Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1261/2020

21 Cdo 1261/2020-187

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobců a) J. D., narozené dne XY, b) J. D., narozeného dne XY a c) E. D., narozené dne XY, všech bytem XY, zastoupených JUDr. Ing. Davidem Zdeňkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Hradební č. 856/10, proti žalované České republice – Krajskému ředitelství policie Královéhradeckého kraje se sídlem v Hradci Králové, Ulrichovo náměstí č. 810/4, o náhradu nemajetkové újmy, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. listopadu 2019, č. j. -148, takto:

I. Dovolání žalobců se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 11. 2019 č. j. -148 není podle ustanovení přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu (jeho závěr o nedostatku pravomoci soudu rozhodovat o nárocích vyplývajících ze služebního poměru příslušníků Policie České republiky) je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

V projednávané věci odvolací soud řešil - jak vyplývá z odůvodnění napadeného usnesení – právní otázku, zda je pro rozhodnutí o nárocích žalobců na náhradu nemajetkové újmy vzniklé v důsledku smrtelného služebního úrazu osoby blízké [manžela žalobkyně a) a otce žalobců b) a c)], uplatněných žalobou na plnění, dána pravomoc soudu. Z obsahu žaloby (srov. ) i z obsahu spisu je zřejmé, že předmětem tohoto řízení jsou nároky, které nepochybně mají časový, místní a zejména věcný (vnitřní účelový) poměr k výkonu služby, tedy nároky, jejichž základ (podstata) spočívá ve služebním poměru manžela žalobkyně a) a otce žalobců b) a c) [jako příslušníka bezpečnostního sboru - policisty] k Policii České republiky.

K povaze služebně právních vztahů příslušníka bezpečnostního sboru - policisty, z nichž žalobce odvozuje svůj nárok, která neumožňuje jejich zahrnutí pod vztahy vyjmenované v ustanovení , srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 1998 sp. zn. , uveřejněné pod č. 162 v časopise Soudní judikatura, roč. 1998, usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. 8. 2003 sp. zn. nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2003 sp. zn. , a z nich vyplývající závěry, podle kterých služební poměr policisty vznikající mocenským aktem služebního funkcionáře (rozhodnutím o přijetí) je svojí povahou právním poměrem státně zaměstnaneckým - veřejnoprávním a po celou dobu svého průběhu se výrazně odlišuje od poměru pracovního, který je naopak poměrem soukromoprávním, jehož účastníci mají rovné postavení. Vzájemné vztahy účastníků služebního poměru se vyznačují tím, že jeden účastník vystupuje vůči druhému jako nositel veřejné svrchované moci a tím jako silnější subjekt, který druhému subjektu může jednostranně zakládat jeho práva. Za služebně právní vztahy nelze považovat jen takové vztahy, které postrádají časový, místní a zejména věcný (vnitřní účelový) poměr k výkonu služby; o takový případ se však v posuzované věci nejedná. Na veřejnoprávní povaze tohoto právního vztahu přitom nemůže ničeho změnit ani způsob, jakým žalobce své požadavky procesně uplatnil, neboť žaloba na plnění je přípustným právním nástrojem jen při uplatňování nároků z právních vztahů vyjmenovaných v ustanovení , pro které je charakteristická rovnost účastníků.

Podle ustálené judikatury pravomoc k projednání a rozhodnutí o dané věci (vyplývající ze služebního poměru účastníků) zákon nesvěřuje soudu v rámci občanského řízení sporného ani ve smyslu ustanovení

K otázce řízení ve věcech služebního poměru příslušníků bezpečnostních sborů srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2014 sp. zn. nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2016 sp. zn. a v nich uvedený právní názor, podle kterého řízení ve věcech služebního poměru upravuje , o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, tím způsobem, že ve věcech služebního poměru příslušníků bezpečnostních sborů jednají a rozhodují jménem státu služební funkcionáři, jimiž jsou nadřízený ředitele bezpečnostního sboru, ředitel bezpečnostního sboru a osoby pověřené rozhodováním ve věcech služebního poměru (srov. cit. zákona). Práva a povinnosti účastníků řízení ve věcech služebního poměru a postup služebních funkcionářů v rámci tohoto řízení, včetně opravných prostředků, zmíněný zákon vymezuje v Části dvanácté nadepsané „Řízení ve věcech služebního poměru“ v ustanoveních až 196. Z hlediska projednávané věci je potom významné, že ustanovení zde obsažená – kromě jiného – stanoví, že účastníkem řízení ve věcech služebního poměru je též pozůstalý po příslušníkovi, že proti rozhodnutí služebního funkcionáře vydanému podle ustanovení cit. zákona je možné podat odvolání, o němž rozhoduje služební funkcionář nadřízený služebnímu funkcionáři, který napadené rozhodnutí vydal (srov. a 6 cit. zákona), že proti rozhodnutí ministra nebo vládou určeného člena vlády lze podat rozklad, o kterém rozhoduje služební funkcionář, který napadené rozhodnutí vydal (srov. cit. zákona), že rozhodnutí, proti kterému již nelze podat odvolání (rozklad), je v právní moci ( cit. zákona) a že návrh na přezkoumání rozhodnutí služebního funkcionáře soudem (správní žalobu) je možno podat až po vyčerpání opravného prostředku podle ustanovení nebo , a to v době 60 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí (srov. cit. zákona, a rovněž , ). Rozhodnutí ve smyslu ustanovení služební funkcionář nevydává pouze v taxativně vymezených případech uvedených v ustanovení až j) (tj. pokud se jedná o přijímací řízení, služební hodnocení, vyslání na služební cestu, vyslání na studijní pobyt, vyslání na ozdravný pobyt, nařízení služební pohotovosti, rozvržení doby služby v týdnu, nařízení služby přesčas, určení nástupu dovolené a odvolání z ní a udělování služebního volna s poskytnutím služebního příjmu).

V případě nároků uplatněných žalobou v projednávané věci je též významné, že vedle zmíněných procesních ustanovení upravujících postup služebních funkcionářů v rámci řízení ve věcech služebního poměru obsahuje v Části sedmé, Hlavě III. pod marginální rubrikou „Odpovědnost bezpečnostního sboru za škodu“ komplexní úpravu odpovědnosti za újmu. Ustanovení cit. zákona potom upravuje odpovědnost bezpečnostního sboru za škodu způsobenou příslušníkovi (pozůstalým příslušníka) služebním úrazem (poškozením zdraví nebo smrtí příslušníka úrazem při výkonu služby nebo v přímé souvislosti s ním anebo pro výkon služby – srov. cit. zákona); druhy náhrad, které je bezpečnostní sbor povinen poskytnout pozůstalým příslušníka v případě, že příslušník v důsledku služebního úrazu zemře, stanoví ustanovení až 110 cit. zákona.

V projednávané věci odvolací soud – jak vyplývá z odůvodnění jeho rozhodnutí – z výše uvedených obecně přijímaných právních názorů důsledně vycházel.

V části, ve které směřuje proti výrokům usnesení odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení , podle kterého dovolání podle není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobců podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 11. 2020

JUDr. Pavel Malý předseda senátu