Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3185/2018

29 Cdo 3185/2018-57

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce Komerční banky, a. s., se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 969/33, PSČ 114 07, identifikační číslo osoby 45317054, proti žalovaným 1)S., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY a 2) M. L., narozenému XY, bytem XY, oběma zastoupeným Mgr. Janem Polákem, advokátem, se sídlem v Praze 7, Komunardů 1091/36, PSČ 170 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. dubna 2018, č. j. -36, takto:Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Proti směnečnému platebnímu rozkazu podali žalovaní v zákonné lhůtě námitky, v nichž (mimo jiné) uplatnili výhradu, že daná věc má být projednána v řízení před rozhodci. Podle žalovaných totiž směnka, jejíhož zaplacení se žalobce v dané věci domáhá (dále jen „sporná směnka“), měla zajišťovat splnění závazků prvního žalovaného ze smlouvy o úvěru registrační číslo 0099015217878, uzavřené dne 27. června 2016 mezi žalobcem a prvním žalovaným (dále jen „smlouva o úvěru“), v níž byla sjednána rozhodčí doložka.

Usnesením ze dne 14. února 2018, č. j. -26, soud prvního stupně – odkazuje na ustanovení , (dále též jen „ “) – námitku nedostatku pravomoci zamítl.

Přitom zdůraznil, že v článku XVII. úvěrových podmínek, jež jsou podle článku 1.2 smlouvy o úvěru její nedílnou součástí, je skutečně obsažena rozhodčí doložka, o níž první žalovaný (v témže článku smlouvy o úvěru) prohlásil, že se seznámil s jejím zněním a s rozhodčí doložkou souhlasí. Sjednaná rozhodčí doložka pak stanoví, že všechny spory vznikající ze smlouvy o úvěru nebo v souvislosti s ní budou rozhodovány s konečnou platností buď Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky v rozhodčím řízení podle jeho řádu třemi rozhodci nebo obecnými soudy České republiky. Strana, která první podá žalobu či jiným způsobem zahájí řízení, provádí volbu způsobu řešení sporu dle předchozí věty. Tato volba je pak závazná pro obě strany ve vztahu k danému sporu.

Podle soudu prvního stupně je ze znění rozhodčí doložky zřejmé, že žalobci je ponecháno právo volby způsobu řešení sporu vzniklého ze smlouvy o úvěru. Jestliže tedy žalobce podal v projednávané věci žalobu u obecného soudu České republiky, založil tím také jeho pravomoc k projednání a rozhodnutí dané věci. Námitka žalovaných proto není důvodná.

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením k odvolání žalovaných potvrdil usnesení soudu prvního stupně.

Odvolací soud ve vztahu k prvnímu žalovanému přitakal závěru soudu prvního stupně, podle kterého sjednaná rozhodčí doložka by zakládala právo věc projednat před rozhodci jen tehdy, podal-li by žalobce rozhodčí žalobu. Jelikož se tak nestalo, je bez dalšího dána pravomoc soudu. Na druhého žalovaného se pak rozhodčí doložka vůbec nevztahuje, neboť byla sjednána jen mezi stranami smlouvy o úvěru. Ve vztahu k druhému žalovanému proto žalobce ani právo volby neměl.

Proti usnesení odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, jehož přípustnost vymezují ve smyslu ustanovení argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Dovolatelé namítají, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy, že je dán dovolací důvod dle ) a požadují, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že řízení se zastavuje a vydaný směnečný platební rozkaz se zrušuje.

Dovolatelé především snáší argumenty ve prospěch závěru, podle něhož ustanovení a , o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále jen „ “) neumožňují uzavřít rozhodčí smlouvu, podle níž by mohl být alternativně majetkový spor rozhodován soudem nebo rozhodcem pouze na základě volby učiněné jednostranně některým z účastníků. Z uvedeného důvodu mají dovolatelé tu část sjednané rozhodčí doložky, jež takovou volbu umožňuje, za neplatnou. Jelikož zbývající část rozhodčí smlouvy, v níž smluvní strany projevily vůli, aby o majetkových sporech mezi nimi rozhodoval stálý rozhodčí soud, lze považovat za platnou, lze podle dovolatelů uzavřít, že pro danou věc byla vyloučena pravomoc soudů a věc má být projednána před stálým rozhodčím soudem.

Za nesprávný mají dovolatelé rovněž závěr odvolacího soudu, podle kterého se rozhodčí doložka nevztahuje na druhého žalovaného. Vzhledem k tomu, že podle znění sjednané rozhodčí doložky podléhají rozhodčímu řízení všechny spory vznikající ze smlouvy o úvěru nebo v souvislosti s ní, dovozují dovolatelé, že rozhodování stálým rozhodčím soudem by měl podléhat rovněž spor mezi žalobcem a druhým žalovaným jakožto osobou, která v souladu s článkem 7.1 smlouvy o úvěru zajišťuje úvěrovou pohledávku žalobce vůči prvnímu žalovanému a která rovněž podepsala prohlášení avalisty.

Žalobce ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout jako nepřípustné, maje závěry napadeného rozhodnutí za věcně správné. Podle žalobce sjednaná rozhodčí doložka zakládá žalobci toliko právo volby, nikoli též povinnost tuto volbu učinit.

Dovolání žalovaných, jež může být přípustné jen podle a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v , Nejvyšší soud odmítl podle

Učinil tak proto, že dovolatelé mu (oproti svému mínění) nepředkládají k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu

Dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož sjednaná rozhodčí doložka (týkající se všech sporů vznikajících ze smlouvy o úvěru nebo v souvislosti s ní) není neplatná jen proto, že umožňuje straně, která jako první podá žalobu (popř. jinak zahájí řízení) zvolit, zda věc bude projednána (v rozhodčí smlouvě) označeným rozhodčím soudem, nebo před obecnými soudy, zcela odpovídá závěrům formulovaným Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 21. února 2008, sp. zn. , jakož i v rozsudku ze dne 23. listopadu 2016, sp. zn. .

V nich Nejvyšší soud vysvětlil, že základem pravomoci rozhodců, resp. stálého rozhodčího soudu (§ 13 zákona o rozhodčím řízení), k rozhodování sporu je rozhodčí smlouva. Rozhodčí doložka, jež dává volbu alternativy zahájit řízení u rozhodčího soudu nebo obecného soudu straně zahajující řízení, je doložkou alternativní. Z ustanovení § 2 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení přitom nevyplývá povinnost jednoznačného stanovení pravomoci rozhodčímu soudu vedle obecného soudu, neboť v tomto ustanovení je účastníkům dána toliko možnost domáhat se svého práva tam, kde by jinak byla dána pravomoc soudu (za předpokladu, že spor je v souladu s ustanovením § 2 odst. 1 až 5 zákona o rozhodčím řízení arbitrabilní), u jednoho nebo více rozhodců anebo stálého rozhodčího soudu, a to na základě rozhodčí smlouvy.

Jakkoli by již výše uvedená argumentace postačovala k přijetí závěru o nepřípustnosti dovolání obou žalovaných, lze pro úplnost doplnit, že rovněž ve vztahu k druhé předestřené otázce [zda se sjednaná rozhodčí doložka, jež byla součástí smlouvy o úvěru uzavřené jen mezi žalobcem a prvním žalovaným, vztahuje rovněž na spory vedené mezi žalobcem a druhým žalovaným (směnečným rukojmím)] rozhodnutí odvolacího soudu zcela respektuje ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu. K tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2011, sp. zn. (jenž byl uveřejněn v časopise Soudní judikatura číslo 6, ročníku 2012, pod číslem 87), jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2014, sp. zn. .

Naposledy zmiňované rozhodnutí přitom bylo přijato v typově shodné věci (v níž se žalobce domáhal zaplacení směnky avalované jiným směnečným dlužníkem, jehož námitka, že podle smlouvy účastníků věc měla být projednána v rozhodčím řízení, byla založena na obdobném skutkovém rámci, jako námitka druhého žalovaného v nyní projednávané věci), přičemž Nejvyšší soud v něm uzavřel, že byť je přílohou smlouvy o zajištění blankosměnkou i „prohlášení avalisty“, podle jehož obsahu je avalista srozuměn s tím, že žalobce může práva plynoucí ze smlouvy o zajištění blankosměnkou uplatnit za podmínek stanovených v této smlouvě, je zcela zjevné, že uvedené prohlášení je (pouze) jednostranný právní úkon žalovaného (ve kterém navíc o rozhodčí doložce žádná zmínka není). Současně neměl pochyb o tom, že rozhodčí doložka sjednaná mezi žalobcem a výstavcem směnky nezakládá pravomoc rozhodce (v poměrech dané věci stálého rozhodčího soudu) ve sporu mezi žalobcem a žalovaným směnečným rukojmím (potud odkázal též na závěry formulované Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 31. března 2009, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 2/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Srov. dále shodně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2014, sp. zn. , jakož i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2015, sp. zn. .

Rozhodné znění pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval (k tomu srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 7. 2020

JUDr. Jiří Zavázal

předseda senátu