Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 1407/2020

25 Cdo 1407/2020-335

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Vojtkem v právní věci žalobkyně: Z. S., narozená dne XY, bytem XY, zastoupená JUDr. Hanou Rámešovou, advokátkou se sídlem Skácelova 2792/34, Brno, proti žalované: Nemocnice Ivančice, příspěvková organizace, se sídlem Široká 390/16, Ivančice, IČO 00225827, zastoupené JUDr. Ing. Lukášem Prudilem, Ph.D., advokátem se sídlem Bašty 416/8, Brno, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované: Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, se sídlem Pobřežní 665/21, Praha, IČO 47116617, o náhradu újmy na zdraví, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 11. 2019, č. j. -296, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Žalobkyně napadla dovoláním rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 27. 11. 2019, č. j. -296, jímž byl změněn mezitímní rozsudek Okresního soudu Brno -venkov ze dne 21. 2. 2017, č. j. -200, v části výroku týkajícím se základu nároku na bolestné, náhradu za ztížení společenského uplatnění a náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti tak, že se žaloba zamítá; odvolací soud tak rozhodl poté, co byl jeho předchozí rozsudek ze dne 24. 1. 2018, č. j. -219, jímž prvostupňové rozhodnutí ve shora uvedeném rozsahu potvrdil, zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2019, č. j. -250, jenž jeho závěr o zaviněném porušení povinnosti ze strany žalované shledal předčasným, a tudíž nesprávným.

Nejvyšší soud podle věty první dovolání žalobkyně odmítl, neboť neobsahuje zákonem požadované údaje, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, a pro tento nedostatek nelze v dovolacím řízení pokračovat. Dovolatelka pouze cituje část ustanovení , tj. že věc má být posouzena jinak, aniž by konkrétně rozvedla, v čem je tento důvod přípustnosti naplněn. Přitom z konstantní rozhodovací praxe dovolacího soudu vyplývá, že k projednání dovolání pouhá citace textu (či jeho části) nepostačuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , publikováno pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. , ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. , ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. , a ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. ), nevymezuje-li dovolání konkrétním způsobem podmínku přípustnosti dovolání. Dovolací soud přitom není oprávněn si ji vymezit sám, neboť by tím narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2019, sp. zn. ). Z judikatury Ústavního soudu se pak podává, že pokud vyžaduje, aby Nejvyšší soud posoudil splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. ). Schází-li totiž v dovolání účastníka vymezení, v čem spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti, jakož i důvodu dovolání ( až 238a, ), není Nejvyšší soud oprávněn dovolání věcně přezkoumat, jinak by porušil ústavně zaručené právo druhé strany na soudní ochranu podle d (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. ). Potřebný údaj nelze dovodit ani z dalšího obsahu dovolání, které navíc nevymezuje dovolací důvod způsobem uvedeným v , protože žalovaná neoznačuje právní otázku, kterou měl odvolací soud posoudit nesprávně. Její námitky směřují výlučně proti skutkovému stavu, jak jej zjistil odvolací soud v návaznosti na soud prvního stupně (způsobilým dovolacím důvodem je však pouze nesprávné právní posouzení věci - ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 5. 2020

JUDr. Petr Vojtek předseda senátu