Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Nd 1/2020

25 Nd 1/2020-34

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobce: J. K., narozený XY, bytem XY, s místem podnikání XY, IČO XY, proti žalovaným: 1) Česká aukční a dražební, a.s., se sídlem Nezvalova 423/8, 500 03 Hradec Králové, IČO 25937791, a 2) JUDr. Jaroslava Šafránková, správkyně konkursní podstaty úpadce J. K., se sídlem Lublaňská 673/24, 120 00 Praha 2, o žalobě pro zmatečnost, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze, takto:

Odůvodnění:

V řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , podal žalobce žalobu pro zmatečnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 7. 2016, č. j. -185, jímž bylo odmítnuto jeho odvolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2015, č. j. -162, kterým tento soud pro překážku věci rozhodnuté zastavil řízení o žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení z řad advokátů.

Tuto žalobu vyloučil Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. 1. 2018, č. j. -197, k samostatnému projednání, jež nadále probíhalo u tohoto soudu pod sp. zn. . V průběhu řízení Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. 7. 2019, č. j. -19, zamítl návrh žalobce na nařízení odkladu vykonatelnosti žalobou pro zmatečnost napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze, na ustanovení zástupce z řad advokátů k ochraně jeho zájmů i návrh na osvobození od soudních poplatků. Proti tomuto usnesení podal žalobce odvolání, v němž vznesl námitku podjatosti všech soudců Vrchního soudu v Praze, aniž by ji jakkoli konkretizoval.

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 19. 11. 2019, č. j. -27, informoval žalobce, že o podaném odvolání bude rozhodovat senát 6 Cmo ve složení JUDr. František Švantner, JUDr. Milada Uhlířová a JUDr. Gabriela Barančíková. Zároveň jej soud vyzval, aby ve lhůtě 3 dnů doplnil námitku podjatosti tak, aby kromě obecných náležitostí obsahovala uvedení, proti kterému soudci směřuje, v čem je spatřován důvod pochybnosti o jeho nepodjatosti, kdy se o tomto důvodu dozvěděl a jakými důkazy může být důvod podjatosti prokázán. Jelikož žalobce na tuto výzvu nereagoval, vyzval jej Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 3. 12. 2019, č. j. -28, opakovaně k doplnění námitky podjatosti a poučil jej, že nebude-li vznesená námitka podjatosti doplněna, nebude k ní soud přihlížet; obě usnesení byla žalobci doručena.

Na tyto výzvy reagoval žalobce podáním ze dne 16. 12. 2019, kde uvedl, že soudce JUDr. František Švantner je vyloučen bez dalšího podle a 3 , neboť se již v minulosti podílel na projednávání a rozhodování této věci. Dle názoru žalobce jsou z projednávání této věci vyloučeni všichni soudci Vrchního soudu v Praze podle zásady, že nikdo nesmí být soudcem ve vlastní věci. K ostatním soudcům Vrchního soudu v Praze, kteří by měli danou věc projednávat, se žalobce hodlá vyjádřit teprve poté, co mu budou sdělena jejich jména.

Předseda senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. František Švantner ve vyjádření k vznesené námitce podjatosti uvedl, že nemá žádný vztah k věci, účastníkům řízení ani k jejich zástupcům a nejsou mu známy žádné skutečnosti, pro něž by měl být z projednávání a rozhodnutí věci vyloučen.

Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odst. 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odst. 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odst. 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odst. 4).

Podle věty první o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě.

Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci ( d); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2017, sp. zn. , nebo ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. ).

Podle ustálené soudní praxe (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (například kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (například jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský (k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2018, sen. zn. , nebo ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. ).

V posuzovaném případě nebyly zjištěny žádné okolnosti vzbuzující pochybnosti o nepodjatosti soudce JUDr. Františka Švantnera. Jak vyplývá z jeho vyjádření, nemá k věci ani k účastníkům žádný vztah, který by mohl být důvodem k jeho vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci, a takový vztah nelze dovodit ani z obsahu spisu. Jmenovaný soudce rozhodnutí napadené žalobou pro zmatečnost nevydal, ani tuto věc neprojednával ( ). Důvodem k vyloučení soudce pak není jeho rozhodování v jiných věcech ( ).

Nejvyšší soud proto rozhodl, že soudce Vrchního soudu v Praze JUDr. František Švantner není vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. ( ).

Požadavek, aby ve věci jednal a rozhodoval soudce, u něhož není důvod pochybovat o jeho nepodjatosti, se z povahy věci může týkat jen soudců, kterým věc náleží podle pravidel stanovených v rozvrhu práce soudu. Z toho vyplývá, že námitku podjatosti lze uplatnit pouze ve vztahu k těm soudcům, kteří jsou povoláni ve věci rozhodovat, přičemž k námitce směřující proti soudcům dalším soud rozhodující o námitce podjatosti nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. ).

O složení senátu Vrchního soudu v Praze, který v souladu s rozvrhem práce bude ve věci žalobce rozhodovat, byl žalobce informován usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 11. 2019, č. j. -27. Tímto usnesením i dalším usnesením ze dne 3. 12. 2019, č. j. -28, byl řádně vyzván k odstranění vad námitky podjatosti a v pořadí druhým usnesením poučen o následcích neodstranění vytčených vad (je nerozhodné, že informace o obsazení senátu a poučení ve smyslu věty třetí nebyla v jednom usnesení, neboť obě usnesení byla žalobci doručena). Důvody zakládající pochybnosti o nepodjatosti ve vztahu k dalším členkám senátu JUDr. Miladě Uhlířové a JUDr. Gabriele Barančíkové však žalobce neuvedl. Námitka podjatosti ve vztahu k těmto soudkyním tak nesplňuje podmínky Vzhledem k tomu, že jde o vadu, pro kterou nelze v řízení pokračovat a žalobce, přestože byl o následcích neodstranění vad poučen, vytčené vady neodstranil, postupoval nadřízený soud podle věty druhé a ve vztahu k těmto soudkyním k námitce podjatosti nepřihlížel.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 4. 2020

JUDr. Robert Waltr předseda senátu