věci oprávněné MAJA v. o. s.,se sídlem v Brně, Jana Uhra č. 162/4, identifikační číslo osoby 46904638, zastoupené Mgr. Vladimírem Hamplem, advokátem se sídlem v Brně, Mendlovo nám. č. 907/1a, proti povinnému M. K., zastoupeným Mgr. Barborou Kolajíkovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, náměstí 14. října č. 496/13, pro 201 465,10 Kč s příslušenstvím, o návrhu povinného na zastavení exekuce, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. , o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Brně-pobočky ve Zlíně ze dne 15. srpna 2023, č. j. -353, takto:

I. Dovolání oprávněné se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud ve Zlíně usnesením ze dne 20. ledna 2023, č. j. -292, výrokem I. částečně zastavil exekuci nařízenou usnesením tamního soudu ze dne 26. srpna 2008, č. j. -5, a to pro částku 193 178 Kč s 6% úrokem od 1. července 1998 do zaplacení, výrokem II. zamítl návrh povinného ze dne 17. dubna 2018, doplněný podáním ze dne 24. října 2018, na zastavení exekuce v části týkající se částky 8 287,10 s 0,05% úrokem za každý den prodlení od 3. února 1998 do zaplacení a výrokem III. uložil oprávněné povinnost zaplatit povinnému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 13 547 Kč. Soud po provedeném dokazování shledal jako nedůvodné námitky povinného, podle kterých průběh exekuce ukazuje, že výtěžek, kterého jím bude dosaženo, nepostačí ani ke krytí jejích nákladů, či že ve věci došlo k promlčení úroků. Jako důvodnou pak posoudil námitku povinného, že oprávněná není vlastníkem vymáhané pohledávky, jelikož neprokázala, že je řádným vlastníkem směnky ze dne 14. ledna 1998, na základě které byl vydán směnečný platební rozkaz Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 26. února 1999, č. j. 5/Sm/800/98-8 (dále též jen „exekuční titul“). Oprávněná z tohoto důvodu nemá vůči povinnému pohledávku z této směnky ani aktivní věcnou legitimaci, a je proto dán zákonný důvod k částečnému zastavení exekuce podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), ve spojení s ustanovením , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ex. řád“), ohledně pohledávky podle výše uvedeného exekučního titulu.

Krajský soud v Brně-pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 15. srpna 2023, č. j. -353, k odvolání oprávněné proti výroku I. a povinného proti výroku II. potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. v části, v níž bylo rozhodnuto o částečném zastavení exekuce pro částku 193 178 Kč s 6% úrokem od 1. července 1998 do 27. března 1999, a zrušil v části, v níž bylo rozhodnuto o částečném zastavení exekuce ohledně úroku z prodlení ve výši 6 % p. a. z částky 193 178 Kč od 28. března 1999 do zaplacení, a řízení o návrhu povinného na zastavení exekuce v tomto rozsahu zastavil. Odvolací soud dále zrušil usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. v části, v níž bylo rozhodnuto o tom, že se zamítá návrh povinného ze dne 17. dubna 2018, doplněný podáním ze dne 24. října 2018, na zastavení exekuce nařízené usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze dne 26. srpna 2008, č. j. -5, ohledně úroku z prodlení ve výši 0,05 % p. a. z částky 8 287,10 Kč od 25. ledna 2000 do zaplacení, a řízení o návrhu povinného na zastavení exekuce zastavil, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. v části, v níž bylo rozhodnuto, že se zamítá návrh povinného ze dne 17. dubna 2018, doplněný podáním ze dne 24. října 2018, na zastavení exekuce ohledně úroku z prodlení ve výši 0,05 % za každý den prodlení z částky 8 287,10 Kč od 25. ledna 2000 do 20. dubna 2000 poníženého o úrok z prodlení ve výši 0,05 % p. a. z částky 8 287,10 Kč od 25. ledna 2000 do 20. dubna 2000, a změnil usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. v části, v níž bylo rozhodnuto, že se zamítá návrh povinného ze dne 17. dubna 2018, doplněný podáním ze dne 24. října 2018, na zastavení exekuce ohledně úroku z prodlení ve výši 0,05 % za každý den prodlení z částky 8 287,10 Kč od 21. dubna 2000 do zaplacení, poníženého o úrok z prodlení ve výši 0,05 % p. a. z částky 8 287,10 Kč od 21. dubna 2000 do zaplacení, tak, že exekuce nařízená usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze dne 26. srpna 2008, č. j. -5, se částečně zastavuje pro úrok z prodlení ve výši 0,05 % za každý den prodlení z částky 8 287,10 Kč od 21. dubna 2000 do zaplacení, poníženého o úrok z prodlení ve výši 0,05 % p. a. z částky 8 287,10 Kč od 21. dubna 2000 do zaplacení. Vedle toho uložil oprávněné povinnost zaplatit povinnému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 23 810,90 Kč.

Podle odvolacího soudu bylo v projednávané věci nezbytné, aby oprávněná doložila svoji aktivní legitimaci k vymáhání nároku ze směnky. Směnka na řad nemůže být převedena toliko smlouvou o postoupení pohledávky, ale rovněž její indosací a současně i tradicí (předáním směnky na řad nabyvateli). Současná oprávněná neprokázala, že by vlastnila originál směnky, na jejímž základě byl vydán směnečný platební rozkaz (exekuční titul), směnka na ni nebyla převedena rubopisem, není vlastníkem pohledávky, tudíž neosvědčila svoji věcnou legitimaci. Odvolací soud proto shledal správným závěr soudu prvního stupně o nedostatku věcné legitimace oprávněné, jakož i o důvodu pro částečné zastavení exekuce podle ve spojení s ex. řádu.

Proti usnesení odvolacího soudu podala oprávněná v celém rozsahu dovolání, jehož přípustnost shledává v tom, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právní otázky, která by měla být dovolacím soudem vyřešena jinak, a to v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Ústavního soudu. Odvolací soud podle dovolatelky nesprávně posoudil otázku prokázání aktivní legitimace oprávněné v případě přechodu práva v exekučním řízení u pohledávky původně ze směnky. Odvolací soud uzavřel, že k prokázání aktivní věcné legitimace směnečného věřitele v exekučním řízení je nezbytné, aby směnečný věřitel opětovně předložil originál směnky, což je sice v souladu např. s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2018, sp. zn. , ze dne 5. ledna 2021, sp. zn. a ze dne 24. srpna 2022, sp. zn. , avšak v rozporu s usnesením Ústavního soudu ze dne 9. října 2012, sp. zn. , a ze dne 3. června 2019, sp. zn. , podle kterých není ve vykonávacím řízení třeba předkládat originál směnky ani prokazovat převod práva ze směnky, nýbrž toliko převod práva z meritorního rozhodnutí soudu v nalézacím řízení. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Povinný ve vyjádření dovolání uvedl, že dovolání oprávněné není přípustné, jelikož oprávněnou uváděná rozhodnutí Ústavního soudu jsou pouze nemeritorními usneseními.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení , přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení bez nařízení jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Nejvyšší soud v řadě svých rozhodnutí vysvětlil, že podmínkou pro převod směnky na řad je (s výjimkami uvedenými v , o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů) vedle rubopisu také její předání nabyvateli, neboť k převodu směnky na řad nedochází pouze její indosací, ale současně i tradicí [srov. například usnesení ze dne 14. prosince 2006, sp. zn. , usnesení ze dne 19. prosince 2013, sp. zn. , usnesení ze dne 27. října 2015, sp. zn. (uveřejněné pod číslem 105/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), usnesení ze dne 25. ledna 2017, sp. zn. , usnesení ze dne 17. března 2020, sp. zn. , usnesení ze dne 1. října 2018, sp. zn. , nebo usnesení ze dne 24. srpna 2022, sp. zn. ].

Vzhledem k výše uvedenému se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, dospěl-li k závěru o nedostatku aktivní věcné legitimace oprávněné proto, že neprokázala indosaci a následné předání směnky na řad nabyvateli. Dovolací soud neshledal důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak, a neztotožňuje se s odlišnými závěry předestřenými v usnesení Ústavního soudu ze dne 9. října 2012, sp. zn. , a v usnesení ze dne 3. června 2019, sp. zn. (na která odkazuje dovolatelka), jež byly vyjádřeny toliko formou usnesení, takže nejsou závazné vůči třetím osobám ani pro samotný Ústavní soud (srov. nález Ústavního soudu ze dne 13. září 2007, sp. zn. )

S ohledem na výše uvedené dovolací soud uzavírá, že rozhodnutí odvolacího soudu o zastavení exekuce je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, a dovolací soud proto dovolání oprávněné podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. 1. 2024

JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu