Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSČR 130/2019-B-49

KSOL 41 INS XY29 NSČR 130/2019-B-49

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníků a) J. M., narozeného XY, bytem XY, a b) A. M., narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ostravě ˗ pobočky v Olomouci pod sp. zn. XY, o záloze na odměnu insolvenční správkyně, o dovolání insolvenční správkyně dlužníků JUDr. Hany Karáskové, se sídlem v Praze, Komunardů 431/12, PSČ 170 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. srpna 2019, č. j. XY, 1 VSOL XY, takto:Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. srpna 2019, č. j. XY, 1 VSOL XY, se mění takto:Odvolání insolvenční správkyně se odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem pro uznání ze dne 2. července 2018, č. j. 44 ICm XY, insolvenční soud (mimo jiné) určil, že právní úkon dlužníka (J. M.) ˗ darovací smlouva ze dne 2. března 2016, kterou převedl na A. P. vlastnické právo k (ve výroku rozsudku specifikovaným) nemovitostem (dále jen „nemovitosti“) ˗ je vůči věřitelům dlužníka neúčinný. Nemovitosti insolvenční správkyně zahrnula do majetkové podstaty dlužníků dne 12. září 2018.

Podáním ze dne 7. června 2019 insolvenční správkyně navrhla, aby výtěžek zpeněžení nemovitostí (po odečtení nákladů spojených se správou a udržováním podstaty a nákladů spojených s prodejem) ve výši 858.091,84 Kč byl použit následovně:

a) částka 496.512,54 Kč bude rozdělena mezi nezajištěné věřitele jako mimořádný příjem nad rámec splátkového kalendáře; tím dojde k úplnému zaplacení pohledávek těchto věřitelů za dlužníky;

b) částka 150.195,05 Kč připadne na odměnu insolvenční správkyně (včetně daně z přidané hodnoty);

c) částka 211.384,25 Kč bude vyplacena dlužníkům jako hyperocha.

Na tomto základě insolvenční soud usnesením ze dne 24. července 2019, č. j. XY, „přiznal“ insolvenční správkyni zálohu na odměnu ve výši 54.070,22 Kč (včetně daně z přidané hodnoty).

Vrchní soud v Olomouci k odvolání insolvenční správkyně v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu.

Odvolací soud ˗ cituje ustanovení , a , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), ve znění účinném do 31. května 2019) a ustanovení a vyhlášky , o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (dále jen „ “), a odkazuje na závěry formulované Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 28. listopadu 2018, sen. zn. (uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2020, pod číslem 52) ˗ dospěl k závěrům, podle nichž:

1) Insolvenční správkyni „nepřísluší nárok na navýšení odměny v rozsahu vyúčtovaných 25 % a k tomu DPH z částky 496.512,54 Kč (tj. 150.195,05 Kč včetně DPH vypočtené dle § 1 odst. 3 vyhlášky)“, která s největší pravděpodobností bude (musí být) rozdělena v rámci splátkového kalendáře mezi nezajištěné věřitele jako mimořádný příjem.

2) Není správný názor insolvenčního soudu, že v daném případě „lze užít analogii a dále § 5 vyhlášky a odměnu správkyně navýšit podle § 1 odst. 2 vyhlášky“.

3) Za činnosti počínající předběžným posouzení darovací smlouvy jako neúčinné a dovršené zpeněžením nemovitostí „bylo správné navýšit odměnu správkyně postupem dle , tj. navýšit tu odměnu, na níž má dle vyhlášky nárok, a to dle předběžného propočtu odvolacího soudu ve výši nejméně 23.625,- Kč + DPH, celkem 28.586,25 Kč (tj. za dobu od povolení oddlužení v prosinci 2018 nejméně do června 2019, tj. 21 x 1.125,- Kč + DPH) a o níž bude rozhodováno insolvenčním soudem v dalším řízení (včetně jejího nároku na náhradu hotových výdajů dle vyhlášky)“.

4) Schválil-li (přiznal-li) insolvenční soud (před vyplacením částky 496.512,54 Kč z uvedeného výtěžku nezajištěným věřitelům) správkyni zálohu na její odměnu ve výši 44.686,13 Kč (včetně daně z přidané hodnoty v celkové výši 54.070,22 Kč), čímž ve svých důsledcích odměnu správkyně „navýšil“ takřka o dvojnásobek, jde o navýšení přiměřené činnosti, kterou správkyně v souvislosti s tímto zpeněžením vykonala nad rámec svých běžných povinností.

Proto odvolací soud usnesení insolvenčního soudu jako věcně správné potvrdil.

Proti usnesení odvolacího soudu podala insolvenční správkyně dovolání, které má za přípustné podle ustanovení , (dále jen „ “), a to k řešení právní otázky (dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu nezodpovězené), zda zpeněžení majetku, který byl do majetkové podstaty dlužníka sepsán ještě před rozhodnutím o schválení oddlužení dlužníka, podléhá režimu zpeněžení dle , a v jaké výši náleží insolvenční správkyni odměna za zpeněžení takového majetku.

Dovolatelka zdůrazňuje, že „nemovitosti nemohly tvořit mimořádný příjem ve smyslu ustanovení “. Jakkoli insolvenčnímu soudu navrhla, aby úpadek dlužníků řešil (pro věřitele výhodnějším) zpeněžením majetkové podstaty, insolvenční soud „neodůvodněně“ schválil oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře; tím „reálně zkrátil nárok dovolatelky na odměnu“ a dovolatelku tak poškodil.

„To, že pohledávky věřitelů dlužníků byly uspokojeny v celých 100 %, je zásluhou právě dovolatelky, neboť tato prověřila neúčinné právní úkony, nechala zpracovat znalecký posudek a iniciovala předmětné insolvenční řízení, kdy paradoxně za tuto činnost jí náleží mnohem nižší odměna, než kdyby byli dlužníci po dobu 60 měsíců ve splátkovém kalendáři a věřitelé byli uspokojeni cca ve 30 %“.

Podle dovolatelky soudy nižších stupňů při stanovení odměny dostatečně nezohlednily její přínos z hlediska rozsahu uspokojení nezajištěných věřitelů, včetně rychlého a hospodárného vyřešení incidenčního sporu (tj. rozsah a náročnost činností vykonávaných nad rámec běžných povinností insolvenční správkyně v průběhu oddlužení plněním splátkového kalendáře).

Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení nebo aby napadené usnesení změnil tak, se dovolatelce přiznává „odměna ve výši 25 % z částky určené k vydání nezajištěným věřitelům, tedy výši 150.195,05 Kč včetně DPH.“

Rozhodné znění pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Dovolání je přípustné podle ustanovení , a to k řešení otázky dovolatelkou otevřené, týkající se způsobu určení odměny insolvenční správkyně, dosud Nejvyšším soudem v daných skutkových souvislostech beze zbytku nezodpovězené.

Nejvyšší soud v prvé řadě předesílá, že u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti k vadám uvedeným v ustanovení , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Podle ustanovení insolvenční soud v insolvenčním řízení a) vydává rozhodnutí, jejichž vydání zákon ukládá nebo předpokládá, b) průběžně vykonává dohled nad postupem a činností ostatních procesních subjektů a rozhoduje o záležitostech s tím souvisejících (dále jen „ “).

Podle ustanovení při výkonu dohlédací činnosti insolvenční soud rozhoduje o záležitostech, které se týkají průběhu insolvenčního řízení, činí opatření potřebná k zajištění jeho účelu a ukládá povinnosti, týkající se činnosti jednotlivých subjektů řízení (odstavec 1). Insolvenční soud je oprávněn vyžadovat od insolvenčního správce zprávy a vysvětlení o jeho postupu, nahlížet do jeho účtů a konat potřebná šetření. Je oprávněn dávat insolvenčnímu správci pokyny a uložit mu, aby si vyžádal k určitým otázkám stanovisko věřitelského výboru (odstavec 2).

Podle ustanovení insolvenční soud může v průběhu insolvenčního řízení rozhodnout o vyplacení zálohy odměny a hotových výdajů insolvenčnímu správci, a to i opětovně.

Podle ustanovení proti rozhodnutím, která insolvenční soud učinil při výkonu dohlédací činnosti včetně předběžných opatření, není odvolání přípustné, pokud zákon nestanoví jinak.

Rozhodné znění (do 31. května 2019) se podává z čl. II, části první , kterým se mění , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), ve znění pozdějších předpisů, , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, , o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů, a , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Podle ustanovení , odvolací soud odmítne odvolání, které směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné.

V poměrech projednávané věci je nepochybné, že insolvenční soud (usnesením ze dne 24. července 2019) přiznal insolvenční správkyni zálohu na odměnu.

Rozhodnutí o přiznání zálohy na odměnu insolvenční správkyně, které insolvenční soud může vydat v průběhu insolvenčního řízení ( ), je svou povahou rozhodnutím učiněným při výkonu dohlédací činnosti [ a ]; přitom nestanoví, že proti takovému rozhodnutí je odvolání přípustné.

Již v poměrech upravených , o konkursu a vyrovnání (dále jen „ “), nebylo v literatuře ani v soudní praxi pochyb o tom, že usnesení, jímž konkursní soud rozhoduje o povolení zálohy na odměnu nebo hotové výdaje správce konkursní podstaty, je rozhodnutím, které vydává při výkonu dohlédací činnosti podle , proti kterému není odvolání přípustné. Srov. v literatuře např. dílo Zelenka, J. - Maršíková, J.: Zákon o konkursu a vyrovnání a předpisy související - komentář, Praha, Linde 1998, str. 113 a 145, ve spojení s (ve znění účinném do 30.dubna 2000) a s (ve znění účinném po tomto datu), včetně důvodové zprávy k , kterým se mění , o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. V judikatuře srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. července 2002, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2002, pod číslem 219.

Povaha tohoto rozhodnutí se přitom nezměnila ani v poměrech úpravy obsažené v . K tomu srov. v judikatuře odvolacích soudů formulovaný závěr, podle něhož je takové usnesení rozhodnutím, které insolvenční soud vydává při výkonu dohlédací činnosti (viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. května 2017, č. j. , -35, nebo usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. července 2019, č. j. KSOL , -15.

V návaznosti na výše uvedené pak Nejvyšší soud uzavírá, že také nemá žádné pochybnosti o tom, že usnesení, jímž insolvenční soud rozhoduje o povolení zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce, je rozhodnutím, které vydává při výkonu dohlédací činnosti [podle ve spojení s ustanovením ] a proti němuž není odvolání přípustné, jelikož nestanoví jinak ( ). Osoby dotčené (ne)vyplacením takové zálohy mají v insolvenčním řízení zásadně (pravidelně) možnost napadnout opravnými prostředky konečná rozhodnutí insolvenčního soudu o odměně a hotových výdajích insolvenčního správce (v jehož rámci se poskytnutá záloha nebo zálohy vyúčtují), takže ani není účelné otevírat zákonem možnost pro podání řádného opravného prostředku (odvolání) proti rozhodnutí insolvenčního soudu o záloze na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce.

Přípustnost odvolání přitom nezakládá ani nesprávné poučení poskytnuté insolvenční správkyni insolvenčním soudem v písemném vyhotovení usnesení ze dne 24. července 2019 (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2001, sp. zn. , a ze dne 27. června 2002, sp. zn. , uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i obdobně důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 2. prosince 2008, sp. zn. ).

Jestliže odvolací soud v rozporu s výše uvedeným o odvolání insolvenční správkyně (věcně) rozhodl, místo toho, aby je jako nepřípustné odmítl [ ], zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu, aniž se mohl zabývat jeho věcnou (ne)správností, změnil a odvolání insolvenční správkyně jako nepřípustné odmítl [ ].

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví , se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 6. 2020

JUDr. Petr Gemmel předseda senátu