Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 193/2020

32 Cdo 193/2020-431

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně I. S., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Rostislavem Tomisem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na poříčí 1047/26, proti žalovanému SYSTÉM VÝSTAVBY, o. s. družstvu, se sídlem v Komárově, Na Výsluní 443, identifikační číslo osoby 25786318, zastoupenému Mgr. Milošem Znojemským, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 29/39, o zaplacení částky 485 359 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2019, č. j. -395, -395, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 5 614 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jejího zástupce.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Praze k odvolání žalovaného rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a III. potvrdil (první výrok), změnil jej ve výroku II. tak, že státu se nepřiznává náhrada nákladů řízení (druhý výrok), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu, výslovně pouze proti prvnímu výroku, podal žalovaný dovolání, maje za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, dále otázek hmotného práva, které v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyly řešeny a na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a Ústavního soudu. Odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v prvním výroku zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, případně aby je zamítl.

Vzhledem k datu vydání rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 1. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „ “).

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Z ustanovení vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Dovolatel namítá, že odvolací soud otázku možnosti odstranění vad objednatelem, aniž by vady reklamoval a uplatnil právo na přiměřenou slevu, anebo aniž řádně odstoupil od smlouvy, řešil v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, kterou cituje. Dovolatel pomíjí, že při úvaze, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem - v mezích právních otázek vytyčených dovolatelem - správné, Nejvyšší soud vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2006, sp. zn. , nebo ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. , jež jsou veřejnosti k dispozici, stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách). Soud prvního stupně, na jehož skutkové závěry odvolací soud odkázal, zjistil, že žalobkyně u žalovaného reklamovala vadu díla dne 7. 3. 2009 a požadovala odstranění vady, což žalovaný písemně odmítl. Žalobkyně posléze nechala vadu odstranit sanační firmou a po žalovaném od této chvíle požaduje finanční kompenzaci, což oba soudy posoudily jako požadavek na slevu z ceny díla. Oproti tvrzení dovolatele odvolací soud nevyšel ze zjištění, že žalobkyně vadu sama odstranila, aniž by ji předtím řádně reklamovala. Dovolací soud se proto neodchýlil od rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. , a ze dne 4. 5. 1999, sp. zn. , jež vycházejí právě ze skutkového stavu, že objednatel neuplatnil práva z vadného plnění. K tomu však v projednávané věci nedošlo a závěry citovaných rozhodnutí na projednávanou věc nedopadají.

Nad rámec uvedeného lze uvést, že judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že za situace, kdy zhotovitel se odmítl zabývat odstraněním řádně reklamované vady díla, má objednatel právo na slevu z ceny díla, i když si nechal vadu odstranit třetí osobou a o této skutečnosti před odstraněním vady zhotovitele neuvědomil (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2015, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 46/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. ). Odvolací soud v projednávané věci postupoval v souladu s uvedenými závěry Nejvyššího soudu, když uzavřel, že žalobkyně od počátku, resp. od doby, kdy žalovaný odmítl vadu odstranit, požadovala finanční plnění a tento její projev vůle je nutno vykládat tak, že požadovala slevu z ceny díla, tedy jednala v souladu s ustanovením , obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů.

Dovolatel dále zpochybňuje závěr odvolacího soudu o včasném a řádném uplatnění nároku na slevu z ceny díla, aniž by však vymezil jakoukoliv otázku hmotného nebo procesního práva, přičemž tato otázka není zjistitelná ani z obsahu dovolání. Není zřejmé, zda dovolatel zpochybňuje správnost postupu soudu podle ustanovení , nebo výklad projevu vůle žalobkyně, jímž uplatnila nárok z odpovědnosti za vady, jak jej provedl odvolací soud, nebo úplnost skutkových tvrzení umožňujících právní posouzení nároku odlišně od názoru žalobkyně. Tímto způsobem nemůže být přípustnost dovolání založena. Právní úprava dovolacího řízení účinná od 30. 9. 2017 předpokládá, že dovolací soud se bude při posouzení přípustnosti dovolání zabývat právní otázkou, kterou dovolatel konkrétně vymezí. Jestliže taková právní otázka není v dovolání určitě, správně a s dostatečnou srozumitelností vymezena, nelze žádat po dovolacím soudu, aby se jeho přezkum stal úplnou revizí věci, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity dovolacího řízení, danými zejména ustanovením (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2008, sp. zn. , či ze dne 14. 9. 2010, sp. zn. ).

Obdobně namítá-li dovolatel nesprávnost určení výše slevy z ceny díla, neboť argumentuje nesprávností právního posouzení odvolacího soudu, aniž by formuloval konkrétní otázku, která podle něj nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena. Takovým způsobem přípustnost dovolání nemůže být založena.

Pro úplnost lze uvést, že podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu závisí výše slevy z ceny na povaze a rozsahu vady vzhledem ke sjednané ceně věci, na snížení funkčních vlastností věci nebo její estetické hodnoty, na dalším možném způsobu a rozsahu užívání věci, na ceně nutných oprav věci a jiných obdobných hlediscích (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2004, sp. zn. , ze dne 14. 3. 2006, sp. zn. , a ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. , popř. usnesení ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. ). Z těchto závěrů odvolací soud v projednávané věci výslovně vycházel.

Nejvyšší soud proto dovolání směřující proti rozsudku odvolacího soudu v té části prvního výroku, jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, podle ustanovení odmítl jako nepřípustné.

Dovolání proti výroku o nákladech řízení není přípustné vzhledem k ustanovení ve znění účinném od 30. 9. 2017. Nejvyšší soud tak dovolání i v této části odmítl podle ustanovení jako nepřípustné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 14. 4. 2020

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu