Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3545/2019

26 Cdo 3545/2019-131

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Mgr. Lucie Jackwerthové v právní věci žalobkyně M. B., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Tomášem Holoubkem, advokátem se sídlem v Praze 3, Sudoměřská 185/10, proti žalovanému hlavnímu městu Praze, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, IČO 00064581, o nahrazení projevu vůle uzavřít smlouvu o převodu vlastnictví k nemovitosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. května 2019, č. j. -109, t a k t o :

I. Dovolání se odmítá.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ) :

Obvodní soud pro Prahu 1 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 25. 9. 2018, č. j. -54, ve výroku I. zamítl žalobu, aby soud nahradil souhlas žalovaného s uzavřením smlouvy o převodu bytové jednotky XY nacházející se v podlaží domu č. p. XY, stojícím na pozemku č. parc. XY – zastavěná plocha, a spoluvlastnického podílu ke společným částem domu č. p. XY o velikosti ideálních XY a spoluvlastnického podílu o velikosti XY k pozemku č. parc. XY – zastavěná plocha, to vše v k. ú. XY, obec XY (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“); současně výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 7. 5. 2019, č. j. -109, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

Dovolání žalobkyně (dovolatelky) proti citovanému rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017, dále jen „ “, neboť předložená právní otázka (zda schválením zásad privatizace obecních bytů zastupitelstvem či záměru úplatného převodu bytových jednotek radou vznikla obci povinnost uzavřít kupní smlouvu s konkrétním nájemcem) již byla v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu vyřešena a od ustáleného řešení této otázky se dovolací soud neodklání ani v posuzované věci.

Nejvyšší soud již v minulosti opakovaně uvedl, že schválení zásad prodeje obecních bytů zastupitelstvem obce ani schválení záměru obce podle , o obcích, resp. podle , o hlavním městě Praze, prodat nemovitý majetek není rozhodováním o nabytí a převodu nemovitých věcí, nepředstavuje návrh na uzavření převodní smlouvy a nebyl (ve smyslu , ) ani právním úkonem (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2010, sp. zn. , uveřejněný pod č. 45/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 5. 2010, sp. zn. , ze dne 19. 6. 2017, sp. zn. , ze dne 1. 8. 2018, sp. zn. , nebo ze dne 11. 4. 2019, sp. zn. , které Nejvyšší soud vydal v obdobné věci – ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud pro zjevnou neopodstatněnost usnesením ze dne 13. 8. 2019, sp. zn. ). Nejvyšší soud rovněž v mnoha svých rozhodnutích (srov. např. rozsudek ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. , usnesení ze dne 24. 4. 2014, sp. zn. , nebo ze dne 29. 5. 2014, sp. zn. ), vysvětlil proces vytváření vůle obce a jejího projevu navenek. Z uvedeného výkladu je zřejmé, že usnesení zastupitelstva obce (příp. jeho rady) ještě nepředstavuje právní úkon, jakožto projev vůle obce směřující ke vzniku, změně, nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem vůle spojují, nýbrž je vnitřním aktem obce a navenek nemá právní účinky. Závěr odvolacího soudu, že žalovanému na základě usnesení zastupitelstva o schválení zásad prodeje obecních bytů povinnost uzavřít konkrétní kupní smlouvu se žalobkyní nevznikla, je s uvedenou judikaturou v souladu.

Pro úplnost lze dodat, že poukaz dovolatelky na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2008, sp. zn. , není případný, neboť uvedené usnesení se nezabývalo otázkou procesu vytváření vůle obce a jejího projevu navenek, ale řešilo otázku výkladu ustanovení , o vlastnictví bytů.

Ve vztahu k ostatním námitkám zbývá dodat, že dovolatelka jimi uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v , jestliže odvolacímu soudu vytkla vady řízení (především námitkou, že napadené rozhodnutí bylo pro ni překvapivé, v rozporu s principem předvídatelnosti a legitimního očekávání). K vadám řízení dovolací soud přihlíží, jen je-li dovolání přípustné ( ), přičemž jejich prostřednictvím na přípustnost dovolání usuzovat nelze. Pro úplnost lze konstatovat, že za překvapivé (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2015, sp. zn. ) lze považovat takové rozhodnutí, které nebylo možno na základě zjištěného skutkového stavu věci, postupu odvolacího soudu a dosud přednesených tvrzení účastníků řízení předvídat. O takovou situaci však v souzené věci nešlo, neboť odvolací soud na stejném skutkovém základě, který zjistil soud prvního stupně, přijal stejné právní závěry ohledně závaznosti zásad privatizace obecních bytů.

Dovolací soud nepřehlédl ani sdělení dovolatelky, že dovoláním je napadán rozsudek v celém rozsahu. Zastává však – s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – názor, že proti nákladovému výroku napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k uvedenému výroku postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Ostatně by nebylo ani přípustné [ ].

Protože není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak, Nejvyšší soud dovolání žalobkyně proti rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení věta první jako nepřípustné odmítl.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno ( věta druhá ).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. 3. 2020

JUDr. Jitka Dýšková

předsedkyně senátu