Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 415/2020

26 Cdo 415/2020-200

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobce Společenství vlastníků XY č. p. XY, ulice XY, se sídlem XY, IČO XY, zastoupeného JUDr. Václavem Valným, advokátem se sídlem v Mostě, Vítězslava Nezvala 2499/19, proti žalovanému V. H., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Andreou Židovou, advokátkou se sídlem v Mostě, Bělehradská 3347/7, o zaplacení 64 270 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. dubna 2019, č. j. -158, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 10. 4. 2019, č. j. -158, potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 8. 2018, č. j. -138, ve výrocích I., II. a III., kterými byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 29 370 Kč spolu s tam uvedeným zákonným úrokem z prodlení, 17 419 Kč spolu s tam uvedeným zákonným úrokem z prodlení a 17 327 Kč spolu s tam uvedeným zákonným úrokem z prodlení, a v nákladovém výroku V. (výrok I.); současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

Žalovaný napadl rozsudek odvolacího soudu dovoláním, o kterém Nejvyšší soud rozhodl podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Soudní praxe je jednotná v závěru, podle něhož přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu s více samostatnými nároky s odlišným skutkovým základem je třeba zkoumat ve vztahu k jednotlivým nárokům samostatně bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. , uveřejněné pod č. 9/2000 v časopise Soudní judikatura, ze dne 24. 3. 2005, sp. zn. , důvody usnesení ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 85/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. ). Tyto judikatorní závěry jsou použitelné i po změně formulace ustanovení provedené s účinností od 30. 9. 2017 (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. , ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. , ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. , a ze dne 12. 12. 2018, sp. zn. ).

V posuzovaném případě odvolací soud potvrdil výroky rozsudku soudu prvního stupně v částkách 29 370 Kč za příspěvek na správu domu a pozemku od června 2011 do srpna 2012, 17 419 Kč a 17 327 Kč za vyúčtování služeb za rok 2011 a 2012. Jelikož tyto dílčí nároky mají odlišnou povahu (jde o nároky se samostatným skutkovým základem), přičemž jednotlivá plnění nepřevyšují 50 000 Kč, je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením , aniž by na tento závěr měla vliv okolnost, že součet výše plnění ze všech samostatných nároků částku 50 000 Kč přesahuje.

Dovolání proti výroku o nákladech řízení pak není přípustné podle

Přípustnost dovolání nezakládá ani nesprávné poučení odvolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle ustanovení věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. 7. 2020

JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu