Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1356/2019

30 Cdo 1356/2019-162

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobkyně M. K., nar. XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Petrem Miketou, advokátem se sídlem v Ostravě, Jaklovecká 1249/18, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42 (adresa pro doručování: Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, Územní pracoviště Ostrava, se sídlem v Ostravě, Lihovarská 1335/9), o zaplacení částky 1 459 000 Kč, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 10. 2018, č. j. -109, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Žalobkyně se žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 1 459 000 Kč jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , kdy předmětné řízení o bezúplatném převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu XY trvalo celkem 16 let.

Okresní soud v Ostravě jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 18. 5. 2018, č. j. -79, konstatoval porušení práva žalobkyně na rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. v přiměřené lhůtě a žalobu na zaplacení částky 1 459 000 Kč zamítl (výrok I). Dále soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v plné výši tak, jak budou vyčísleny v samostatném rozhodnutí (výrok II).

Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a uložil žalované zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě plnou náhradu nákladů odvolacího řízení žalobkyně do tří dnů od právní moci rozhodnutí, jímž její výši soud prvního stupně určí poté, co bude rozhodnuto soudem prvního stupně o výši odměny a hotových výdajů ustanoveného zástupce (výrok II).

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně včasně podaným dovoláním ze dne 10. 12. 2018 (č. l. 134), jež sama sepsala. Žalobkyni ustanovený zástupce z řad advokátů následně doplnil dovolání žalobkyně včasným podáním ze dne 22. 3. 2019 (č. l. 156).

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II a čl. XII ), dále jen „ “.

K přezkumu žalobkyní kritizované formy zadostiučinění Nejvyšší soud setrvale judikuje, že stanovení formy nebo výše přiměřeného zadostiučinění je především úkolem soudu prvního stupně a přezkum úvah tohoto soudu úkolem soudu odvolacího. Přípustnost dovolání nemůže založit pouhý nesouhlas s formou přisouzeného zadostiučinění, neboť ta se odvíjí od okolností každého konkrétního případu a nemůže sama o sobě představovat otázku hmotného práva ve smyslu Dovolací soud při přezkumu formy zadostiučinění v zásadě posuzuje právní otázky spojené s výkladem podmínek obsažených v OdpŠk, přičemž zvolenou formou se zabývá až tehdy, byla-li by vzhledem k aplikaci tohoto ustanovení na konkrétní případ zcela zjevně nepřiměřená, což v případě žalobkyně není (žalobkyně již byla odškodněna v převážném rozsahu žalované újmy a část posuzovaného řízení neměla pro žalobkyni žádný význam s ohledem na výsledek jiného sporu). Jinými slovy, dovolací soud posuzuje v rámci dovolacího řízení, jakožto řízení o mimořádném opravném prostředku, jen správnost úvah soudu, jež jsou podkladem pro stanovení formy přiměřeného zadostiučinění (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2016, sp. zn. ).

Nebyl-li v projednávané věci zpochybněn závěr odvolacího soudu o zanedbatelném významu řízení pro žalobkyni, platí, že v takovém případě není třeba přiznávat zadostiučinění v penězích vůbec a jako dostačující plnohodnotnou formu zadostiučinění lze využít konstatování porušení práva (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2012, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. ). Žalobkyní nastíněná forma poskytnutého zadostiučinění tak nemůže založit přípustnost dovolání podle , neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu.

Žalobkyně dále neuvádí, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání pro další otázky, které jsou v dovolání vymezeny (přiměřenost délky řízení, význam předmětu řízení pro žalobkyni, závislost řízení o neplatnosti rozhodnutí členské schůze bytového družstva na řízení o povinnosti bytového družstva převést na žalobkyni bytovou jednotku, neodškodnění za řízení o povinnosti bytového družstva převést na žalobkyni bytovou jednotku, dvojí odškodnění konstatováním porušení práva). Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné; pouhá kritika právního posouzení odvolacího soudu ani citace (části) textu ustanovení nepostačují (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2014, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. ). Dovolání tak v části obsahující další námitky žalobkyně trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a Nejvyšší soud k nim proto nemohl přihlížet.

Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že z ustanovení vyplývá, že k dodatečnému splnění podmínky povinného zastoupení dovolatele musí advokát již učiněné podání dovolatele nahradit vlastním podáním, a to alespoň pokud jde o vymezení rozsahu, v jakém se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, a vymezení dovolacího důvodu (obdobně Pavliš, T., Deduch, J. Ohlédnutí po roce účinnosti nové právní úpravy civilního dovolání, Právní rozhledy 5/2014, s. 153). K podání učiněnému samotnou žalobkyní ze dne 10. 12. 2018 nelze vzhledem k ustanovení v uvedeném rozsahu přihlížet (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. ).

Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému dovolání podle odmítl, neboť v části není přípustné ( ), a v části trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly žalobkyní v zákonné lhůtě odstraněny ( ).

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. 3. 2020

JUDr. Pavel Simon předseda senátu