Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 43/2020

26 Cdo 43/2020-125

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobkyně M. M., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Davidem Černým, advokátem se sídlem v Mělníku, Ve Vinicích 553/17, proti žalovanému V. Č., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Pavlem Kratochvílou, advokátem se sídlem v Kyjově, Žižkova 791/25, o vyklizení nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. června 2019, č. j. -71, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud v Hodoníně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 27. 6. 2018, č. j. -47, uložil žalovanému povinnost do 30 dnů od právní moci rozsudku vyklidit pozemek p. č. XY, jehož součástí je dům č. p. XY v katastrálním území a obci XY, zapsaný na LV XY u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště XY, dále jen „Nemovitosti“ (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků (výrok II.).

K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně (soud odvolací) rozsudkem ze dne 6. 6. 2019, č. j. -71, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

Ztotožnil se se zjištěním soudu prvního stupně, že žalobkyně nabyla vlastnické právo k Nemovitostem darovací smlouvou ze dne 20. 10. 2010 uzavřenou s žalovaným a jeho manželkou, její matkou, že udělila dárcům ústní souhlas s tím, aby Nemovitosti nadále užívali, a že po smrti matky svůj souhlas odvolala a vyzvala žalovaného k vyklizení Nemovitostí. Uzavřel, že žalovaný je užívá bez právního důvodu (neprávem), a je proto povinen je podle , (dále jen „o. z.“), vyklidit. Neshledal, že by výkon práva žalobkyně byl v rozporu s dobrými mravy s odůvodněním, že žalobkyně dlouhodobě poskytovala žalovanému a jeho manželce bydlení v Nemovitostech a ke změně jejího postoje vůči žalovanému došlo z důvodů ležících převážně na jeho straně.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, k němuž se prostřednictvím advokáta vyjádřila žalobkyně. Dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným – účastníkem řízení ( ) za splnění podmínky zastoupení advokátem ( a 4 ), není však z posléze uvedených důvodů přípustné podle , , ve znění pozdějších přepisů, dále jen „ “.

Předně je třeba uvést, že má-li být dovolání přípustné jen podle , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné a která konkrétní otázka hmotného či procesního práva má být v dovolacím řízení řešena. Pouhá citace textu ustanovení (či jeho části) k projednání dovolání nepostačuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Těmto požadavkům dovolatel zcela nedostál. Uvedl, že přípustnost dovolání spatřuje v tom, že se soudy „při řešení otázky hmotného práva týkající se uzavřené darovací smlouvy, na základě které se stala žalobkyně vlastnicí a domáhá se z titulu vlastnického práva vyklizení nemovitosti, odchýlily ve smyslu od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu“, citoval i ustanovení , neformuloval však žádnou konkrétní otázku, kterou by se měl dovolací soud zabývat.

Vytýkal soudům, že nevzaly v potaz, z jakého důvodu byla darovací smlouva uzavřena (dárci žádali o výměnu obecního bytu v Praze, z důvodu vlastnictví Nemovitostí jim však nebyl dán souhlas), a zmínil rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2003, sp. zn. , a ze dne 17. 5. 2007, sp. zn. , a jeho usnesení ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. . Ty však na danou věc nedopadají, neboť řeší skutkově odlišné situace, a dovolatel nevyložil, v čem se právní posouzení učiněné odvolacím soudem od citované judikatury odchyluje. Měl-li snad dovolatel na mysli, že odvolací soud neměl darovací smlouvu posuzovat toliko podle jejího označení, přehlíží, že soudní praxe je ustálena v závěru, že právní úkony lze vykládat podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, pouze v případě, že tato vůle není v rozporu s jazykovým projevem (§ 35 odst. 2 obč. zák.). Výkladem nelze doplňovat to, co právní úkon ve skutečnosti neobsahuje, není dovoleno měnit smysl a obsah jinak jasného právního úkonu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2011, sp. zn. ). Odvolací soud uvedená výkladová pravidla respektoval.

Dovolatel rovněž odkázal na (správně č. , ) a „ ObčZ“ (správně , ) a na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2009, sp. zn. , a Ústavního soudu ze dne 17. 1. 2011, sp. zn. , ani v tomto případě však nevymezil otázku, která by měla být předmětem dovolacího přezkumu. Spatřoval-li snad dovolatel přípustnost dovolání také v tom, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení aplikace korektivu dobrých mravů (reprezentované rozhodnutími, na které odkázal), je třeba zdůraznit, že v uvedených rozhodnutích soudy nevyslovily žádný obecný závěr o této otázce (odmítly dovolání a ústavní stížnost pro zjevnou neopodstatněnost).

Pouze pro úplnost lze dodat, že odvolací soud se otázkou aplikace korektivu dobrých mravů zabýval a jeho rozhodnutí je s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu v souladu (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. , uveřejněné pod č. 6/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, využitelné i v poměrech nynější právní úpravy, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2011, sp. zn. ). Přihlédl přitom ke všem zjištěným skutečnostem jak na straně dovolatele, tak na straně žalobkyně a jeho úvaha není zjevně nepřiměřená.

Zpochybňoval-li dovolatel správnost zjištěného skutkového stavu a hodnocení provedených důkazů, uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v

Dovolatel podal dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v celém rozsahu, tedy i proti nákladovému výroku II. rozhodnutí odvolacího soudu. Nejvyšší soud však zastává – s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – názor, že proti nákladovému výroku napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k uvedenému výroku postrádá dovolání jakékoli odůvodnění; navíc dovolání proti tomuto výroku by ani nebylo přípustné [ ].

Za této situace Nejvyšší soud dovolání žalobce podle odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, , a a o skutečnost, že žalobkyni nevznikly v dovolacím řízení účelně vynaložené náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolateli právo. Náklady spojené s vyjádřením k dovolání sepsaným advokátem nelze za účelné považovat, neboť vyjádření se minulo důvody, pro něž bylo dovolání odmítnuto, a proto bylo pro rozhodnutí o dovolání bezvýznamné.

Poučení:Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. 5. 2020

JUDr. Jitka Dýšková

předsedkyně senátu