Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSČR 7/2019-B-46

-46

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužnice K. L., narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. XY, o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, o dovolání Mgr. Jaroslava Fejty, insolvenčního správce dlužnice, se sídlem v Brně, Marešova 305/14, PSČ 602 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. září 2018, č. j. XY, 2 VSPH XY, takto:Dovolání se zamítá.

Odůvodnění:

Usnesením ze dne 12. července 2018, č. j. XY, Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „insolvenční soud“) udělil insolvenčnímu správci dlužníka (Mgr. Jaroslavu Fejtovi - dále jen „J. F.“) souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli (Hypoteční bance, a. s.) ve výši 2 051 249,42 Kč (bod I. výroku),uložil J. F. povinnosti související s vydáním výtěžku zpeněžení (bod II. výroku) a povolil J. F. zálohu na odměnu insolvenčního správce ve výši 6 050 Kč včetně daně z přidané hodnoty (bod III. výroku).

Vrchní soud v Praze k odvolání J. F. v záhlaví označeným usnesením odmítl odvolání proti bodu III. výroku usnesení insolvenčního soudu (první výrok) a potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě I. výroku (druhý výrok).

Soudy obou stupňů vyšly z toho, že zpeněžení předmětu zajištění (nemovitostí) v souladu s usnesením insolvenčního soudu ze dne 13. října 2016 o předběžném opatření [ , o úpadku a způsobech jeho řešení ()] provedl v exekučním řízení soudní exekutor, který dosažený výtěžek ve výši 2 057 299,42 Kč vydal do majetkové podstaty dlužnice.

Odvolací soud - cituje , 3, 4 a 7, , , , a , , , o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (dále jen „“) - se ztotožnil se závěrem insolvenčního soudu, podle něhož lze částku 6 050 Kč včetně daně z přidané hodnoty považovat za přiměřenou odměnu J. F, o kterou se snížil výtěžek zpeněžení určený k vydání zajištěnému věřiteli na výslednou částku 2 051 249,42 Kč. Na rozdíl od insolvenčního soudu, který určil odměnu dle vyhlášky na základě úsudku, že zpeněžení provedl soudní exekutor (nikoli J. F.), odvolací soud postupoval při určení odměny podle vyhlášky. Přitom dospěl k závěru, že odměna ve výši 132 291,98 Kč neodpovídá skutečné činnosti J. F. a je namístě ji snížit podle věty druhé .

Výslovně proti druhému výroku usnesení odvolacího soudu podal J. F. dovolání, jehož přípustnost vymezuje na základě , (dále též jen „“), tak, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Konkrétně jde o otázku určení odměny insolvenčního správce v situaci, kdy zpeněžení předmětu zajištění provedl soudní exekutor.

Odvolacímu soudu vytýká dovolatel nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod dle ) a požaduje, abyNejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil v tom duchu, že vysloví souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení ve výši 1 897 226,12 Kč a povolí výplatu zálohy na jeho odměnu ve výši 160 073,30 Kč, případně je zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolatel tvrdí, že v rámci zpeněžování majetkové podstaty došlo k distribuci finančních prostředků zaslaných soudním exekutorem, které je zpeněžením podle . Odměnu insolvenčního správce je tedy třeba určit podle vyhlášky, což odvolací soud učinil, avšak nesprávně aplikoval . Dovolatel má za to, že moderace odměny je až krajním řešením. Zdůrazňuje, že mu byla snížena odměna o více než 96 % zákonného nároku, aniž by porušil jakoukoliv povinnost. Podle dovolatele je otázkou, zda důvodem pro tak drastické snížení odměny může být samotná skutečnost, že v řízení došlo k typově méně pracnému způsobu zpeněžení majetkové podstaty oproti jiným způsobům.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poměřováno obsahem dovolání a dovolacím návrhem nenapadá dovolatel tu část napadeného usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě I. výroku ohledně částky 1 897 226,12 Kč. Předmětem dovolacího řízení je tudíž „pouze“ částka 154 023,30 Kč (rozdíl mezi částkami 2 051 249,42 Kč a 1 897 226,12 Kč).

Dovolání v dané věci je přípustné podle , když pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v , a v posouzení otázky určení odměny insolvenčního správce je rozhodnutí odvolacího soudu v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu (přijatou po vydání dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu).

Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti ( ), se ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto - v hranicích právní otázky vymezené dovoláním - zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Skutkový stav věci, z nějž vyšly soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.

Otázku nastolenou dovolatelem řešil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 29. července 2019, sen. zn. , uveřejněném pod číslem 39/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 39/2020“), které je dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu. V tomto usnesení, na které v podrobnostech odkazuje, Nejvyšší soud zformuloval a odůvodnil závěr, podle něhož byl-li majetek tvořící předmět zajištění (zástava) v souladu se zákonem zpeněžen v exekučním řízení a byl-li dosažený výtěžek takového zpeněžení postupem podle , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekučního řádu), předán do majetkové podstaty dlužníka, kde má být vydán zajištěnému (zástavnímu) věřiteli, jehož zástavní právo v exekučním řízení zaniklo podle , nenáleží insolvenčnímu správci dlužníka odměna za zpeněžení předmětu zajištění, kterou by si postupem podle mohl odečíst od výtěžku zpeněžení předmětu zajištění před jeho vydáním zajištěnému věřiteli.

Tamtéž Nejvyšší soud uvedl, že je-li do majetkové podstaty vydáván exekuční výtěžek zpeněžení předmětu zajištění, je vyloučeno uvažovat o odečtení jakéhokoli dalšího nákladu spojeného se zpeněžením, jež se událo v exekuci. Z téže příčiny je vyloučeno uvažovat o odměně insolvenčního správce jakkoli navázané (jak předjímá ustanovení ) na zpeněžení předmětu zajištění, k němuž nedošlo v rámci insolvenčního řízení. Není zcela vyloučeno uvažovat o případném zvýšení konečné odměny insolvenčního správce ( ) v souvislosti s mimořádnými aktivitami, které byl případně nucen vyvinout při správě exekučního výtěžku zpeněžení předmětu zajištění v době od jeho předání (vydání) do majetkové podstaty dlužníka do rozhodnutí o jeho vydání zajištěnému věřiteli (a pro tento případ provést odečet předpokládaného navýšení odměny v režimu tak, aby ke zvýšení odměny za činnosti vyvinuté ve prospěch zajištěného věřitele nedošlo jen na úkor nezajištěných věřitelů).

Nejvyšší soud považuje otázku předestřenou mu dovolatelem za vyřešenou a potřebu korigovat závěry vyslovené v R 39/2020 neshledává ani na základě argumentace obsažené v dovolání.

V poměrech dané věci,kdy první výrok usnesení odvolacího soudu o odmítnutí odvolání proti rozhodnutí o záloze na odměnu nebyl (ani nemohl být dle ) dovoláním napaden, lze uzavřít, že kromě insolvenčním soudem přiznané zálohy na odměnu v částce 6 050 Kč včetně daně z přidané hodnoty nenáleží dovolateli (coby insolvenčnímu správci) „další“ odměna za zpeněžení předmětu zajištění.

Z výše uvedeného vyplývá, že dovolatelem zpochybněné právní posouzení věci odvolacím soudem je (co do závěru o vydání výtěžku zpeněžení ve výši 2 051 249,42 Kč) ve výsledku správné (jakkoli důvody, které odvolací soud k přijetí uvedeného závěru vedly, Nejvyšší soud neshledal přiléhavými).

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání zamítl ( ).

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví , se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 7. 2020

Mgr. Milan Polášek předseda senátu