Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 649/2020

28 Cdo 649/2020-125

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského, identifikační číslo osoby 005 30 204, se sídlem v Praze 1, Šporkova 321/12, zastoupené Mgr. Stanislavem Hykyšem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Zelená 267, za účasti České republiky – Státního pozemkového úřadu,identifikační číslo osoby 013 12 774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, jednající prostřednictvím Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o vydání věci oprávněné osobě, o přípustnosti vedlejšího účastenství, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání hlavního města Prahy,identifikační číslo osoby 000 64 581, se sídlem v Praze 1, Mariánské nám. 2/2, zastoupeného JUDr. Janem Nemanským, advokátem se sídlem v Praze 1, Těšnov 1059/1, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 3. 2019, č. j. -96, ve znění opravného usnesení ze dne 29. 1. 2020, č. j. -118, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně – coby oprávněná osoba podle , o vypořádání majetkových vztahů s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů – se domáhá vydání pozemku parc. č. 1241/1 v katastrálním území Řepy a v tom rozsahu nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro hl. m. Prahu ze dne 2. 11. 2015, č. j. SPU 306928/2015, sp. zn. SPU 320770/2014.

Usnesením ze dne 8. 1. 2019, č. j. -87, Městský soud v Praze (dále jen jako „soud prvního stupně“), připustil, aby do řízení vstoupilo hlavní město Prahajako vedlejší účastník na straně účastnice řízení, České republiky – Státního pozemkového úřadu (dle věty druhé , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „ “).

O přípustnosti vedlejšího účastenství soud prvního stupně rozhodoval k návrhu žalobkyně, jež se vstupem hl. m. Prahy do řízení nesouhlasila. Ke vstupu do řízení bylo hlavní město Praha vyzváno účastnicí řízení, Českou republikou (návrhem ze dne 25. 10. 2018), s čímž následně vyslovilo souhlas (podáním ze dne 27. 11. 2018). Současně soud shledal právní zájem hl. m. Prahy na výsledku řízení o vydání věci – předmětného pozemku, v situaci, kdy je hlavní město investorem veřejně prospěšné stavby č. VPS 91|DK|44 – Praha 17 – Břevnovská radiála, kterou je předmětný (k vydání nárokovaný) pozemek dotčen, přihlížeje i k tomu, že při realizaci plánované stavby se předpokládá bezúplatný převod nárokovaného pozemku do vlastnictví vedlejšího účastníka. Jako neopodstatněné soud odmítl i ty námitky žalobkyně, že přistoupením vedlejšího účastníka do řízení by došlo ke změně okruhu účastníků řízení oproti správnímu řízení před Státním pozemkovým úřadem.

K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 26. 3. 2019, č. j. -96 (ve znění opravného usnesení ze dne 29. 1. 2020, č. j. -118), změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se nepřipouští vstup hl. m. Prahy do řízení jako vedlejšího účastníka na straně České republiky.

Odvolací soud přitakal námitkám žalobkyně, že pouhý stav územního plánování a určení předmětného, k vydání nárokovaného pozemku pro určitou formu výstavby či jiný způsob hospodaření na tomto pozemku podle územně plánovací dokumentace nezakládá právní zájem hl. m. Prahy na výsledku řízení o vydání tohoto pozemku. Zájem na výsledku řízení dle odvolacího soudu nemůže založit ani pouhá spekulace o nejistých budoucích skutečnostech, jež odvolací soud spatřuje v eventuálním možném nabytí vlastnického práva k předmětnému pozemku hl. m. Prahou.

Proti usnesení odvolacího soudu podalo dovolání hlavní město Praha (dále též jako „dovolatel“); splnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřuje v tom, že se odvolací soud při řešení relevantní otázky procesního práva napadeným rozhodnutím odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, event. že jde o otázku v rozhodování dovolacího soudu dosud nevyřešenou. Za nesprávný označuje dovolatel ten závěr odvolacího soudu, že na výsledku řízení nemá právní zájem, potažmo že není splněna podmínka dle pro jeho vstup do řízení jako vedlejšího účastníka. Přitom zdůrazňuje okolnost, že žalobcem nárokový pozemek má být dle územně plánovací dokumentace dotčen veřejně prospěšnou stavbou, jejímž investorem je právě dovolatel a že tato skutečnost pak zakládá i jeho nárok na bezúplatný převod pozemku dle , o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Neúspěch státu v řízení (vydání pozemku žalobkyni) vedl by k zániku práva obce na bezúplatný převod pozemku. Výstavbu Břevnovské radiály přitom (na rozdíl od odvolacího soudu) považuje za jistou, ba dokonce v řízení okolnost nespornou, jestliže ani žalobkyně tuto nezpochybňuje (namítá-li, že výstavba Břevnovské radiály vydání pozemku nebrání, ovšem pro její výstavbu postačí toliko zřízení věcného břemene). Dovolatel navrhl zrušení napadeného usnesení a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně ani další účastnice řízení, Česká republika, se k podanému dovolání nevyjádřily.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) – v souladu s bodem 2. čl. II., přechodnými ustanoveními části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – dovolání projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „ “), jež je rozhodné pro daný dovolací přezkum.

Dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (k oprávnění vstupujícího vedlejšího účastníka podat dovolání proti rozhodnutí o jeho nepřipuštění srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 94/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. , ze dne 1. 9. 2016, sp. zn. , či ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. ), zastoupenou advokátem ( ), ve lhůtě stanovené a obsahuje zákonem vyžadované povinné náležitosti ( ).

Dovolání je přípustné podle , neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se končí odvolací řízení a jež závisí na vyřešení otázky procesního práva [otázka zda dovolatel má ve smyslu právní zájem na výsledku řízení o vydání sporného pozemku, v situaci, kdy mu zastavěním sporného pozemku (jehož vydání se žalobou žádá) veřejně prospěšnou stavbou dopravní infrastruktury vymezenou v platné územní plánovací dokumentaci vzniká vůči účastnici (České republice) právo na jeho bezúplatný převod podle ], při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (k tomu srov. judikaturu dále citovanou).

Po přezkoumání napadeného usnesení ve smyslu ustanovení , jež takto provedl bez jednání ( věta první ) a v rozsahu napadeném dovoláním ( ), dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání je opodstatněné.

Zmatečnosti ( , a b/ a ) ani jiné vady řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí a k nimž dovolací soud u přípustného dovolání přihlíží z povinnosti úřední ( ), nejsou v dovolání namítány ani se z obsahu spisu nepodávají. Proto se Nejvyšší soud dále zabýval tím, zda je dán důvod vymezený dovoláním, tedy prověřením správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem v hranicích otázky vymezené dovoláním.

O nesprávné právní posouzení věci (naplňující dovolací důvod podle ) jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně vybranou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle se jako vedlejší účastník může vedle žalobce nebo žalovaného zúčastnit řízení ten, kdo má právní zájem na jeho výsledku (odst. 1). Do řízení vstoupí buď z vlastního podnětu, nebo na výzvu některého z účastníků učiněnou prostřednictvím soudu. O přípustnosti vedlejšího účastenství soud rozhodne jen na návrh (odst. 2).

Předpokladem přípustnosti vedlejšího účastenství v řízení je, že vedlejší účastník má právní zájem na výsledku sporu, tj. právní zájem na určitém výsledku řízení, který se projeví vítězstvím ve sporu u účastníka, k němuž přistoupil. O právní zájem jde zpravidla tehdy, jestliže rozhodnutím ve věci bude (ve svých důsledcích) dotčeno právní postavení vedlejšího účastníka (jeho práva a povinnosti vyplývající z hmotného práva). Pouhý „morální“, „majetkový“ nebo jiný „neprávní“ zájem na výsledku řízení nepostačuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 74/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a tam citovanou judikaturu Nejvyššího soudu i Ústavního soudu).

Vedlejší účastník má za povinnost, zejména je-li proti jeho účasti na řízení uplatněna námitka, tvrdit a prokázat, že má právní zájem na vítězství jím podporované strany. O takový právní zájem se zpravidla jedná, jestliže rozhodnutím ve věci bude dotčeno jeho právní postavení, tj. jeho práva a povinnosti vyplývající z hmotného práva. Nastalá změna se musí promítat do roviny právní v podobě změny, dotčení reálně existujících nebo v blízké budoucnosti jistě nastalých právních vztahů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. a judikaturu v něm odkazovanou, z judikatury Ústavního soudu přiměřeně srov. usneseníze dne 16. 1. 2007, sp. zn. , a usnesení ze dne 7. 3. 2012, sp. zn. ).

Smyslem institutu vedlejšího účastenství je zároveň posílit v konkrétním řízení postavení toho účastníka, na jehož straně vedlejší účastník vystupuje, samozřejmě za předpokladu, že vedlejší účastník má právní zájem na výsledku sporu. Jinými slovy řečeno, jde o právní zájem na vítězství toho účastníka, jehož vedlejší účastník podporuje. Institut vedlejšího účastenství tedy neslouží pouze k ochraně zájmů třetí osoby (vedlejšího účastníka), ale zároveň i k ochraně zájmů hlavního účastníka řízení, na jehož stranu vedlejší účastník řízení přistoupil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2018, sp. zn. ).

Ve světle výše uvedeného (a vycházeje ze skutečností v řízení dosud doložených) je zřejmé, že odvolacím soudem učiněné posouzení přípustnosti vedlejšího účastenství hlavního města Prahy v tomto řízení neobstojí. Účastnicí (Českou republikou) do řízení povolávaný vedlejší účastník (hl. m. Praha, jež se svým vstupem souhlasí), totiž – jak plyne ze současně doložených skutečností – prokazatelně nepostrádá ani právní zájem na výsledku tohoto řízení, v němž se žalobkyně vůči účastnici domáhá rozhodnutí o vydání předmětného pozemku a kdy by případný neúspěch účastnice ve věci (tj. vyhovění podané žalobě) zřetelně dopadl i do právních poměrů (postavení) dovolatele, nejméně v podobě zániku práva na bezúplatný převod sporného pozemku do jeho vlastnictví (dle ), jde-li o pozemky (jak plyne i z platné územně plánovací dokumentace) určené k zastavění veřejně prospěšnou stavbou dopravní infrastruktury (č. VPS 91/DK/44 – Praha 17 – Břevnovská radiála), jejíž investorem je právě hlavní město (k žádosti obce o bezúplatný převod pozemku do vlastnictví dle , za splnění zákonem stanovených podmínek jako nárokové, srovnej přiměřeně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. , v němž jako vedlejší účastník rovněž vystupovalo hlavní město).

Jelikož právní posouzení odvolacího soudu – co do řešení otázky, na které napadené rozhodnutí spočívá – není správné a dosavadní výsledky řízení ukazují, že o věci může rozhodnout přímo dovolací soud, Nejvyšší soud podle dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu změnil tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení, tedy potvrdil věcně správné usnesení soudu prvního stupně o přípustnosti vedlejšího účastenství hlavního města Prahy v tomto řízení.

O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Shora odkazovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná i na internetových stránkách Nejvyššího soudu (www.nsoud.cz),rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách Ústavního soudu (http://nalus.usoud.cz).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. 4. 2020

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu