Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 489/2014

21 Cdo 489/2014

U S N E S E N Í

J. V.

České republice – Ministerstvu vnitra,

se sídlem v Praze 7 – Holešovicích, Nad Štolou č. 936/3, o 21.816,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. dubna 2013 č. j. -26, takto:

I. Usnesení městského soudu

se mění

takto:

Usnesení obvodního soudu

se mění

tak, že se řízení zastavuje a že věc bude po právní moci usnesení postoupena Ministerstvu vnitra (řediteli odboru sociálního zabezpečení) k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, odvolacího řízení a dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 7 dne 14.9.2011 domáhala, aby jí žalovaná zaplatila 21.816,- Kč jako doplatek výsluhového příspěvku za dobu od 1.1.2011 do 31.8.2011. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že jako bývalé příslušnici Policie České republiky jí byl přiznán rozhodnutím ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ČR ve věcech služebního poměru ze dne 29.9.2010 příspěvek za službu podle , o služebním poměru příslušníků Policie České republiky (nyní tzv. výsluhový příspěvek) ve výši 17.834,- Kč, valorizovaný od 1.1.2011 na částku 18.182,-Kč měsíčně. Od 1.1.2011 jí byl však tento příspěvek vyplácen pouze ve výši 15.455,- Kč měsíčně, tj. o 2.727,- Kč měsíčně méně, neboť byl zdaněn zvláštní srážkovou 15% daní zavedenou podle ustanovení , o daních z příjmů. Žalobkyně je přesvědčena, že ustanovení a ustanovení ji krátí na právech zaručených u ČR a jsou tudíž v rozporu s ústavním pořádkem ČR. Domáhá se proto zaplacení částky 21.816,- Kč, o kterou jí byl krácen výsluhový příspěvek za dobu od ledna do srpna 2011.

Obvodní soud pro Prahu 7 usnesením ze dne 14.5.2012 č.j. -19 řízení zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že věc „nepatří do rozhodování soudů ve věcech vymezených ustanovením a 3 ale ani žádnému jinému státnímu orgánu, a proto soudu nezbylo, než podle řízení zastavit, když tu nebyl důvod pro postoupení věci, neboť o výsluhovém příspěvku bylo řádně pravomocně žalovanou rozhodnuto“.

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 5.4.2013 č.j. -26 potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Přisvědčil soudu prvního stupně, že „v souzené věci není pravomoc soudů obecných upravená v dána“. Podle názoru odvolacího soudu „se v dané věci nejedná o soukromoprávní vztah, ale, vzhledem ke skutečnosti, že předmětem řízení je otázka zdanění výsluhového příspěvku, jde o typický vztah veřejnoprávní, a projednání a rozhodnutí věci tak náleží do věcné příslušnosti soudu, který podle rozhoduje podle zvláštního zákona věci správního soudnictví“. Odvolací soud proto vytkl soudu prvního stupně, že opomněl žalobkyni v usnesení o zastavení řízení poučit podle ustanovení o možnosti podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu ve správním soudnictví u soudu věcně a místně příslušného. Vzhledem k tomuto nedostatku byla žalobkyně o svých právech poučena odvolacím soudem.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že ve věci není dána pravomoc obecného soudu a namítá, že nelze automaticky dovozovat, že jakýkoli nárok mající původ ve služebním poměru musí být posuzován ve správním soudnictví. Jsou jí známy názory, že služební poměr je vztahem veřejného práva, a tudíž otázky týkající se tohoto vztahu přísluší řešit soudům ve správním soudnictví. Bylo by však „příliš extenzivní aplikací takového názoru, pokud by do okruhu otázek, které by takto měly být řešeny ve správním soudnictví, bylo zahrnuto také meritum projednávané věci“, neboť případy, do nichž zasahuje správní orgán ze svého mocenského postavení, jsou především otázky vzniku, změny, či zániku služebního poměru. Důvodem krácení výluhového příspěvku však není žádné rozhodnutí učiněné žalovanou z pozice veřejné moci, nýbrž její postup „na základě zákona, který žalobkyně považuje za protiústavní“. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném do 31.12.2013 (srov. Čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – dále jen „ “), a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla ve všech souvislostech vyřešena, přezkoumal napadené rozhodnutí ve smyslu ustanovení bez nařízení jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Soudy v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány, a za podmínek uvedených v části páté spory a jiné právní věci vyplývající z uvedených vztahů, o nichž podle zákona rozhodly jiné orgány než soudy; jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon (srov. , 2 a 3 ).

Výsluhový příspěvek je peněžitou dávkou, která náleží bývalým příslušníkům bezpečnostních sborů za podmínek uvedených v ustanovení , o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Výsluhový příspěvek je v českém právním řádu koncipován jako určitá kompenzace za výkon práce ve ztížených podmínkách a kompenzace určitých osobních omezení vyplývajících z charakteru práce v bezpečnostních sborech České republiky, kterými se rozumí Policie České republiky, Hasičský záchranný sbor České republiky, Celní správa České republiky, Vězeňská služba České republiky, Generální inspekce bezpečnostních sborů, Bezpečnostní informační služba a Úřad pro zahraniční styky a informace ( věta druhá ). Přísluší všem, kteří splnili zákonem stanovené podmínky, a je součástí systému dávek sociálního charakteru souvisejících s ukončením služebního poměru. Výsluhový příspěvek nelze chápat jako součást odměny za práci, nýbrž jako samostatný příjem, který nebyl součástí služebního příjmu za výkon služby příslušníka bezpečnostního sboru. Jde o zvláštní kategorii peněžního příjmu odůvodněnou do určité míry sociálními důvody (srov. též nález Ústavního soudu č. 126/1997 Sb. v úvodních dvou odstavcích části II.). Povaha výsluhového příspěvku jako dávky sociálního zabezpečení je zřejmá rovněž z jeho úzké vazby na starobní důchod ze základního důchodového pojištění a invalidní důchod v případě souběhu těchto dávek (srov. ). Z ustanovení vyplývá, že ve věcech služebního poměru příslušníků bezpečnostních sborů, mezi které patří i rozhodování o výsluhovém příspěvku, jednají a rozhodují jménem státu služební funkcionáři, jimiž jsou nadřízený ředitele bezpečnostního sboru, ředitel bezpečnostního sboru a osoby pověřené rozhodováním ve věcech služebního poměru podle ustanovení a 3 až 5 Vzájemné vztahy účastníků v souvislosti s řízením o výsluhovém příspěvku se tedy vyznačují tím, že jeden účastník vystupuje vůči druhému jako nositel veřejné svrchované moci a tím jako silnější subjekt, který druhému subjektu může jednostranně zakládat jeho práva. Na veřejnoprávní povaze tohoto právního vztahu nemůže nic změnit ani způsob, jakým je požadavek na výsluhový příspěvek procesně uplatněn, neboť žaloba podle ustanovení o splnění povinnosti je přípustným právním nástrojem jen při uplatňování nároků z právních vztahů vyjmenovaných v ustanovení , pro které je charakteristická rovnost účastníků. Protože se v posuzovaném případě nejedná o věc vyplývající ze vztahů vyjmenovaných v ustanovení , může být dána pravomoc soudu k projednání a rozhodnutí této věci ve smyslu ustanovení , jen stanoví-li to zákon.

rozhodování o výsluhovém příspěvku příslušníků bezpečnostních sborů svěřuje – jak vyplývá z ustanovení tohoto zákona - služebním funkcionářům, kterými jsou nadřízený ředitele bezpečnostního sboru, ředitel bezpečnostního sboru a osoby pověřené rozhodováním ve věcech služebního poměru podle ustanovení a 3 až 5 Proti rozhodnutí služebního funkcionáře je možné podat odvolání, o němž rozhoduje služební funkcionář nadřízený služebnímu funkcionáři, který napadené rozhodnutí vydal; jde-li o rozhodnutí ředitele školy nebo školského zařízení, které nejsou organizační částí bezpečnostního sboru, je odvolacím orgánem Ministerstvo vnitra, a jde-li o rozhodnutí vedoucího organizační části Ministerstva vnitra nebo rektora Policejní akademie České republiky, je odvolacím orgánem ministr vnitra ( a 6 ). Proti rozhodnutí ministra nebo vládou určeného člena vlády lze podat rozklad, o kterém rozhoduje služební funkcionář, který napadené rozhodnutí vydal ( ). Rozhodnutí, proti kterému již nelze podat odvolání (rozklad), je v právní moci ( ). Přitom podle ustálené judikatury pravomoc služebního funkcionáře, jednat a rozhodovat ve věcech služebního poměru je dána nejen pro věci vzniku, změny či zániku služebního poměru, jak se žalobkyně nesprávně domnívá, ale i pro nároky s existencí či zánikem služebního poměru související, a to i v případech, kdy služební poměr skončil (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28.5.1998 sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura roč. 1998, č. 22, pod poř. č. 162). Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud (i soud prvního stupně) dospěl ke správnému závěru, že zákon pravomoc k rozhodování o výsluhovém příspěvku příslušníků bezpečnostních sborů soudům v rámci občanského řízení sporného nesvěřuje ani ve smyslu ustanovení

Odvolacímu soudu však – v podstatě z výše uvedených důvodů - nelze přisvědčit, dovozuje-li, že se žalobkyně může domáhat doplatku výsluhového příspěvku žalobou proti rozhodnutí správního orgánu ve správním soudnictví, neboť k rozhodování o výši výsluhového příspěvku bývalých příslušníků bezpečnostních sborů jsou příslušní služební funkcionáři uvedení v ustanovení , o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, nikoli soudy ve správním soudnictví. V posuzovaném případě tak již rozhodl o nároku žalobkyně ředitel odboru sociálního zabezpečení ve věcech služebního poměru rozhodnutím ze dne 29.9.2010 č.j. OSZ-142558/V-Že-2010. Toto rozhodnutí, je-li pravomocné, by bylo platným exekučním titulem, a v rámci příslušného řízení zahájeného na jeho základě by také případně bylo možné řešit nyní namítané právní otázky. Ale otázku, zda bylo skutečně rozhodnuto pravomocně a zda je zde tudíž ohledně uplatněného plnění překážka věci rozhodnuté – jak uvažoval soud prvního stupně – však nepřísluší posuzovat soudům, nýbrž tento závěr může učinit zase pouze příslušný služební funkcionář. Vzhledem k tomu měla být věc v souladu s ustanovením věty druhé po právní moci usnesení o zastavení řízení postoupena příslušnému orgánu. Právní účinky podaného návrhu v takovém případě zůstávají zachovány a na návrh se tedy hledí tak, jako kdyby byl postoupenému orgánu podán v den doručení žaloby soudu (srov. také nález ÚS sp. Zn. ),

Odvolací soud za těchto okolností – jak ze shora uvedeného vyplývá - postupoval nesprávně, jestliže měl za to, že postačuje věc zastavit a že nemá být postoupena příslušnému orgánu. Protože dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné v tomto směru o věci rozhodnout, dovolací soud podle ustanovení § 243d písm. b) změnil rozhodnutí odvolacího soudu tak, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno, s tím, že věc bude postoupena

řediteli odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ČR jako orgánu příslušnému podle ustanovení věty druhé

O náhradě nákladů řízení dovolacího, odvolacího, jakož i řízení před soudem prvního stupně bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a části věty před středníkem , neboť žalobkyně, která v řízení nebyla úspěšná, na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo a žalované v řízení před soudy všech stupňů žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. července 2014

JUDr. Zdeněk Novotný

předseda senátu