Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 399/15

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem o ústavní stížnosti stěžovatele Zdeňka Ponerta, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností ze dne 15. 1. 2014 stěžovatel namítal zásah do svých ústavních práv. K zásahu došlo v důsledku vydání ústavního , o zániku České a Slovenské Federativní Republiky, neboť při rozdělení ČSFR došlo k odepření základního politického práva zakotveného v zákoně č. , o referendu. Stěžovatel proto navrhl zrušení ústavního

2. Ústavní soud dospěl k závěru, že v projednávané věci nebyly splněny zákonné podmínky pro věcné (meritorní) projednání ústavní stížnosti.

3. Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), "návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení podle písm. a) y je oprávněn podat ten, kdo podal ústavní stížnost za podmínek uvedených v tohoto zákona, nebo ten, kdo podal návrh na obnovu řízení za podmínek uvedených v tohoto zákona."

4. Stěžovatel své podání pojmenoval jako ústavní stížnost, fakticky se nicméně jedná o návrh na zrušení ústavního , na jehož základě došlo k zániku (rozdělení) Československa.

5. Stěžovatel sice svůj návrh na zrušení uvedeného ústavního zákona navázal na ústavní stížnost, jak své podání formálně označil, po obsahové stránce se však v případě podání stěžovatele o ústavní stížnost nejedná, neboť toto podání neobsahuje základní náležitosti ústavní stížnosti; stěžovatel zejména neoznačil žádné pravomocné rozhodnutí či jiný zásah orgánu veřejné moci do svých ústavně zaručených základních práv a svobod ve smyslu y ve spojení s a neuvedl žádné relevantní skutečnosti, v nichž spatřuje zásah do svých práv takovým rozhodnutím či zásahem. V případě podání stěžovatele se ve skutečnosti jedná o prostý návrh na zrušení zákona, přičemž však k podání takového návrhu jsou aktivně legitimováni výhradně navrhovatelé vymezení v až d) , zejména prezident republiky či skupina poslanců nebo senátorů. V případě stěžovatele jako fyzické osoby se tak jedná o návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou.

6. Podle "fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem musí být zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy."

7. Ústavní stížnost stěžovatele se mimoto vyznačuje nesplněním zákonné podmínky vymezené v , tedy podmínky povinného zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem.

8. Ústavní soud přitom dospěl k závěru, že v projednávané věci není namístě stěžovatele vyzývat k odstranění této vady návrhu, neboť ani zastoupení advokátem by nemohlo vést k meritornímu projednání ústavní stížnosti pro okolnost uvedenou výše. Stěžovatel si navíc nesplnění podmínky povinného zastoupení advokátem musel být vědom. Ústavní stížnost totiž podal v zastoupení obecným zmocněncem Aloisem Hlásenským, přičemž tento obecný zmocněnec se v minulosti na Ústavním soudem obracel s mnohačetnými ústavními stížnostmi či jinými podáními a byl zdejším soudem opakovaně poučen o tom, že s účastí na řízení je spojena podmínka povinného zastoupení advokátem (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 1. 2003,

sp. zn.

, nebo ze dne 27. 11. 2008,

sp. zn.

, všechna zde uváděná rozhodnutí Ústavního soudu dostupná na http://nalus.usoud.cz). Obecný zmocněnec stěžovatele jako účastník řízení před Ústavním soudem byl v minulosti rovněž vícekrát vyzýván k doložení zastoupení advokátem, přičemž jeho ústavní stížnosti byly opakovaně odmítnuty poté, co této výzvě nevyhověl (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 9. 2008,

sp. zn.

, ze dne 9. 7. 2009,

sp. zn.

, ze dne 24. 9. 2009,

sp. zn.

, nebo ze dne 14. 11. 2012,

sp. zn.

).

9. Na základě výše uvedených důvodu byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle , neboť se jednalo o návrh podaný někým zjevně neoprávněným, a podle písm. a) téhož ustanovení pro neodstraněné vady návrhu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. února 2015

Ludvík David, v. r.

soudce zpravodaj