Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
3CE3EE1FDF0C512BC12585DB0019D33E.html
HTML · 18.84 KB
No categories available
27 Cdo 1391/2020
27 Cdo 1391/2020-247
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně J. K., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Janem Kučerou, advokátem, se sídlem v Praze 6, Stavitelská 1099/6, PSČ 160 00, proti žalovanému Stavebnímu bytovému družstvu POKROK, se sídlem v Praze 8, Kollárova 157/18, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 00034398, zastoupenému JUDr. Alenou Šťastnou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Senovážné náměstí 978/23, PSČ 110 00, o určení členství v družstvu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 81 Cm 113/2014 , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 1. 2020, č. j. 6 Cmo 298/2019 -209, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupkyně.
Odůvodnění:
[2] K odvolání obou účastníků řízení Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 1. 2020, č. j. 6 Cmo 298/2019 -209, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu na určení, že žalobkyně je členkou družstva, zamítl (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (druhý výrok).
[3] Jde přitom už o v pořadí druhá rozhodnutí soudů obou stupňů, neboť rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 11. 2017, č. j. 6 Cmo 18/2017 -95, i rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2016, č. j. 81 Cm 113/2014 -69, k dovolání žalovaného Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 30. 5. 2018, č. j. 27 Cdo 1139/2018 -120, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
[4] Proti v záhlaví uvedenému rozsudku podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř. o. s. ř.
[5] Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. o. s. ř. nezakládá otázka, zda je podmínkou platnosti rozhodnutí o vyloučení člena z družstva doručení výstrahy před vyloučením, ani otázka, zda je rozporu s dobrými mravy, pokud družstvo trvá na vyloučení svého člena i v případě, že důvody jeho vyloučení již zanikly. Dovolatelka při jejich formulaci přehlíží, že v projednávané věci není vedeno řízení o prohlášení rozhodnutí o vyloučení člena z družstva za neplatné, ale řízení o určení členství v družstvu, ve kterém podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu soud není oprávněn posuzovat věcnou správnost vyloučení člena z družstva.
[6] Srovnej závěry například dovolatelkou zmíněného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2799/2011 , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2016, sp. zn. 29 Cdo 806/2016 , nebo – ve vztahu k právní úpravě účinné od 1. 1. 2014 – rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. 27 Cdo 3400/2019 .
[7] Namítá-li dovolatelka (údajné) vady řízení [opomenutí odvolacích námitek, nesprávné provedení důkazů (označení vráceného dopisu soudem jako doručenky), neprovedení navržených důkazů a nedostatečně zjištěný skutkový stav věci (soudy nevedly dokazování k řešení otázky existence dobré víry žalobkyně)], přehlíží, že uvedené námitky nejsou způsobilým dovolacím důvodem (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ), přičemž v souvislosti s nimi Nejvyššímu soudu nepředkládá žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž posouzení napadené rozhodnutí závisí a jež by splňovala předpoklady vymezené v § 237 o. s. ř. o. s. ř.
[8] Nad rámec uvedeného dovolací soud poznamenává, že tvrzení dovolatelky, že odvolací soud otázku, zda byla dovolatelka při držení svého podílu v družstvu v dobré víře, nezkoumal a neodůvodnil, není pravdivé (viz odstavec 40 a 41 napadeného rozsudku).
[9] Přípustnost dovolání nezakládá ani otázka, zda se může vydržení vlastnického práva dovolávat (podat „námitku vydržení“) pouze držitel, nebo zda se může vydržení vůči věřiteli v řízení dovolávat i jiná osoba (jiný účastník řízení). Je tomu tak z toho důvodu, že na jejím posouzení napadené rozhodnutí nespočívá, a proto se její řešení nemůže projevit v poměrech dovolatelky založených napadeným rozhodnutím (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4384/2015 , uveřejněné pod číslem 102/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 29 Cdo 3754/2016 ).
[10] Odvolací soud v tomto směru správně konstatoval, že právní skutečnost (nabytí členského podílu v družstvu vydržením) není závislá na vznášení jakékoli námitky a soud o její existenci učiní právní závěr v případě, že zjistí, že došlo ke splnění jejích podmínek (k tomu srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2008, sp. zn. 29 Cdo 2287/2008 , uveřejněného pod číslem 67/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[11] A konečně, otázka předestřená dovolatelkou, zda je postup doručování oznámení o vyloučení člena družstvem, při kterém se družstvu písemnost (doručovaná prostřednictvím provozovatele poštovních služeb) vrátila jako nedoručená, a družstvo přesto považovalo písemnost za doručenou (a dále se ji nesnažilo adresátu doručit), v rozporu s dobrými mravy, přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. o. s. ř. rovněž nezakládá. Je tomu tak proto, že odvolací soud otázku zodpověděl záporně v souladu s judikaturou dovolacího soudu.
[12] Z té se podává, že je-li písemnost zasílána prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, dostane se do sféry dispozice adresáta dnem, kdy je mu provozovatelem poštovních služeb předána, nebo – je-li adresátovi provozovatelem poštovních služeb oznámeno, že zásilka obsahující písemnost je pro něj u tohoto provozovatele uložena – dnem, kdy si adresát může zásilku poprvé vyzvednout; „možnost vyzvednout“ si zásilku je přitom třeba posuzovat objektivně (srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2012, sp. zn. 29 Cdo 272/2011 , či ze dne 11. 6. 2015, sp. zn. 29 Cdo 5282/2014 , a v něm citovaná rozhodnutí Nejvyššího a Ústavního soudu) K možnosti upravit doručování ve stanovách družstva viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. 27 Cdo 5729/2017 .
[13] Dovolatelka navrhovala odklad právní moci dovoláním napadeného rozsudku. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16 , dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§ 243c o. s. ř. o. s. ř. ), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. Uvedený závěr se plně prosadí i ve vztahu k návrhu na odklad právní moci. Nejvyšší soud se proto tímto návrhem nezabýval.
[14] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o § 243c odst. 3 větu první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , neboť bylo dovolání žalobkyně odmítnuto a žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.
[15] Náklady řízení sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 14. 4. 2020) podle § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), jejíž výše činí podle § 6 odst. 1 , § 7 bodu 5 a § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu 50.000 Kč. Spolu s (jedinou) náhradou paušálních výdajů podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300 Kč a s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ) ve výši 714 Kč tak dovolací soud přiznal žalovanému k tíži žalobkyně celkem 4.114 Kč.
[16] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 30. 9. 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb. , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněné družstvo domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 16. 6. 2020
JUDr. Filip Cileček předseda senátu