Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Cdo 1603/2020

24 Cdo 1603/2020-29

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a soudců JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci žalobkyně M. B., narozené dne XY, bytem XY, za účasti S. B., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Koschinem, advokátem se sídlem v Praze 5, Štefánikova 75/48, o vklad vlastnického práva, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání S. B. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. února 2020, č. j. -14, takto:

Odůvodnění:

Městský soud v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 13. března 2019, č. j. -6, odmítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí Katastrálního úřadu pro XY, Katastrální pracoviště XY ze dne 10. července 2017, č. j. V-86876/2016-101, kterým byl povolen vklad vlastnického práva (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

K odvolání obou účastníků Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 20. února 2020, č. j. -14, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Ztotožnil se s tím, že žalobkyně napadla žalobou podle části páté rozhodnutí katastrálního úřadu, jímž byl povolen vklad do katastru nemovitostí, a proto v úvahu nepřichází jiný postup, než aby podle ustanovení , o katastru nemovitostí (katastrální zákon) a ustanovení g odst. 1 písm. c) a odst. 2 , (dále jen „ “), byla žaloba odmítnuta.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal S. B. (dále též „dovolatel“) prostřednictvím advokáta včasné dovolání, které ovšem Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) neshledal – z důvodů níže rozvedených – přípustným podle ustanovení

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo dovolacím soudem je rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle ustanovení dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle , a b) a

Podle ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až ) a čeho se dovolatel domáhá, dovolací návrh.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání ( ). Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit nejenom, které z předpokladů považuje za splněné, (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. , a ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. , všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://nsoud.cz, zatímco rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách https://nalus.usoud.cz), ale také o kterou konkrétní právní otázku jde (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014).

Má-li, dle dovolatele, být dovolání přípustné jednak proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jednak proto, že v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, bylo na dovolateli, aby vždy ke každému z těchto předpokladů přípustnosti dovolání zformuloval konkrétní právní otázku, na jejímž řešení rozhodnutí odvolacího soudu závisí; je založeno.

V případě předpokladu přípustnosti dovolání spočívající v odchýlení se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení dané právní otázky dovolatel nezformuloval konkrétní právní otázku, a to vůbec. Jeho uvedení je ve vztahu k přípustnosti dovolání bezvýznamné. Kromě toho zvolený předpoklad přípustnosti nevymezil řádně. Neuvedl, a z obsahu dovolání to není seznatelné ( ), od jaké konkrétní ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se měl odvolací soud při řešení dané právní otázky odchýlit.

Právní otázky, které má za dosud v rozhodování dovolacího soudu nevyřešené zformuloval následovně: „1. Podle kterého podkladu katastrální úřad zrušil s právními účinky od 29. listopadu 2016 vlastnické právo žalobkyně k pozemku p. č. XY, když ke dni 29. listopadu 2016, i v jistém období po tomto dni, byl tento pozemek zapsán na LV č. XY s vlastnickým podílem žalobkyně k němu ve výši id. 1/33, a žalobkyně přitom tento svůj vlastnický podíl žádným svým projevem vůle nezcizila a na dovolatele jej nepřevedla?“; „2. Provedl katastrální úřad vklad do katastru nemovitostí ve vkladovém řízení V 86876/2016-101, a to s právními účinky od 29. listopadu 2019, v souladu s ustanoveními , , , odst. 5 a katastrálního zákona ( )?“; „3. Je převedení vlastnického podílu žalobkyně k pozemku p. č. XY na dovolatele katastrálním úřadem proti jejich vůli takovým zásahem do vlastnictví, že jde o porušení jejich práva na ochranu vlastnictví, zaručeného u ČR a d?“

Dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu ovšem na žádné z těchto právních otázek založeno není. Rozhodnutí závisí na řešení právní otázky spočívající v odmítnutí žaloby podané podle části páté , kterou bylo napadeno rozhodnutí katastrálního úřadu o povolení vkladu. Odvolací soud přezkoumával správnost postupu soudu prvního stupně podle ustanovení katastrálního zákona a uzavřel-li dále, že řízení není stiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, případně také vyslovil svůj názor pouze pro úplnost (odstavec 9 in fine napadeného rozhodnutí), je to ve vztahu k právní otázce, na níž je rozhodnutí založeno nepodstatné.

Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu na žádné z těchto otázek založeno není, nemohou založit přípustnost dovolání.

Přípustnost dovolání nezakládá ani právní otázka „zda věc měla být v soudních řízeních posuzována podle § 18 odst. 4 nebo s přihlédnutím k § 18 odst. 5 katastrálního zákona“, neboť nelze dojít k závěru – i při zohlednění obsahu dovolání –, že by se jednalo, o konkrétně zformulovanou právní otázku (k formulaci právní otázky srov. např. plenární stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. , bod 50).

Kromě toho, že dovolatel právní otázku vymezuje odkazem na ustanovení katastrálního zákona ( a 5), což rozhodovací praxe dovolacího soudu reprobuje, přehlíží skutkový stav, ze kterého vyšel odvolací soud. V posuzované věci odvolací soud vyšel z toho, že žalobou podle části páté bylo napadeno rozhodnutí katastrálního úřadu, kterým byl vklad povolen a nikoliv zamítnut. Na tuto skutečnost dovolatelova polemika založená na tom, že vklad „ve skutečnosti proveden nebyl, neboť místo něj katastrální úřad provedl vklad zásadním způsobem odlišný, s výsledkem, který nebyl vkladateli zamýšlen“, pročež se má (snad) postupovat obdobně podle ustanovení katastrálního zákona, tedy jako kdyby byl zamítnut, vliv nemá, a proto je nepodstatná.

Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu ustanovení není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2014, sp. zn. , nebo ze dne 23. října 2013, sp. zn. ).

K dovolatelem namítaným vadám řízení je pak nezbytné zdůraznit, že vady řízení jsou subsidiárním dovolacím důvodem (srovnej a contrario a ), a jestliže dovolatel v souvislosti s tvrzenými vadami řízení nevymezil právní otázku, nemůže dovolací soud k vadám řízení (i kdyby jimi bylo řízení postiženo) přihlédnout, neshledá-li dovolání z jiného důvodu přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. února 2014, sp. zn. , ze dne 23. července 2014, sp. zn. , ze dne 28. srpna 2014, sp. zn. , ze dne 9. září 2014, sp. zn. , či ze dne 25. listopadu 2014, sp. zn. ). Ústavní soud taktéž nezpochybňuje, že vady řízení, natož námitka porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces, samy o sobě k přípustnosti dovolání nepostačují (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. září. 2017, sp. zn. , bod 22 a 23), a protože dovolatel ani v souvislosti s touto námitkou nevymezil řádně právní otázku přípustnosti dovolání, nelze ani z tohoto důvodu shledat dovolání přípustným.

Nejvyšší soud proto dovolání S. B. podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. 11. 2020

JUDr. Pavel Vrcha, MBA předseda senátu