Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 37/2020-45

KSUL 81 INS XY81 ICm XY29 ICdo 37/2020-45

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobkyně H. K.,narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Ladislavem Kočkou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 709/33, PSČ 110 00, proti žalovanému P. I., narozenému XY, bytem XY, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 81 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka A. I. & S., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. října 2019, č. j. 81 ICm XY, 103 VSPH XY ( ), takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Cituje , 5 a 6 , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), a závěry uvedené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. července 2014, sen. zn. , uveřejněném pod číslem 8/2015 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 8/2015“), které je – stejné jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu označená níže dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu, odvolací soud dovodil, že poslední den lhůty k zaplacení jistoty připadl na 22. listopadu 2018. Protože žalobkyně jistotu složila později (dne 23. listopadu 2018), nelze k jejímu složení přihlížet.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, namítajíc, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku, zda je insolvenční soud v rámci obecné informační (poučovací) povinnosti povinen také informovat věřitele, který popírá pohledávku jiného věřitele, o povinnosti složit u insolvenčního soudu jistotu 10 000 Kč na náklady řízení incidenčního sporu a určit mu způsob a identifikaci účtu, na který má být jistota uhrazena.

Dovolatelka je přesvědčena, že o splnění zákonného požadavku na složení jistoty na náklady incidenčního sporu měla být poučena, respektive jí mělo být sděleno, u kterého soudu, jakým způsobem, na jaký účet a pod jakým variabilním symbolem má složit předepsanou jistotu. Insolvenční soud však dovolatelku nepoučil, ani ji ke složení jistoty nevyzval.

S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný , (dále také jen „ “), v aktuálním znění (srov. článek II, bod 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle , odmítl podle a 2

Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu, která vychází především z odvolacím soudem přiléhavě zmíněného R 8/2015. V něm Nejvyšší soud vysvětlil, že jistotu na náklady řízení incidenčního sporu podle je možné složit pouze v zákonem stanovené lhůtě. K pozdnímu složení jistoty, byť by k němu došlo před vydáním rozhodnutí o odmítnutí žaloby podle , se nepřihlíží.

V usnesení ze dne 24. července 2014, sen. zn. , k tomu Nejvyšší soud doplnil, že výše jistoty na náklady řízení incidenčního sporu i počátek běhu lhůty k jejímu složení jsou stanoveny zákonem v rámci úpravy popěrného práva věřitelů. Povinnost složit jistotu (a počátek běhu lhůty) se neodvíjí od poskytnutí poučení či jakékoliv výzvy insolvenčním soudem popírajícímu věřiteli.

Důvod přistoupit ke změně této ustálené judikatury na základě argumentace obsažené v dovolání Nejvyšší soud neshledal.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá )

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 6. 2020

Mgr. Milan Polášek

předseda senátu