Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 3817/2019

23 Cdo 3817/2019-527

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobkyně HAL TRADE, společnost s ručením omezeným, se sídlem v Chlumci nad Cidlinou, ul. B. Němcové 37/IV, identifikační číslo osoby 25938011, zastoupené JUDr. Jitkou Šilerovou, LL.M., advokátkou se sídlem v Praze 1, Lazarská 1718/3, proti žalovaným 1) KIMM Invest s. r. o.,se sídlem v Praze 5, Pekařská 601/8, identifikační číslo osoby 26436515, zastoupené JUDr. Daliborem Vančurou, advokátem se sídlem v Nymburku, Palackého třída 115/27, a 2) A L M E X CZ s. r. o., se sídlem v Praze 6, Národní obrany 821/41, identifikační číslo osoby 25750445, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované ad 1) UNIQA pojišťovna, a. s., se sídlem v Praze 6, Evropská 136/810, identifikační číslo osoby 49240480, zastoupeného Mgr. Michalem Bieleckim, advokátem se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí 1808/3, o zaplacení částky 5.432.047 Kč s příslušenstvím, ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2019, č. j. -474, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění: (dle )

Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14. 5. 2018, č. j. -411, zamítl žalobu o zaplacení částky 5.432.047 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II. až V.).

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý až čtvrtý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné ve smyslu , (dále jen „ “), neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a dále otázek, které mají být dovolacím soudem posouzeny odlišně. V konkrétnosti dovolatelka dovolacímu soudu předkládá k posouzení otázku (i) zda lze ve smyslu provést důkaz u v cizím jazyce přečtením nebo sdělením jejího obsahu bez úředního překladu do češtiny a pokud nikoliv, zda je povinností soudu takový překlad zajistit; (ii) zda lze ve smyslu a splnit povinnost tvrzení a vylíčení rozhodujících skutečností pro posouzení žalovaného nároku tak, že vylíčení rozhodujících skutečností a dalších skutkových tvrzení pro posouzení žalovaného nároku může mít zprostředkovaně původ i v odkazu na u, kterou žalobkyně coby důkaz připojí k žalobě nebo jinému procesnímu úkonu; (iii) zda se musí pro účely stanovení výše ušlého zisku předpokládaný zisk opírat o již uzavřené smlouvy, jejichž realizace má přinést poškozenému sjednané plnění, nebo nikoliv. Dovolatelka uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci a navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

První žalovaná se k podanému dovolání vyjádřila v tom smyslu, že navrhuje, aby jej dovolací soud jako nepřípustné odmítl a zavázal žalobkyni k náhradě nákladů řízení.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle , zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. větu první ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo která již dovolacím soudem vyřešena byla, ale má být posouzena jinak, a zda je tedy dovolání podle ustanovení přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. ), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení skutečně splněna jsou.

Protože dovolání může být podle ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ).

Dovolání není přípustné.

Z rozhodnutí odvolacího soudu jakož i soudu prvního stupně plyne, že pro závěr o nedůvodnosti žalobou uplatněné náhrady škody byla určující ta skutečnost, že žalobkyně neunesla svoje břemeno tvrzení, kdy i přes poučení dle a 3 (usnesení ze dne 8. 12. 2017, č. j. -354) nedoplnila rozhodné skutečnosti ohledně vzniku a výše škody.

Dovolatelka přitom namítá, že rozhodné skutečnosti byly určeny odkazem na seznam soudu již předložených listin. Tato dovolací námitka však přípustnost dovolání nezakládá.

Ve své ustálené rozhodovací praxi dovolací soud uvádí, že vylíčení rozhodujících skutečností může mít zprostředkovaně původ i v odkazu na u, kterou žalobce – coby důkaz – připojí k žalobě a na kterou v textu žaloby výslovně odkáže, přičemž tento závěr je výjimkou ze zásady, že vylíčení rozhodujících skutečností má obsahovat samotná žaloba ( ), a jako výjimka by měl být aplikován restriktivně. Uvedený závěr je však nutno rovněž aplikovat s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem každé věci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2012, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2004, sp. zn. ). Povinností žalobce je uvést rozhodující skutková tvrzení v žalobě a nespoléhat se na to, že soud případně sám zjistí potřebné skutečnosti z příloh k žalobě (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2003, sp. zn. , a ze dne 9. 7. 2003, sp. zn. ). V žádném případě nelze připustit, aby žalobce předložil soudu celou řadu listin a v žalobě (či jejím doplňku) souhrnně a nekonkrétně, bez vztahu k jednotlivým rozhodným tvrzením, odkázal na tyto y. Takový postup by stíral rozdíl mezi skutkovými tvrzeními stran a skutkovými zjištěními, která soud činí z provedených důkazů, zcela nepřípustným způsobem by přenášel aktivitu a odpovědnost příslušející účastníkům řízení na soud a byl by též v rozporu se základními zásadami občanského (sporného) řízení – zásadou dispoziční, projednací, rychlosti a hospodárnosti (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2010, sp. zn. , ze dne 5. 6. 2012, sp. zn. , či ze dne 18. 8. 2015, sp. zn. , proti němuž Ústavní soud ústavní stížnost odmítl usnesením ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. ).

Soudy nižších stupňů se od citované judikatury neodchýlily, když s ohledem na okolnosti věci dospěly k závěru, že dovolatelka nesplnila svoji povinnost tvrzení, když na výzvu dle odkázala toliko na již předložené y. Vytýká-li pak dovolatelka odvolacímu soudu ve své dovolací námitce to, že soud měl předloženými listinami provést dokazování a v případě cizojazyčných listin zajistit jejich překlad, čímž naznačuje možnou vadu řízení, nezakládá touto námitkou přípustnost dovolání. Vady řízení nejsou totiž samy o sobě způsobilým dovolacím důvodem (tím je toliko nesprávné právní posouzení věci); k jejich případné existenci by mohl dovolací soud přihlédnout z úřední povinnosti jen v případě přípustného dovolání (srov. větu druhou ), což v projednávané věci není naplněno. Tvrzení dovolatelky o uvedeném procesním pochybení nezahrnuje žádnou odvolacím soudem řešenou otázku procesního práva, která by splňovala předpoklady vymezené v , přípustnost dovolání tudíž založit nemůže, i kdyby se odvolací soud vytýkaného pochybení dopustil (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. , ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. , ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. , a ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. ).

Závěr o nepřípustnosti dovolání nemůže změnit ani třetí dovolací námitka, kterou dovolatelka předkládá k posouzení dovolacímu soudu, když s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. , dovozuje, že odvolací soud nesprávně posoudil výši ušlého zisku. Na posouzení této právní otázky totiž napadené rozhodnutí odvolacího soudu zjevně nezávisí. Vzhledem k tomu, že dovolatelka formulovala otázku, která není pro napadené rozhodnutí relevantní, nemohla ani tato otázka založit přípustnost dovolání (k nutnosti vymezení relevantní právní otázky v dovolání viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2013, sp. zn. ).

Nelze proto dovolatelce přisvědčit v tom, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu záleželo na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. . Z odkazovaného rozhodnutí (stejně jako dále např. z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2018, sp. zn. ) vyplývá, že ušlý zisk je v podstatě ušlým majetkovým prospěchem spočívajícím v nenastalém zvětšení (rozmnožení) majetku poškozeného, které bylo možno důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí, pokud by nebylo došlo ke škodné události. Současně platí, že majetková újma způsobená tím, že škodná událost zasáhla do průběhu děje vedoucího k určitému zisku, se odškodňuje jen za předpokladu, že k ní došlo v příčinné souvislosti se škodnou událostí; pouhé tvrzené zmaření zamýšleného podnikatelského záměru poškozeného k odškodnění nestačí. Poškozený tedy musí prokázat, že měl zajištěny předpoklady pro tzv. pravidelný běh věcí, například že tam, kde je k provozování výdělečné činnosti zapotřebí splnění určitých podmínek (např. licence, registrace, stavební povolení apod.), byl reálný předpoklad jejich dosažení, pokud by nepříznivě nezasáhla škodná událost.

Uzavřel-li odvolací soud v projednávané věci, že žalobkyně i přes kvalifikovanou výzvu soudu prvního stupně neprokázala žádné skutečnosti, které by tvrzený ušlý zisk odůvodňovaly, popřípadě nepředložila věrohodné podklady, na základě kterých by mohl být učiněn objektivní závěr o skutečně negativním dopadu jednání žalovaných do majetkové sféry žalobkyně, není tento jeho postup v rozporu se shora citovaným rozhodnutím.

Z výše uvedeného vyplývá, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s neodůvodňuje.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 5. 2020

JUDr. Pavel Horák, Ph.D. předseda senátu