Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2505/20

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a Radovana Suchánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky HAL TRADE, s.r.o., se sídlem ul. B. Němcové 37/IV, Chlumec nad Cidlinou, zastoupené Mgr. Lenkou Balkovou, advokátkou se sídlem Nekázanka 888/20, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2020, č. j. -527, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2019, č. j. -474, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 14. 5. 2018, č. j. -411, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavnímu soudu byla doručena ústavní stížnost podle písm. d) y (dále jen " ") a ustanovení a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno její právo na spravedlivý proces a soudní ochranu podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), d (dále jen " ") a právo na ochranu vlastnictví podle y a Dodatkového protokolu k Úmluvě.

2. Stěžovatelka totiž podle svého přesvědčení dostála povinnosti vylíčit pro svůj uplatněný nárok všechny podstatné skutečnosti, jak to má na mysli Proto nebyl důvod stěžovatelce nepřiznat náhradu škody v požadované výši (zahrnující rovněž ušlý zisk), když stěžovatelka kvůli požáru zaviněnému neodbornou opravou stěžovatelkou pronajatých výrobních prostor nemohla vyrábět sirup a musela nechat vyčistit svůj výrobní prostor.

3. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí vyplývá, že Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") v záhlaví označeným rozsudkem zamítl žalobu stěžovatelky o zaplacení náhrady škody ve výši 5 432 047 Kč s příslušenstvím. Důvodem podání žaloby byl vznik škody, způsobený požárem v provozovně stěžovatelky dne 14. 3. 2006, kdy tato žaloba byla podána až po 4 letech od požáru a 1 rok od ukončení její činnosti. K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") shora uvedeným rozsudkem rozhodnutí obvodního soudu potvrdil. Následné dovolání stěžovatelky bylo v záhlaví citovaným usnesením Nejvyššího soudu odmítnuto, neboť stěžovatelka nevymezila žádnou otázku, která by zakládala jeho přípustnost.

4. Pro vypořádání ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení a napadených rozhodnutí nutná, jelikož účastníkům jsou všechny podstatné skutečnosti známy.

5. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh podle ustanovení . Ústavní soud je totiž podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě jejího písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ]. Směřuje-li však ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; pravomoc Ústavního soudu je totiž založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny ústavně zaručená práva nebo svobody jeho účastníka, zda bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.

6. Ústavní soud v minulosti již také mnohokrát zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. , a y). Pokud proto soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté y, nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Žádná pochybení ve shora naznačeném směru však Ústavní soud v nyní projednávané věci neshledal.

7. K vlastní argumentaci stěžovatele Ústavní soud uvádí následující.

8. Ústavní soud předně uvádí, že není pravda, že by obecné soudy v ústavní stížností napadených rozhodnutích vyšly z toho, že výši ušlého zisku (v rámci nároku na náhradu škody) nelze podpůrně určit srovnáním s předchozím adekvátním obdobím. Naopak, zvláště městský soud v ústavní stížností napadeném rozhodnutí v této souvislosti nepřehlédl, že ze stěžovatelkou předkládaných dokumentů (které ovšem městský soud považoval za nedostatečné, byť z nich vycházel i soudem ustanovený znalec) vyplývá značné zlepšení ekonomické situace stěžovatelky, kterého by bývala byla dosáhla, nebýt uvedeného požáru; to i přesto, že v předchozích obdobích (2003 - 2009, s výjimkou roku 2004) byla stěžovatelka společností spíše ztrátovou a neplatila ani daň z příjmů. Už proto neobstojí tvrzení stěžovatelky, že obecné soudy s dokumenty, jimiž chtěla podložit jí požadovaný nárok, nepracovaly jen proto, že byly částečně v cizím jazyce. Ve skutečnosti totiž obecné soudy rozborem statistické části těchto dokumentů dospěly k výše uvedenému závěru o nadhodnocení ekonomických výsledků stěžovatelky v roce požáru, na což ovšem stěžovatelka v ústavní stížnosti dostatečně nereaguje. Jejím úkolem přitom bylo prokázat, že by zisk v tvrzené výši skutečně dosáhla, a to navzdory špatným ekonomickým výsledkům v předchozích letech.

9. Obecné soudy se rovněž v napadených rozhodnutích nijak neodchýlily od právního závěru, který plyne již z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 1996, sp. zn. , tedy že vylíčení rozhodných skutečností může mít původ i v odkazu na u, kterou žalobce (stěžovatelka) k žalobě přiloží.

Nicméně - a to stěžovatelka v ústavní stížnosti argumentačně poněkud pomíjí - onen odkaz nesmí stírat rozdíl mezi skutkovými tvrzeními (stíhajícími stěžovatelku jako účastníka řízení) a skutkovými zjištěními, jež příslušejí soudu.

10. Zvláště městský soud přitom (zejména v odst. 47) odůvodnění svého rozsudku popsal, že ze stěžovatelčiny žalobní argumentace není zřejmé, která tvrzení mají z listin přiložených k žalobě vlastně plynout. Potřebná skutková tvrzení tedy stěžovatelka bez dalšího nemohla splnit například jen tím, že soudu poskytla kompletní účetní přehledy (srov. k tomu její argumentace na str. 8 ústavní stížnosti). Otázka povinnosti překladu, kterou stěžovatelka s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2016, sp. zn. , na městský soud klade, pak pro případnou použitelnost stěžovatelkou k žalobě přikládaných dokumentů neměla zásadnější vliv (i kdyby tedy městský soud otázku povinnosti překladu k žalobě připojených dokumentů vyřešil špatně), neboť tyto dokumenty byly pro městský soud nevěrohodné z důvodů uvedených shora. Neodrážely totiž skutečnou ekonomickou situaci stěžovatelky.

11. Za těchto všech okolností je proto podle Ústavního soudu zcela akceptovatelný závěr obecných soudů, že stěžovatelka - vzdor poučení ve smyslu - nedoplnila rozhodné skutečnosti ohledně vzniku a výše tvrzené škody, a proto obecným soudům nezbylo, než jejímu žalobnímu žádání nevyhovět.

12. Ústavní soud uzavírá, že napadenými rozhodnutími nebyla porušena základní práva stěžovatelky a proto byla ústavní stížnost odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. září 2020

Jiří Zemánek v. r.

předseda senátu