Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1440/2019

30 Cdo 1440/2019-188

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Hynka Zoubka a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobce M. S., nar. XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení částky 96 316 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2019, č. j. -139, takto:

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 4 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 25. 9. 2018, č. j. -100, uložil žalované zaplatit žalobci částku 92 323 Kč s příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu ve zbývajícím rozsahu ohledně požadavku na zaplacení částky 3 993 Kč s příslušenstvím (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III).

Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobce i žalované rozsudkem ze dne 10. 1. 2019, č. j. -139, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I tak, že se žaloba co do částky 92 323 Kč s příslušenstvím zamítá (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

Žalobce se svou žalobou podanou dne 27. 11. 2017 domáhal zaplacení celkové částky ve výši 96 316 Kč s příslušenstvím coby náhrady škody, která mu měla být způsobena nezákonným trestním stíháním, které bylo zahájeno usnesením Policie České republiky o zahájení trestního stíhání ze dne 2. 8. 2011, č. j. KRPA-421-744/TČ-2011-000074, a skončeno zprošťujícím rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 6. 4. 2016, sp. zn. , který nabyl právní moci dne 22. 2. 2017. Žalobce se domáhal zaplacení žalované částky jakožto náhrady nákladů jeho právního zastoupení v uvedeném trestním řízení. Výši nákladů doložil fakturami, které doposud neuhradil.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním směřujícím proti výroku I ve věci samé. Dovolání Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 ), dále jen „ “, odmítl jako nepřípustné.

Otázka, zda se při posouzení nároku na náhradu škody spočívající v nákladech právního zastoupení poškozeného vzniklých v souvislosti s jeho trestním stíháním má použít (pro účely vymezení právního pojmu „škoda“) ve smyslu , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „ “ nebo „OdpŠk“, subsidiárně , , či , , přípustnost dovolání podle nezakládá, neboť ohledně ní nepředstavuje rozsudek odvolacího soudu jiné řešení, než jakého již bylo dosaženo v judikatuře dovolacího soudu, pokud odvolací soud dospěl k závěru, že pro určení, podle které obecné úpravy podpůrně postupovat, je v případě škody způsobené nezákonným trestním stíháním potřeba vycházet z okamžiku vydání usnesení o zahájení trestního stíhání, které se následně ukázalo být nezákonným (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2019, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. ). Okamžik zahájení trestního stíhání je totiž ve smyslu , , rozhodný z hlediska úvahy, který právní předpis použít při posouzení nároku na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, neboť vydání (nezákonného) usnesení o zahájení trestního stíhání je oním okamžikem porušení povinnosti. Nabytí právní moci zprošťujícího rozsudku, tj. naplnění (všech) podmínek odpovědnosti státu, naopak rozhodnou skutečností pro určení použitelné právní úpravy není (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2018, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 7. 2. 2019, sp. zn. ). V posuzované věci bylo usnesení o zahájení trestního stíhání vydáno dne 2. 8. 2011, tj. před účinností , , a odvolací soud správně aplikoval úpravu obsaženou v zákoně č. , .

Řešení přijaté odvolacím soudem je tak v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, která byla shledána ústavně konformní a od níž dovolací soud neshledává důvod se odchýlit ani na podkladě podaného dovolání. Uvedený závěr je rovněž v souladu s převažujícím míněním vyjádřeným v odborné literatuře [srov. SIMON, P. . In: IŠTVÁNEK, F., SIMON, P., KORBEL, F. Zákon o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2017, a dále BEZOUŠKA, P. . In: HULMÁK, M., a kol. VI. Závazkové právo. Zvláštní část ( –3014). 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2014, s. 2026, či VOJTEK, P. . In: ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J. a kol. : Komentář, Svazek VI ( -3081). Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2014], přičemž opačný závěr se v odborné literatuře vyskytuje ojediněle (srov. VOJTEK, P. . In: VOJTEK, P., BIČÁK, V. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 4. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2017, s. 221).

Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že odkaz dovolatele na nález Ústavního soudu ze dne 28. 8. 2007, sp. zn. , není případný, neboť v uvedeném nálezu se Ústavní soud zabýval otázkou určení počátku běhu promlčecí lhůty ve smyslu OdpŠk, nikoliv otázkou, který je třeba v souladu s OdpŠk pro účely vymezení pojmu „škoda“ podpůrně použít.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 5. 2020

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu