Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSČR 201/2022-B-48

KSOS 37 INS XY29 NSČR 201/2022-B-48

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka R. B., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. XY, o vydání výtěžku zpeněžení, o dovolání společnosti jmt insol, v. o. s., se sídlem v Praze 3, Vinohradská 89/90, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 05 27 64 54, insolvenčního správce dlužníka, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. října 2022, č. j. XY, 4 VSOL XY, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 31. srpna 2022, č. j. XY, udělil insolvenčnímu správci dlužníka (jmt insol, v. o. s.) souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli č. 5 – Komerční bance, a. s. (dále jen „banka“) a uložil mu, aby vyplatil bance uvedenou částku do 15 dnů od právní moci usnesení (výrok I.), a (dále) uložil insolvenčnímu správci, aby podal insolvenčnímu soudu písemnou zprávu o provedeném vydání výtěžku zpeněžení bance do 30 dnů od právní moci usnesení (výrok II.).

Vrchní soud v Olomouci k odvolání insolvenčního správce usnesením ze dne 6. října 2022, č. j. XY, 4 VSOL XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodu I. výroku.

Soudy nižších stupňů vyšly z toho, že:

1) Usnesením ze dne 17. června 2021, č. j. XY, insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka (R. B.) a povolil mu oddlužení; usnesením ze dne 16. listopadu 2021, č. j. XY, schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty.

2) Při přezkumném jednání konaném dne 16. září 2021 „byla zjištěna“ (mimo jiné) pohledávka banky ve výši 3.847.849,90 Kč jako zajištěná (označenými) nemovitostmi ve vlastnictví dlužníka (dále jen „zajištěný majetek“).

3) Zajištěný majetek zpeněžil v exekučním řízení (vedeném na návrh banky proti dlužníku) soudní exekutor JUDr. Jiří Trojanovský, LL.M., který (následným) usnesením ze dne 13. května 2022, č. j. 143 EX 01104/19-333, rozhodl, že z dosud nerozděleného vymoženého plnění ve prospěch banky se vydává insolvenčnímu správci dlužníka (po odpočtu nákladů exekuce) částka 2.012.688,90 Kč.

4) Podáním ze dne 17. června 2022 (B-22) insolvenční správce požádal insolvenční soud o udělení souhlasu s vydáním výtěžku zpeněžení bance; potud navrhl, aby byl bance vydán výtěžek zpeněžení v částce 2.012.688,90 Kč snížený o jeho odměnu určenou podle ustanovení , o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (dále jen „ “).

5) Proti tomuto návrhu podala banka námitky, majíc za to, že insolvenčnímu správci nenáleží odměna z výtěžku zpeněžení, když zajištěný majetek byl zpeněžen v rámci exekučního řízení a do majetkové podstaty byl vydán tzv. čistý výtěžek zpeněžení [ , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekučního řádu) a o změně dalších zákonů]; insolvenční soud tyto námitky projednal u jednání dne 4. srpna 2022.

Na tomto základě se odvolací soud – cituje ustanovení až 3 a 7 , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), a odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2019, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 39/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 39/2020“) – ztotožnil se závěrem insolvenčního soudu, podle něhož insolvenčnímu správci nenáleží odměna z výtěžku zpeněžení zajištěného majetku.

Přitom zdůraznil, že v přezkoumávané věci byl zajištěný majetek zpeněžen v exekučním řízení, tj. mimo insolvenční řízení a mimo dobu insolvenční správy tohoto majetku. Současně nepovažoval insolvenčním správcem odkazované povinnosti („komunikovat s exekutorem, zaslat mu číslo majetkové podstaty, schraňovat výtěžek, podat příslušný návrh na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli a následně výtěžek zpeněžení zajištěnému věřiteli vyplatit) za „mimořádné aktivity“, za které by mu měla být přiznána odměna ve smyslu R 39/2020, když šlo o běžné činnosti související s vydáním výtěžku zpeněžení.

Proti usnesení odvolacího soudu podal insolvenční správce dovolání, které má za přípustné podle ustanovení , (dále jen „ “), a to k řešení právní otázky (podle jeho názoru) dosud Nejvyšším soudem nezodpovězené, a to, zda má insolvenční správce nárok na odměnu za činnost, kterou vykonal v situaci, kdy byl zajištěný majetek zpeněžen v rámci exekučního řízení, ale „výtěžek byl vydán insolvenčním správcem v řízení insolvenčním“.

Dovolatel akcentuje, že rozhodnutí odvolacího soudu, podle něhož nemá nárok na „žádnou odměnu“, je v rozporu s a y.

Současně je přesvědčen, že závěry formulované Nejvyšším soudem v R 30/2020 nejsou v poměrech dané věci aplikovatelné, když označené rozhodnutí bylo vydáno ještě před „novelou vyhlášky“, která „nově upravila odměnu insolvenčního správce v oddlužení“; navíc se označené rozhodnutí „zmiňuje o možnosti zvýšit konečnou odměnu insolvenčního správce za vymezených podmínek“, přičemž v souzené věci je nutné určit odměnu insolvenčního správce „z výtěžku určeného k vyplacení zajištěnému věřiteli“ (a nikoli na úkor nezajištěných věřitelů).

„Právní výklad odvolacího soudu“ považuje za nespravedlivý a protizákonný (i) proto, že „si exekutor v dané věci přijde na plnou odměnu přesto, že celý proces vyplacení výtěžku zpeněžení ani zdaleka nedokončil“.

Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a stanovil (pro danou situaci) pravidla pro výpočet odměny insolvenčního správce.

Dovolání, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení , Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení a 2

Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, a které bylo dovoláním zpochybněno, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž:

1) Byl-li majetek tvořící předmět zajištění (zástava) v souladu se zákonem zpeněžen v exekučním řízení a byl-li dosažený výtěžek takového zpeněžení postupem podle ustanovení exekučního řádu předán do majetkové podstaty dlužníka, kde má být vydán zajištěnému (zástavnímu) věřiteli, jehož zástavní právo v exekučním řízení zaniklo podle ustanovení , nenáleží insolvenčnímu správci dlužníka odměna za zpeněžení předmětu zajištění, kterou by si postupem podle ustanovení mohl odečíst od výtěžku zpeněžení předmětu zajištění před jeho vydáním zajištěnému věřiteli.

2) Přitom není zcela vyloučeno uvažovat o případném zvýšení konečné odměny insolvenčního správce ( ) v souvislosti s mimořádnými aktivitami, které byl případně nucen vyvinout při správě exekučního výtěžku zpeněžení předmětu zajištění v době od jeho předání (vydání) do majetkové podstaty dlužníka do rozhodnutí o jeho vydání zajištěnému věřiteli (a pro tento případ provést odečet předpokládaného navýšení odměny v režimu tak, aby ke zvýšení odměny za činnosti vyvinuté ve prospěch zajištěného věřitele nedošlo jen na úkor nezajištěných věřitelů).

K tomu srov. např. R 39/2020, k jehož závěrům se Nejvyšší soud následně přihlásil např. v usnesení ze dne 28. listopadu 2019, sen. zn. (ústavní stížnost proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 3. března 2020, sp. zn. , v jehož důvodech poukázal též na stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. , a na nález pléna Ústavního soudu ze dne 14. srpna 2018, sp. zn. , včetně judikatury Evropského soudu pro lidská práva zmíněné v jejich důvodech), v usnesení ze dne 29. července 2020, sen. zn. , jakož i v rozsudku ze dne 29. září 2022, sp. zn. .

Přitom Nejvyšší soud nemá pochybnosti o tom, že závěry plynoucí z výše citované judikatury se plně prosadí i při výkladu ustanovení a ustanovení vyhlášky ve znění účinném od 1. června 2019 (tj. v aktuálním znění).

Konečně nelze přehlédnout, že insolvenční správce v podaném dovolání nijak nezpochybňuje závěr odvolacího soudu, podle něhož nelze považovat jeho činnost v souvislosti se správou a vydáním výtěžku zpeněžení bance za „mimořádnou aktivitu“, za kterou by mu náležela odměna ve smyslu R 39/2020.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví , se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 3. 2023

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu