Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 147/2018-269

KSUL 71 INS 519/201571 ICm 973/201629 ICdo 147/2018-269

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně JUDr. Ing. Kristýny Fronc Chalupecké, Ph.D., se sídlem v Praze 10, Zemské právo 1574/3, PSČ 102 00, jako insolvenční správkyně dlužníka BÁRT - STAVBY s. r. o., zastoupené Mgr. Vladimírem Enenklem, advokátem, se sídlem v Brně, Orlí 492/18, PSČ 602 00, proti žalované KB - BLOK systém, s. r. o., se sídlem v Postoloprtech, Masarykova 635, PSČ 439 42, identifikační číslo osoby 14 86 60 21, zastoupené Doc. JUDr. Milanem Kindlem, CSc., advokátem, se sídlem v Chomutově, Blatenská 3218/83, PSČ 430 01, o určení neúčinnosti právních úkonů dlužníka, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka BÁRT - STAVBY s. r. o., se sídlem v Blšanech u Loun 1, PSČ 440 01, identifikační číslo osoby 25 00 98 51, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. srpna 2018, č. j. , -252 ( ), takto: I. Dovolání se odmítá.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.114,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „insolvenční soud“) rozsudkem ze dne 4. srpna 2017, č. j. -216, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně (JUDr. Ing. Kristýna Fronc Chalupecká, jako insolvenční správkyně dlužníka) domáhala: a) určení, že „právní úkony“ dlužníka - dohody o započtení pohledávek (ve výroku specifikované) jsou neúčinné, a b) zaplacení (ve výroku specifikovaných) částek se zákonným úrokem z prodlení do majetkové podstaty dlužníka (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 8. srpna 2018, č. j. , -252 ( ), rozsudek insolvenčního soudu potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

Odvolací soud – cituje ustanovení , , , , a , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), a vycházeje ze závěrů formulovaných v rozsudku Nejvyššího soudu sen. zn. [jde o rozsudek ze dne 28. února 2017, uveřejněný pod číslem 92/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 92/2018“)] – zdůraznil, že cílem právní úpravy neúčinnosti právních úkonů v insolvenčním řízení je navrátit do majetkové podstaty plnění, jež neúčinným právním úkonem z majetkové podstaty ušlo. Dohodu o započtení však nelze podřadit pod žádnou ze skutkových podstat zvýhodňujících právních úkonů podle ustanovení a . Přitom na neúčinnost započtení lze zásadně usuzovat jen na základě posouzení právního úkonu, z něhož vzešla pohledávka, kterou věřitel dlužníka použil k započtení, jako neúčinného.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které má za přípustné podle ustanovení , (dále jen „ “), majíc za to, že v řešení otázky neúčinnosti dohod o započtení odvolací soud nesprávně interpretoval závěry obsažené v R 92/2018. Dále dovozuje, že neúčinnost započtení nelze vždy podmiňovat vyslovením neúčinnosti právního úkonu, který vedl ke vzniku započítávané pohledávky za dlužníkem; současně uzavírá, že dohoda o narovnání naplňuje znaky „zvýhodňujícího a úmyslně zkracujícího právního úkonu“ podle ustanovení a .

Dále zpochybňuje závěr insolvenčního soudu, podle něhož žalovaná nevěděla o úpadkové situaci dlužníka a snáší argumenty, které nasvědčují opaku.

Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů změnil a žalobě vyhověl; pro případ nedůvodnosti dovolání má za to, že by žalované neměla být přiznána náhrada nákladů dovolacího řízení ve smyslu ustanovení

Žalovaná považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a dovolání za nepřípustné.

V části, ve které dovolání směřovalo proti výrokům o náhradě nákladů řízení, Nejvyšší soud dovolání odmítl jako objektivně nepřípustné [ ]

Ve zbývající části (tj. ve vztahu k potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé) Nejvyšší soud dovolání, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení , odmítl jako nepřípustné podle ustanovení a 2

Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu představovanou zejména R 92/2018.

V něm Nejvyšší soud uzavřel, že vzhledem k odlišnostem v právní úpravě institutu započtení v (oproti úpravě obsažené v zákoně o konkursu a vyrovnání) je nezbytné judikaturní závěry při posuzování odporovatelnosti a neúčinnosti započtení v konkursním právu, pro poměry té které věci vždy prověřovat úpravou, která v započtení (za určitých podmínek a nikoli v každé fázi insolvenčního řízení) připouští. Korektivem by zde měla být úvaha, že započtení nebude neúčinným právním úkonem, kdyby se stejným výsledkem mohlo být provedeno i v průběhu insolvenčního řízení. Přitom na neúčinnost započtení lze zásadně usuzovat jen tehdy, je-li neúčinný právní úkon, z nějž vzešla pohledávka, kterou věřitel dlužníka, ohledně kterého je vedeno insolvenční řízení, použil k započtení.

Dále Nejvyšší soud v R 92/2018 vysvětlil, že nedůvodnost odpůrčí žaloby plyne již z toho, že žalobce odpůrčí žalobou neodporoval „celému“ právnímu úkonu, v němž byl obsažen zápočet vzájemných pohledávek dlužníka a žalovaného.

Ke shora uvedeným závěrům se Nejvyšší soud přihlásil např. v usneseních ze dne 30. dubna 2019, sp. zn. , a ze dne 26. února 2020, sp. zn. . V posledně označeném rozhodnutí šlo o incidenční spor (odpůrčí žalobu) týkající se téže insolvenční věci, v němž Nejvyšší soud rozhodoval o dovolání téže žalobkyně (insolvenční správkyně dlužníka).

V poměrech dané věci je tedy nedůvodnost odpůrčí žaloby dána již tím, že se žalobkyně nedomáhala určení neúčinnosti právních úkonů, ze kterých vznikly pohledávky žalovaného za dlužníkem.

Ve vztahu k potvrzujícímu (zamítavému) výroku rozsudku odvolacího soudu ohledně peněžitého plnění Nejvyšší soud dodává, že dovolací argumentace žalované směřuje výlučně proti závěru odvolacího soudu o nedůvodnosti odpůrčí žaloby (ostatně i žaloba byla založena jen na tvrzeních o neúčinnosti dohod o započtení a vrácení plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty).

Přitom další námitky dovolatelky se zcela míjí s důvody, na nichž spočívá právní posouzení věci odvolacím soudem.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobkyně Nejvyšší soud odmítl a žalobkyni tak vznikla povinnost nahradit žalované účelně vynaložené náklady dovolacího řízení. Ty v daném případě sestávají z mimosmluvní odměny za zastupování advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 6. ledna 2019), která podle ustanovení bodu 5., a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), činí (z tarifní hodnoty ve výši 50.000,- Kč) částku 3.100,- Kč, a z náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč ( advokátního tarifu); celkem s připočtením náhrady za 21 % z přidané hodnoty ( a 3 ) činí částku 4.114,- Kč.

Přitom Nejvyšší soud neshledal v poměrech dané věci ani důvody pro užití ustanovení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2014, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 24/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2018, sen. zn. , uveřejněný pod číslem 116/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 30. 3. 2020

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu