Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 1391/2020

27 Cdo 1391/2020-247

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně J. K., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Janem Kučerou, advokátem, se sídlem v Praze 6, Stavitelská 1099/6, PSČ 160 00, proti žalovanému Stavebnímu bytovému družstvu POKROK, se sídlem v Praze 8, Kollárova 157/18, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 00034398, zastoupenému JUDr. Alenou Šťastnou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Senovážné náměstí 978/23, PSČ 110 00, o určení členství v družstvu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 1. 2020, č. j. -209, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupkyně.

Odůvodnění:

[2] K odvolání obou účastníků řízení Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 1. 2020, č. j. -209, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu na určení, že žalobkyně je členkou družstva, zamítl (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (druhý výrok).

[3] Jde přitom už o v pořadí druhá rozhodnutí soudů obou stupňů, neboť rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 11. 2017, č. j. -95, i rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2016, č. j. -69, k dovolání žalovaného Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 30. 5. 2018, č. j. -120, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

[4] Proti v záhlaví uvedenému rozsudku podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále jen „ “). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

[5] Přípustnost dovolání podle nezakládá otázka, zda je podmínkou platnosti rozhodnutí o vyloučení člena z družstva doručení výstrahy před vyloučením, ani otázka, zda je rozporu s dobrými mravy, pokud družstvo trvá na vyloučení svého člena i v případě, že důvody jeho vyloučení již zanikly. Dovolatelka při jejich formulaci přehlíží, že v projednávané věci není vedeno řízení o prohlášení rozhodnutí o vyloučení člena z družstva za neplatné, ale řízení o určení členství v družstvu, ve kterém podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu soud není oprávněn posuzovat věcnou správnost vyloučení člena z družstva.

[6] Srovnej závěry například dovolatelkou zmíněného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2016, sp. zn. , nebo – ve vztahu k právní úpravě účinné od 1. 1. 2014 – rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. .

[7] Namítá-li dovolatelka (údajné) vady řízení [opomenutí odvolacích námitek, nesprávné provedení důkazů (označení vráceného dopisu soudem jako doručenky), neprovedení navržených důkazů a nedostatečně zjištěný skutkový stav věci (soudy nevedly dokazování k řešení otázky existence dobré víry žalobkyně)], přehlíží, že uvedené námitky nejsou způsobilým dovolacím důvodem (srov. ), přičemž v souvislosti s nimi Nejvyššímu soudu nepředkládá žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž posouzení napadené rozhodnutí závisí a jež by splňovala předpoklady vymezené v

[8] Nad rámec uvedeného dovolací soud poznamenává, že tvrzení dovolatelky, že odvolací soud otázku, zda byla dovolatelka při držení svého podílu v družstvu v dobré víře, nezkoumal a neodůvodnil, není pravdivé (viz odstavec 40 a 41 napadeného rozsudku).

[9] Přípustnost dovolání nezakládá ani otázka, zda se může vydržení vlastnického práva dovolávat (podat „námitku vydržení“) pouze držitel, nebo zda se může vydržení vůči věřiteli v řízení dovolávat i jiná osoba (jiný účastník řízení). Je tomu tak z toho důvodu, že na jejím posouzení napadené rozhodnutí nespočívá, a proto se její řešení nemůže projevit v poměrech dovolatelky založených napadeným rozhodnutím (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 102/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. ).

[10] Odvolací soud v tomto směru správně konstatoval, že právní skutečnost (nabytí členského podílu v družstvu vydržením) není závislá na vznášení jakékoli námitky a soud o její existenci učiní právní závěr v případě, že zjistí, že došlo ke splnění jejích podmínek (k tomu srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2008, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 67/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

[11] A konečně, otázka předestřená dovolatelkou, zda je postup doručování oznámení o vyloučení člena družstvem, při kterém se družstvu písemnost (doručovaná prostřednictvím provozovatele poštovních služeb) vrátila jako nedoručená, a družstvo přesto považovalo písemnost za doručenou (a dále se ji nesnažilo adresátu doručit), v rozporu s dobrými mravy, přípustnost dovolání podle rovněž nezakládá. Je tomu tak proto, že odvolací soud otázku zodpověděl záporně v souladu s judikaturou dovolacího soudu.

[12] Z té se podává, že je-li písemnost zasílána prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, dostane se do sféry dispozice adresáta dnem, kdy je mu provozovatelem poštovních služeb předána, nebo – je-li adresátovi provozovatelem poštovních služeb oznámeno, že zásilka obsahující písemnost je pro něj u tohoto provozovatele uložena – dnem, kdy si adresát může zásilku poprvé vyzvednout; „možnost vyzvednout“ si zásilku je přitom třeba posuzovat objektivně (srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2012, sp. zn. , či ze dne 11. 6. 2015, sp. zn. , a v něm citovaná rozhodnutí Nejvyššího a Ústavního soudu) K možnosti upravit doručování ve stanovách družstva viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. .

[13] Dovolatelka navrhovala odklad právní moci dovoláním napadeného rozsudku. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení ( ), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. Uvedený závěr se plně prosadí i ve vztahu k návrhu na odklad právní moci. Nejvyšší soud se proto tímto návrhem nezabýval.

[14] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o větu první, a , neboť bylo dovolání žalobkyně odmítnuto a žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.

[15] Náklady řízení sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 14. 4. 2020) podle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), jejíž výše činí podle , bodu 5 a advokátního tarifu 50.000 Kč. Spolu s (jedinou) náhradou paušálních výdajů podle advokátního tarifu ve výši 300 Kč a s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty ( ) ve výši 714 Kč tak dovolací soud přiznal žalovanému k tíži žalobkyně celkem 4.114 Kč.

[16] Rozhodné znění pro dovolací řízení (od 30. 9. 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněné družstvo domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 16. 6. 2020

JUDr. Filip Cileček předseda senátu