Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1545/2020

28 Cdo 1545/2020-587

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobkyně: Československá provincie Milosrdných sester Panny Marie Jeruzalémské, IČO 00406546, se sídlem v Opavě, Beethovenova 235/1, zastoupená Mgr. Markem Svojanovským, advokátem se sídlem v Laškově, Dvorek 16, proti žalovaným: 1) Vojenské lesy a statky ČR, s. p., IČO 00000205, se sídlem v Praze 6, Pod Juliskou 1621/5, zastoupený JUDr. Filipem Horákem, advokátem se sídlem v Brně, Radnická 11, a 2) Česká republika – Státní pozemkový úřad,IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. prosince 2019, č. j. -565, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 6. prosince 2019, č. j. -569, takto:

III. Žalobkyně je povinna nahradit žalované 2) do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 3 160,60 Kč a náklady odvolacího řízení ve výši 900 Kč.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 12. 2019, č. j. -565, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 6. 12. 2019, č. j. -569, byl rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 12. 4. 2019, č. j. -500, potvrzen ve výrocích I. a II., jimiž byla zamítnuta žaloba na nahrazení souhlasu žalovaných s uzavřením dohod o vydání v rozsudku blíže specifikovaných pozemků v k. ú. Bruntál – město, a ve výroku IV., jímž bylo žalobkyni uloženo nahradit žalované 2) náklady řízení ve výši 3 160,60 Kč

(výrok I. rozsudku odvolacího soudu), a změněn ve výroku III. tak, že žalobkyně je povinna nahradit žalovanému 1) náklady řízení ve výši 31 320 Kč (výrok II. rozsudku odvolacího soudu). Současně odvolací soud zavázal žalobkyni nahradit náklady odvolacího řízení žalovanému 1) ve výši 12 403 Kč a žalované 2) ve výši 900 Kč (výroky III. a IV. rozsudku odvolacího soudu).

Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že pozemky, jejichž vydání se žalobkyně domáhá, jsou zemědělskými nemovitostmi. Z uvedeného důvodu žalobu uplatněnou v řízení dle části třetí , , v režimu ustanovení , o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), ve znění nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. , publikovaného pod č. 177/2013 Sb. (dále jen „ “), zamítl.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalobkyně. Předestřela otázku, zda je na místě žalobu o vydání nemovitostí uplatněnou v řízení dle části třetí , , v režimu ustanovení zamítnout jen z toho důvodu, že požadované nemovité věci mají charakter zemědělských nemovitostí. Měla za to, že se odvolací soud při jejím řešení odchýlil od usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 3. 2018, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2018, sp. zn. . Argumentovala přitom ve prospěch závěru, že podané žalobě mělo být vyhověno. Vytýkala rovněž odvolacímu soudu, že nepřípustně přezkoumával závěry soudu prvního stupně vyřčené v již pravomocném usnesení o přistoupení žalované 2) do řízení. Navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že žalobě vyhoví, popřípadě rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dovolání projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první, čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „ “.

Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (žalobkyní) zastoupenou advokátem ( ) a ve lhůtě stanovené , Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným podle , neboť odvolací soud dovolatelkou předestřenou otázku dalšího procesního postupu pro případ, kdy oprávněná osoba v řízení dle části třetí uplatní v režimu ustanovení nárok na vydání zemědělských nemovitostí, nevyřešil v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu (viz judikaturu dále citovanou).

Nejvyšší soud se proto dále zabýval tím, zda je dán důvod vymezený dovoláním, tedy prověřením správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem v hranicích dovoláním vymezené otázky.

O nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod dle ) jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně vybranou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle nedojde-li mezi oprávněnou osobou a povinnou osobou k uzavření dohody o vydání zemědělské nemovitosti, rozhodne na základě návrhu oprávněné osoby o vydání zemědělské nemovitosti pozemkový úřad; návrh lze podat do 6 měsíců po uplynutí lhůty podle odstavce 2. Účastníky řízení jsou oprávněná osoba a povinná osoba. Zjistí-li pozemkový úřad, že se nejedná o zemědělskou nemovitost, návrh oprávněné osoby na vydání nemovité věci zamítne; v takovém případě se postupuje podle .

Podle povinná osoba uzavře s oprávněnou osobou písemnou dohodu o vydání jiné věci než zemědělské nemovitosti do 6 měsíců ode dne doručení výzvy, pokud tento zákon nestanoví jinak ( ). V dohodě budou nemovitosti uvedeny údaji podle katastrálního zákona. Bude-li předmětem vydání pouze část pozemku evidovaného v katastru nemovitostí v podobě parcely, musí být neoddělitelnou součástí dohody geometrický plán.

Podle nedojde-li k uzavření dohody o vydání věci podle odstavce 2 nebo podle , může se oprávněná osoba obrátit ve lhůtě 3 let na soud s návrhem, aby nahradil chybějící projev vůle povinné osoby, jinak její nárok zanikne. Lhůta pro podání návrhu podle věty první počíná běžet marným uplynutím lhůty 6 měsíců stanovené v odstavci 2 nebo v .

zakládá odlišný mechanismus pro uplatnění nároků na vydání nemovitostí zemědělských a nezemědělských (srovnej Kříž, J. In: Kříž, J., Valeš, V. Zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2013. s. 123–125). Předpokládá přitom, že oprávněná osoba učiní jistý úsudek ohledně charakteru požadovaného majetku a výsledku této úvahy uzpůsobí své další kroky. Jí provedená kvalifikace však nesnímá z orgánů veřejné moci, před nimiž své nároky vznese, břímě povinnosti provést vlastní vyhodnocení povahy dotčených nemovitostí (viz výslovná úprava postupu pozemkového úřadu v , větě třetí, ). Jelikož je nezemědělský charakter sporných objektů předpokladem existence pravomoci soudu k přímému projednání požadavku na jejich vydání v režimu části třetí , musí si tento aspekt coby podmínku řízení ( ) posoudit soudy samy i tam, kde již úsudek o své pravomoci k rozhodnutí o restitučním nároku dle , a tedy (implicitně) též o zemědělské či nezemědělské povaze dotčených pozemků, vyslovil Státní pozemkový úřad, u něhož oprávněná osoba uplatnila z opatrnosti (jsouc třebas v nejistotě ohledně jejich zemědělského určení k rozhodnému datu) svá práva souběžně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2018, sp. zn. ).

V případě, že soud na základě učiněných skutkových zjištění v řízení dle části třetí v režimu ustanovení uzavře, že sporné nemovitosti vskutku měly zemědělský charakter, jeví se pak korektním postupem vyslovení nedostatku vlastní pravomoci a postoupení věci pozemkovému úřadu v duchu (viz přiměřeně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2004, sp. zn. , nebo nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 9. 1997, sp. zn. , ze dne 13. 10. 1999, sp. zn. , a ze dne 28. 12. 1999, sp. zn. ). Okolnost, že u příslušného orgánu bylo řízení o vydání týchž pozemků případně již dříve zahájeno, nebo dokonce proběhlo, přitom na povinnosti soudu věc postoupit nic nemění (srovnej kupř. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2001, sp. zn. ), neboť důsledky plynoucí z takového stavu je oprávněn vyvodit právě jen orgán, do jehož pravomoci náleží projednání a rozhodnutí věci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. ).

Jestliže tedy soudy nižších stupňů projednávající žalobu o vydání nemovitých věcí v řízení dle části třetí v režimu ustanovení ze zemědělského charakteru nárokovaných nemovitosti dovodily, že je namístě žalobu zamítnout, očividně tak učinily v rozporu s výše citovanou právní úpravou a judikaturou, na níž, a to i ve světle principu ochrany práv restituentů (zásada ex favore restitutionis), není důvodu čehokoliv měnit. Ani z dovolatelkou odkazovaných usnesení Vrchního a Ústavního soudu (řešících ostatně otázku věcné příslušnosti soudů, a nikoliv důsledky zemědělského či nezemědělského charakteru nárokovaných nemovitostí v řízení před tím kterým orgánem) přitom neplyne závěr, že by snad soudy v řízení dle části třetí vedeném v režimu ustanovení mohly rozhodnout věcně o žalobě na vydání zemědělských nemovitostí (ať již by jí vyhověly, či nikoliv).

K výtce dovolatelky, že odvolací soud nepřípustně přezkoumával pravomocné usnesení soudu prvního stupně o přistoupení žalované 2) do řízení, lze pak jen dodat, že odvolací soud konkluze plynoucí z tohoto pravomocného rozhodnutí (usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne 7. 5. 2018, č. j. -363) nikterak nerevidoval (neučinil závěr, že by se snad žalovaná 2/ účastnicí řízení nestala); dovozoval z něj pouze – nad rámec úvah o důsledcích zemědělského charakteru požadovaných nemovitostí na další průběh řízení – že ohledně pozemku parc. č. 3757/1 v k. ú. Bruntál byla žaloba vůči žalované 2) uplatněna opožděně.

Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem neobstojí, dovozoval-li ze zemědělského charakteru nárokovaných nemovitostí v řízení dle části třetí vedeném v režimu ustanovení neúspěšnost podané žaloby, shledal Nejvyšší soud dovolání důvodným. V situaci, kdy soudy nižšího stupně v řízení dle části třetí vedeném v režimu ustanovení rozhodovaly o věci samé mimo rámec své pravomoci, přistoupil pak Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání ( , věty první, ), podle a odst. 4 ke zrušení jejich rozsudků, řízení zastavil a věc postoupil Státnímu pozemkovému úřadu, Krajskému pozemkovému úřadu pro Moravskoslezský kraj ( ).

Podle , a 2, , věty první, dovolací soud žalobkyni, jež z procesního hlediska (vznesením žaloby u orgánu, jenž nebyl k jejímu projednání nadán pravomocí) zavinila zastavení řízení, uložil nahradit žalovaným účelně vynaložené náklady řízení před soudem prvního stupně a odvolacího řízení. Náklady žalovaného 1), jehož běžnou agendou, coby státního podniku zabývajícího se správou vojenských lesů a statků, zjevně není účast v soudních řízeních týkajících se vypořádání restitučních nároků, jsou přitom tvořeny výlohami spojenými s jeho advokátním zastoupením, a to ve výši určené se zřetelem k relevantní právní úpravě [srov. , , a a 2, , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů] a obsahu spisu správně již odvolacím soudem (v podrobnostech viz příslušné pasáže odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Náklady žalované 2) pak korespondují jejím hotovým výlohám – a , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle a podle exekučního řádu (v podrobnostech viz přiléhavá odůvodnění rozsudků soudů nižšího stupně). Právo na náhradu nákladů dovolacího řízení přitom nepřísluší žádnému z účastníků, neboť žalovaní se k podanému dovolání nevyjádřili.

Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 8. 9. 2020

Mgr. Zdeněk Sajdl

předseda senátu