Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 965/2020

28 Cdo 965/2020-520

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně Římskokatolické farnosti Proseč u Skutče,identifikační číslo osoby (IČO): 647 83 448, se sídlem v Proseči, Farská 1, zastoupené Mgr. Stanislavem Hykyšem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Zelená 267, proti žalovaným 1) městu Proseč, IČO: 002 70 741, se sídlem v Proseči, náměstí Dr. Tošovského 18, zastoupenému JUDr. Františkem Hanákem, advokátem se sídlem v Hlinsku, Adámkova třída 149, a 2) České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, IČO: 013 12 774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o určení vlastnického práva státu k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. , o dovolání druhé žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 18. 12. 2019, č. j. -497, t a k t o :

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í( ) :

V záhlaví označeným rozsudkem odvolacího soudu byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Chrudimi ze dne 20. 5. 2019, č. j. -447, jímž bylo určeno, že Česká republika je vlastníkem pozemků parc. č. 1698/3, 1698/4, 1700/2, 1762, 1763, 1768, 1771, 1772, 1775, 1776/1, 1778, 1782, 1783/1, 1783/2, 1783/4, 1786, 1787, 1791/1, 1791/2, 1791/3,

1791/5, 1792, 1797/1, 1797/2, 1797/3, 1797/4, 1797/5, 1800, 1803, 1809/9, 1809/13, 1825, 1826, 1844 a 1868/2 v katastrálním území Proseč u Skutče.

Rozhodnutím soudy vyhověly žalobě církevní právnické osoby dle , o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), ve znění nálezu Ústavního soudu č. 177/2013 Sb. (dále „ “), uzavírajíce, že v případě předmětných pozemků nebyly splněny podmínky jejich přechodu z vlastnictví státu do vlastnictví obce dle , o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění pozdějších předpisů.

Rozsudek odvolacího soudu ve výroku pod bodem I napadla dovoláním druhá žalovaná (dále též jako „dovolatelka“), spatřujíc splnění předpokladů přípustnosti v tom, že napadené rozhodnutí spočívá na vyřešení otázky hmotného a procesního práva v rozhodování dovolacího soudu dosud neřešené, namítajíc, že soudy deklarovaly vlastnické právo státu dle 18 odst. 1 bez toho, že by určily, která složka státu je příslušná s majetkem hospodařit a že v tomto směru odhlédly i od návrhu žalobkyně současně uplatněném v žalobním petitu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dovolání projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (v textu i jen „ “); srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Dovolání přitom, aniž nařizoval jednání ( věty první ), Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení , neboť není přípustné.

Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež je rozhodnutím, jímž se tu končí odvolací řízení, nikoliv rozhodnutím z okruhu usnesení vyjmenovaných v ) je třeba poměřovat hledisky uvedenými v ustanovení ; žádné z nich ovšem naplněno není. [Napadené rozhodnutí nezávisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a nejde ani i případ, kdy má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak].

Předně, namítá-li dovolatelka, že soudy v dané věci nevyčerpaly celý předmět řízení (že nerozhodly i o současně uplatněném nároku na určení organizační složky státu příslušné hospodařit s předmětným majetkem), případně že své závěry přezkoumatelně neodůvodnily, vystihují její námitky vady řízení (nejde o kvalifikované otázky hmotného či procesního práva, na jejichž řešení záviselo by napadené rozhodnutí). K vadám uvedeným v , odst. 2 písm. a), b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jimiž bylo by případně řízení zatíženo, dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. větu druhou ); samy o sobě vady řízení přípustnost dovolání nezakládají [k tomu srov. i ustanovení věty druhé , dle nějž „dovolání nelze podat z důvodu vad podle , a b) a “].

K postupu směřujícímu k nápravě vady spočívající v nevyčerpání celého předmětu řízení, resp. k nemožnosti napadnout dovoláním neexistující výrok rozhodnutí odvolacího soudu (jenž nemůže být předmětem dovolacího přezkumu), srovnej pak např. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. (odkazující v tomto směru i na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2001, sp. zn. , uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, svazek 2, pod č. C 123), dále např. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 1999, sp. zn. , přiměřeně i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 7. 2018, sp. zn. .

Námitky dovolatelky v tomto směru ostatně ani nelze mít za korektní, jestliže v daném sporu – i dle posouzení odvolacího soudu – žalobkyně (dle ) požadovala vydání rozhodnutí toliko deklarujícího vlastnické právo státu – České republiky, tomuto jejímu požadavku bylo vyhověno a sama proti rozhodnutí soudu nebrojí. Přitom pouze soud rozhoduje, jak bude formulován výrok jeho rozhodnutí; případným návrhem žalobce na znění výroku rozhodnutí přitom není vázán; při formulaci výroku rozhodnutí soud musí dbát, aby vyjadřoval (z obsahového hlediska) to, čeho se žalobce žalobou skutečně domáhal (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2003, sp. zn. , obdobně i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2008, sp. zn. ).

K výtce dovolatelky stran přezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí (jež také vystihuje právě vady řízení), lze snad uvést i tolik, že i v tomto směru odvolací soud vyhověl požadavkům kladeným na odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení (k měřítkům přezkoumatelnosti rozhodnutí lze pak odkázat např. i na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. , uveřejněný pod č. 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2014, sp. zn. , či i na nález Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2016, sp. zn. ). V odůvodnění rozhodnutí pak zpřístupnil i svou úvahu vedoucí jej k tomu, proč aproboval rozhodnutí soudu prvního stupně včetně jím formulovaného výroku o deklarování vlastnického práva České republiky - viz bod 22. odůvodnění.

K věcné argumentaci dovolatelky sluší se snad pak připomenout ty závěry ustálené rozhodovací praxe, dle nichž v řízení iniciovaném žalobou dle , jde primárně o posouzení, zdali věc – před účinností – byla převedena (přešla) na třetí osobu v souladu se zákonem či nikoliv a zásadně v něm nelze řešit další otázky, jež byly by (jako otázky předběžné) rozhodující až v event. navazujícím restitučním řízení (a mezi něž lze podřadit i otázku, která organizační složka státu byla by příslušná k hospodaření s pozemky – viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2018, sp. zn. ; dále srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2017, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2018, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2018, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2018, sp. zn. , či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 1. 2019, sp. zn. ).

Obecně k otázce, může-li soud ve výroku rozhodnutí deklarujícího vlastnického právo státu určit, která složka státu s jeho majetkem hospodaří (v režimu , o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích), pak dále srovnej např. i závěry vyslovené Nejvyšším soudem již v rozsudku ze dne 8. 4. 2003, sp. zn. (akcentující v tomto směru, že určení příslušné organizační složky je v zásadě interní záležitostí státu, a poukazujícího na zákonem založenou působnost Ministerstva financí).

I z takto uvedeného vyplývá závěr o nepřípustnosti dovolání (ve smyslu ).

Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a a koresponduje tomu, že dovolání druhé žalované bylo odmítnuto a ostatním účastníkům v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz.P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. 5. 2020

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu