Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 2862/2020

21 Cdo 2862/2020-60

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudcůJUDr. Marka Cigánka aJUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobce P. Ch., narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Marií Cilínkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Bolzanova č. 1615/1, proti žalované Slováckým strojírnám, akciové společnosti se sídlem v Uherském Brodě, Nivnická č. 1763, IČO 00008702, zastoupené Mgr. Ing. Robertem Hebkým, advokátem se sídlem v Mostě, Václava Řezáče č. 315, o náhradu škody na zdraví, za účasti České podnikatelské pojišťovny, a. s. Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 8, Pobřežní č. 665/23, IČO 63998530, zastoupené doc. JUDr. Petrem Šustkem, Ph. D., advokátem se sídlem v Praze 1, Veleslavínova č. 59/3, jako vedlejšího účastníka na straně žalované, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. ledna 2020, č. j. -22, t a k t o:

Dovolání žalované se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 1. 2020, č. j. -22 (jímž bylo usnesení Okresního soudu v Mostě ze dne 12. 11. 2019, č. j. -12, změněno tak, že se řízení přerušuje do pravomocného rozhodnutí o základu nároku na náhradu škody na zdraví v řízení vedeném u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. , a jinak se potvrzuje), není podle ustanovení přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce předpokladů rozhodných pro možnost řízení přerušit podle ustanovení srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2015, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2014, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 3. 2017, sp. zn. , anebo z poslední doby usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2019, sp. zn. , v jejichž odůvodnění byl vysloven právní názor, že ustanovení patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností, že byla-li hypotéza právní normy vymezena správně, nemůže být rozhodnutí ve věci v rozporu se zákonem z důvodu, že nebyly objasněny okolnosti další, popřípadě že nebylo přihlédnuto k jiným okolnostem, které v posuzovaném případě nelze považovat za podstatné či významné; dovolací soud pak může úvahu odvolacího soudu o přerušení (nepřerušení) řízení přezkoumat pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Důvody k přerušení řízení jsou dány zejména v případech, kdy probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu. Musí jít o otázku, která má podstatný význam pro řešení daného případu, vztahuje se k danému skutkovému stavu a soud je oprávněn si ji vyřešit sám podle ustanovení Hlavní důvod pro přerušení řízení spočívá v hospodárnosti řízení, tj. aby stejná otázka nebyla posuzována nadbytečně dvakrát. Soud přitom bere v úvahu i stav (pokročilost) obou řízení tak, aby eventuální přerušení mělo vůbec praktický smysl s ohledem na předpokládanou délku řízení, na jehož skončení hodlá soud vyčkat (srovnej např. usnesení ze dne 6. 3. 2014, sp. zn. ). Z hlediska hospodárnosti řízení je pak třeba vždy posoudit, zda vyčkání výsledku vedlejšího řízení bude i z hlediska délky původního (hlavního) řízení účelné, tj. zda nebude účelnějším, vyřeší-li si soud otázku, která může mít význam pro jeho rozhodnutí, předběžně sám (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 169/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2014, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. , anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2020, sp. zn. ).

Odvolací soud – jak vyplývá z odůvodnění jeho usnesení – ke všem okolnostem významným pro posouzení předpokladů rozhodných pro možnost řízení přerušit podle ustanovení přihlédl; doba přerušení řízení není u žádného z důvodů uvedených v ustanovení zákonem stanovena. Úvahu odvolacího soudu o přerušení řízení podle ustanovení přitom může dovolací soud - jak uvedeno výše - přezkoumat pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti. Předmětem dovolacího řízení, které se připouští jen pro řešení významných právních otázek, totiž nemůže být přezkum úvah odvolacího soudu o tom, zda v té které konkrétní věci je z hlediska hospodárnosti řízení namístě řízení přerušit a na jakou dobu.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení odmítl.

Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího ( , ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. 10. 2020

JUDr. Mojmír Putna

předseda senátu