Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3414/2019

26 Cdo 3414/2019-280

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Mgr. Lucie Jackwerthové v právní věci žalobce Společenství vlastníků jednotek Sportovní 20, Praha 10, se sídlem v Praze 10, Sportovní 845/20, IČO 26763168, zastoupeného Mgr. Vojtěchem Komínkem, advokátem se sídlem v Praze 6, Eliášova 922/21, proti žalovanému Lidovému bytovému družstvu Praha 10, se sídlem v Praze 10, Slovinská 597/10, IČO 48030627, zastoupenému JUDr. Danielem Uličným, advokátem se sídlem v Praze 2, Slezská 949/32, o zaplacení 54 906,36 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. března 2019, č. j. -249, t a k t o :

I. Dovolání žalovaného se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 10 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 12. 10. 2018, č. j. -2012, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 54 906,36 Kč spolu s tam specifikovaným úrokem a poplatkem z prodlení (výrok I.); současně rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

K odvolání žalovaného Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 20. 3. 2019, č. j. -249, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).

Žalovaná částka 54 906,36 Kč představovala nedoplatek za služby za rok 2013 ve výši 10 283,31 Kč, za rok 2014 ve výši 13 723,05 Kč a dluh za příspěvek do fondu oprav za rok 2013 ve výši 30 900 Kč. Odvolací soud považoval žalobcem provedená vyúčtování služeb za obě období za řádná, neboť poskytovala úplný a srozumitelný přehled o zúčtovacích obdobích, jednotlivých účtovaných položkách, celkových vynaložených nákladech a zaplacených zálohách i přeplatcích a nedoplatcích, a žalovaný s nimi byl seznámen. Při výpočtu dlužného příspěvku do fondu oprav vyšel (shodně jako soud prvního stupně) z částky 25 Kč za m2 měsíčně, schválené shromážděním vlastníků.

Žalovaný napadl rozsudek odvolacího soudu dovoláním, k němuž se žalobce prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřil. Dovolání však není z posléze uvedených důvodů přípustné podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Soudní praxe je jednotná v závěru, podle něhož přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu s více samostatnými nároky s odlišným skutkovým základem je třeba zkoumat ve vztahu k jednotlivým nárokům samostatně bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. , uveřejněné pod č. 9/2000 v časopise Soudní judikatura, ze dne 24. 3. 2005, sp. zn. , důvody usnesení ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 85/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. ). Tyto judikatorní závěry jsou použitelné i po změně formulace ustanovení provedené s účinností od 30. 9. 2017 , a to již proto, že cílem uvedené novely bylo dle důvodové zprávy „odbřemenění dovolacího soudu“, tedy zúžení přípustnosti dovolání, a nikoli její rozšíření (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. , ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. , ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. , a ze dne 12. 12. 2018, sp. zn. ).

V posuzovaném případě jde o nároky se samostatným skutkovým základem, což je zjevné i z toho, že dovolatelem předložená otázka k dovolacímu přezkumu (zda projevení nesouhlasu s vyúčtováním jiným způsobem než námitkami dle ustanovení zakládá právní domněnku nebo fikci souhlasu s takovým vyúčtováním, ke které vztahuje přípustnost dovolání podle s tím, že se jedná o otázku v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešenou) se týká (vzhledem k účinnosti dnem 1. 1. 2014 a jeho přechodnému ustanovení v ) pouze vyúčtování služeb za rok 2014 v částce 13 723,05 Kč. Zbývající nároky dovolatel nezpochybňuje a nevymezuje k nim ani předpoklady přípustnosti dovolání ani dovolací důvod.

Přípustnost dovolání je tak vyloučena ustanovením , aniž by na tento závěr měla vliv okolnost, že součet výše plnění ze všech samostatných nároků částku 50 000 Kč přesahuje.

Dovolací soud nepřehlédl ani námitky proti výrokům o náhradě nákladů řízení. K tomu uvádí, že podle není dovolání proti této části rozhodnutí přípustné.

Vytýká-li dovolatel napadenému rozhodnutí jeho nepřezkoumatelnost, namítá vadu řízení, která není způsobilým dovolacím důvodem ( ). Podle je dovolací soud oprávněn zabývat se vadami řízení pouze v případě, že je dovolání přípustné.

Přípustnost dovolání přitom nezakládá ani nesprávné poučení poskytnuté účastníkům odvolacím soudem v písemném vyhotovení napadeného rozhodnutí (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. a ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. , uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání podle jako nepřípustné odmítl.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. větu druhou ).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 11. 5. 2020

JUDr. Jitka Dýšková

předsedkyně senátu