Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3645/2020

28 Cdo 3645/2020-151

USNESENÍ

M. H.

hlavnímu městu Praze

, se sídlem Magistrátu hlavního města Prahy v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, IČO 00064581, zastoupenému JUDr. Ing. Světlanou Semrádovou Zvolánkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 287/18, o určení vlastnického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. července 2020, č. j. -121, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ) :

Městský soud v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 8. 7. 2020, č. j. -121, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 9. 12. 2019, č. j. -82 [jímž byla „žaloba, aby bylo určeno, že žalovaný není vlastníkem nemovitostí - pozemků parc. č. XY, vedených jako orná, orná, zastavěná, o celkové výměře 3.085 m

2

, na LV XY, obec XY, katastrální území XY, u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, a že tento rozsudek nahrazuje výrok rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu Praha pod č. j. PÚ 3626/92/1 ze dne 24. 6. 2009“, zamítnuta (výrok I.), jímž dále byla zamítnuta „žaloba, aby bylo určeno, že žalobce je na základě restitučního titulu daném mu dle , zákona o půdě, vlastníkem předmětných pozemků“ (výrok II.), a kterým bylo rozhodnuto, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 11.500 Kč k rukám právní zástupkyně žalovaného (výrok III.)] potvrdil (výrok I.) a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 6.776 Kč k rukám JUDr. Ing. Světlany Semrádové Zvolánkové (výrok II.).

Zamítavá rozhodnutí soudů obou stupňů jsou založena na závěru, že bylo-li o zděděném restitučním nároku žalobce na vydání shora označených pozemků podle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), rozhodnuto pravomocným rozhodnutím Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu Praha ze dne 24. 6. 2009, č. j. PÚ 3626/92/1, tak, že není jejich vlastníkem, a to pro zákonnou překážku uvedenou v tohoto zákona, z důvodu, že se na nich nachází stavba vysokotlaké regulační stanice s nádvořím a příjezdovou cestou, pročež mu za ně náleží náhrada (náhradní pozemek či peněžitá náhrada), nelze jeho určovacím žalobám (odůvodněným tím, že zápis vlastnického práva k nim ve prospěch žalovaného již není opodstatněn proto, že stavba není dlouhodobě využívána a že o jejím odstranění bylo rozhodnuto rozhodnutím Úřadu městské části Praha 11, odboru výstavby, ze dne 12. 7. 2017, č. j. MCP11/17/041356/OV/Ph) vyhovět. Pokud totiž žalobce s rozhodnutím pozemkového úřadu nesouhlasil, měl možnost proti němu podat žalobu podle části páté , a to do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí; pokud tak neučinil, jeho nárok na vydání označených pozemků zanikl.

Obecné soudy nejsou mimo řízení podle části páté oprávněny přezkoumávat věcnou správnost rozhodnutí správních orgánů (vyjma situací, kdy jde o nicotná rozhodnutí, což není případ výše uvedeného rozhodnutí pozemkového úřadu). Jestliže pak nárok podle restitučních předpisů nebyl uplatněn důvodně (anebo nebyl uplatněn vůbec), nelze se úspěšně domáhat ochrany vlastnického práva vindikační nebo určovací žalobou (viz rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2003, sp. zn. ), a stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2005, sp. zn. , v němž dospěl k závěru, že žalobou o určení vlastnického práva nelze obcházet smysl a účel restitučního zákonodárství (dále např. nález Ústavního soudu ze dne 8. 6. 2005, sp. zn. , a rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2006, sp. zn. , a ze dne 23. 3. 2006, sp. zn. ).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které Nejvyšší soud jako soud dovolací odmítl podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz bod 2. článku II části první, přechodná ustanovení, - dále jen „ “), neboť v rozporu s neobsahuje uvedení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, ani řádné vymezení dovolacího důvodu (srov. a 3 ), a v dovolacím řízení nelze pro tyto nedostatky (o něž lze dovolání doplnit jen v průběhu trvání lhůty k podání k dovolání; srov. větu první ) pokračovat.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Podle věty první dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3 tohoto ustanovení).

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi vysvětlil, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. K tomu srov. zejm. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , ze dne 31. 3. 2014, sen. zn. , ze dne 18. 11. 2013, sen. zn. , ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , ze dne 30. 6. 2014, sp. zn. , ze dne 30. 12. 2014, sp. zn. , ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. , nebo ze dne 9. 2. 2016, sp. zn. ; z rozhodovací praxe Ústavního soudu srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. (jímž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ), dále usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. , ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. , ze dne 24. 6. 2014, sp. zn. , ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. , ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. , ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. , nebo ze dne 9. 5. 2017, sp. zn. , a obdobně též stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. .

Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. opětovně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. ). Má-li být dovolání přípustné proto, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena“, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem. Má-li být dovolání přípustné proto, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně“, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva podle dovolatele jde (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu jen tehdy, je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení (nikoliv tedy řešení odvolacího soudu v napadeném rozhodnutí) konkrétní otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit, a alespoň stručné uvedení, pro jaké důvody by měla být taková právní otázka dovolacím soudem posouzena jinak (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 116/2014 v časopise Soudní judikatura, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. stížnost proti němu podanou odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. ).

Uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání (které lze uvést toliko po dobu trvání lhůty k dovolání; věty první ) dovolatel v posuzovaném případě nedostál, neboť ani jeden ze čtyř důvodů přípustnosti dovolání uvedených v v něm nevymezil, a ani neoznačil žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž řešení rozhodnutí odvolacího soudu závisí.

Dovolatel taktéž ani řádně nevymezil dovolací důvod dle , neboť nespecifikoval právní posouzení věci odvolacího soudu, které pokládá za nesprávné, ani

nevyložil, v čem konkrétně by měla nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem spočívat

( ). Námitky dovolatele, že „

nalézací soud se s předmětnou žalobou nevypořádal“, že „své zamítnutí k námitkám žalobě řádně nezdůvodnil, tudíž vydané rozhodnutí je tak vadné, a to právě již z důvodu, že ani soud odvolací se námitkami a tvrzeními žalobce vůbec nezabýval“, že mu bylo způsobeno „příkoří“

tím, že mu nebyly vydány předmětné pozemky z důvodu jejich zastavěnosti stavbou, o jejíž demolici bylo následně ve správním řízení rozhodnuto, že „neměl být sankcionován za nečinnost třetího subjektu“, že „soud měl svým rozhodnutím nahrazovat nedokonalost či zřejmé vady zákona“, že „s ohledem na § 11 zákona o půdě neměl žádný argument, a proto nepodal odvolání proti rozhodnutí pozemkového úřadu“, že „žalovaná neměla a nemá právní zájem, titul, ani důvod předmětné pozemky vlastnit“, že „překážka dle § 11 zákona o půdě v současné době netrvá“, a že „rozhodnutí pozemkového úřadu je vadné a tato vadnost způsobuje jeho neplatnost ze zákona, pročež jsou neplatné další procesní úkony“, však nepředstavují uplatnění jediného možného dovolacího důvodu podle

Namítá-li dovolatel dále, že se odvolací soud „nevypořádal s veškerou jím předestíranou argumentací“ a že jeho rozhodnutí je nepřezkoumatelné, pak opětovně nejde o uplatnění dovolacího důvodu podle , nýbrž těmito námitkami dovolatel vytýká jím tvrzené vady řízení, které dle něj mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž však dovolací soud přihlédne, jen je-li dovolání přípustné (srov. ). Stejně tak je tomu, i pokud dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že neprovedl jím navržený důkaz výslechem svědka - primátora hlavního města Prahy. Zůstává totiž na rozhodnutí soudu, které důkazy provede a které nikoliv, přičemž není povinen provést všechny účastníky navržené důkazy, nýbrž je oprávněn (a povinen) v každé fázi řízení vážit, které důkazy vzhledem k uplatněnému nároku či tvrzením jednotlivých účastníků je třeba provést (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2013, sp. zn. ); v dané věci odvolací soud v odůvodnění rozsudku vysvětlil, z jakého důvodu důkaznímu návrhu žalobce nevyhověl.

Přípustnost dovolání proti výrokům rozsudku odvolacího soudu, jimiž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, je vyloučena

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , , části věty před středníkem a Žalobci, jehož dovolání bylo odmítnuto, právo na náhradu nákladů dovolacího řízení nepřísluší, a náklady žalovaného (vznikly-li mu podáním vyjádření k dovolání sepsaným advokátkou, v němž uvedl, že „dovolání žalobce trpí vadami, protože nesplňuje zákonné náležitosti ve smyslu , neboť v něm není uveden dovolací důvod, resp. je v něm uveden důvod takový, který zákon jako dovolací důvod neuvádí“, a „stejně tak není v dovolání uvedeno ani to, v čem přesně žalobce spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání“, a dále se vyjádřil

k tvrzením žalobce a k rozhodnutí odvolacího soudu) nelze v dané věci považovat za účelně vynaložené k uplatňování nebo bránění práva. V případě statutárních měst a jejich městských částí se totiž podle ustálené judikatury presumuje, že jejich personální vybavení je dostatečné k tomu, aby byly schopny kvalifikovaně hájit své zájmy, aniž by musely vyhledávat právní pomoc advokátů, jejichž náklady pak nelze mít za účelně vynaložené, není-li v řízení prokázán opak (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. , či ze dne 26. 2. 2013, sp. zn. , a judikaturu Ústavního soudu, např. nálezy Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. , ze dne 13. 8. 2012, sp. zn. , či ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. ). Jelikož projednávaná věc nevykazuje značnou míru složitosti ani nejde o případ, jenž by se svým skutkovým základem či právně vymykal běžné agendě žalovaného (žalovaný uvedené skutečnosti ostatně netvrdí ani neprokazuje), Nejvyšší soud náklady vynaložené žalovaným v dovolacím řízení na advokátní zastoupení za účelné nepovažuje (byť soud prvního stupně žalovaného k podání vyjádření k dovolání žalobce vyzval, jak z obsahu spisu vyplývá).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 12. 2020

JUDr. Olga Puškinová

předsedkyně senátu