Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 1590/2020

32 Cdo 1590/2020-263

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobce O. P., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Martinem Janákem, advokátem se sídlem v Plzni, Sedláčkova 212/11, proti žalované PANAS, spol. s r. o., se sídlem v Praze 9, Jordánská 978, identifikační číslo osoby 45280401, zastoupené JUDr. Josefem Moravcem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, o zaplacení 2 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2019, č. j. -213, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 20 086 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jejího zástupce.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalobce potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž co do přípustnosti uvádí, že napadené rozhodnutí závisí na otázce procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, a která zároveň nebyla (zcela konkrétně) v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena. Dovolatel odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná se ve vyjádření k dovolání ztotožnila se závěry napadeného rozhodnutí, odmítla argumentaci dovolatele a navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl jako nepřípustné, případně aby je zamítl.

Podle ustanovení , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále též jen „ “), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Z ustanovení vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně vysvětlil, že v dovolání, které může být přípustné jen podle ustanovení (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá parafráze textu ustanovení , či jeho části [srov. usnesení ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. usnesení ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročník 2014, pod číslem 116, usnesení ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , ústavní stížnost proti němu Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. (rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti k dispozici in www.usoud.cz), a usnesení ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. , která jsou, stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, dostupná na jeho webových stránkách].

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, však není naplněn tehdy, vymezí-li dovolatel v dovolání pro řešení určité právní otázky více předpokladů přípustnosti, které si vzájemně konkurují (vzájemně se vylučují), jako je tomu i v této věci, v níž dovolatel vymezil přípustnost dovolání tak, že „napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky procesního práva, … při jejímž řešení se odvolací soud jednak odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, a současně tato otázka procesního práva nebyla (zcela konkrétně) v rozhodování Nejvyššího soudu doposud vyřešena“. I v takovém případě dovolání trpí vadou, neboť neobsahuje náležitosti podle ustanovení (shodně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. ).

Namítá-li dovolatel, že odvolací soud nesprávně posoudil „otázku přípustnosti projednání a rozhodnutí věci odvolacím soudem v nepřítomnosti žalobce, resp. právního zástupce, který včas a důvodně požádal o odročení jednání,“ uplatňuje zmatečnostní vadu řízení ve smyslu ustanovení , jež není způsobilým dovolacím důvodem (k jejímu prověření slouží žaloba pro zmatečnost) a pro jejíž posouzení nelze připustit dovolání podle ustanovení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sen. zn. , ze dne 5. 2. 2014, sen. zn. , nebo ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. ). K této vadě, jakož i k jiným vadám, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí, může dovolací soud přihlédnout toliko v případě přípustného dovolání (srov. ustanovení ), což v projednávané věci není naplněno (obdobně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. , či ze dne 6. 9. 2017, sp. zn. ).

Na tomto závěru nemohou nic změnit ani odkazy dovolatele na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2001, sp. zn. , a na nález Ústavního soudu ze dne 18. 6. 2008, sp. zn. , jako na rozhodnutí, od nichž se měl odvolací soud odchýlit, projednal-li odvolání v nepřítomnosti zástupce žalobce. Kromě toho uvedená rozhodnutí vycházejí z odlišné procesní situace. V těchto jiných řízeních neúčast účastníka, resp. jeho právního zástupce, na jednání vedla k vydání rozsudku pro zmeškání ve smyslu ustanovení V projednávané věci však nepřítomnost dovolatelova zástupce k vydání rozsudku pro zmeškání nevedla; odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně přezkoumal na základě odvolacích námitek žalobce, s nimiž se řádně vypořádal. Odkazuje-li dovolatel také na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2015, sp. zn. , pro úplnost lze dodat, že rozhodnutí Nejvyššího správního soudu nejsou ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu v intencích ustanovení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. ), a že v citovaném rozhodnutí se Nejvyšší správní soud zabýval omluvou účastníka z jednání nařízeného v přestupkovém řízení, jež je ovládáno zásadami odlišnými od zásad občanského práva procesního, a jeho závěry tak na projednávanou věc bez dalšího nedopadají.

Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení odmítl jako nepřípustné.

O návrhu na odklad vykonatelnosti a právní moci dovoláním napadeného rozsudku Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť vzhledem k tomu, že dovolání bylo odmítnuto, se tento návrh stal bezpředmětným.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat jeho výkonu.

V Brně dne 22. 7. 2020

JUDr. Hana Gajdzioková předsedkyně senátu