Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 100/2018

KSUL 71 INS XY 71 ICm XY 29 ICdo 100/2018-131

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Rostislava Krhuta a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobkyně JUDr. Ing. Kristýny Fronc Chalupecké, Ph.D., se sídlem v Praze 10, Zemské právo 1574/3, PSČ 102 00, jako insolvenční správkyně dlužníka B., zastoupené Mgr. Vladimírem Enenklem, advokátem, se sídlem v Brně, Orlí 492/18, PSČ 602 00, proti žalovanému J. B., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Ing. Pavlem Cinkem, LL.M., advokátem, se sídlem v Plzni, Veleslavínova 363/33, PSČ 301 00, o určení neúčinnosti právního úkonu dlužníka, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pod sp. zn. 71 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka B., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. dubna 2018, č. j. 71 ICm XY, 103 VSPH XY ( ), takto:

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „insolvenční soud“) rozsudkem ze dne 4. srpna 2017, č. j. 71 ICm XY, určil, že dohoda o započtení podílu na zisku ve společnosti dlužníka oproti zůstatku půjčky poskytnuté dlužníkem žalovanému uzavřená mezi žalovaným a dlužníkem dne 7. května 2014, je vůči věřitelům dlužníka neúčinná (bod I. výroku), uložil žalovanému zaplatit do majetkové podstaty dlužníka částku 15 162 240 Kč s „úrokem“ ve výši 822 010 Kč (bod II. výroku), zamítl žalobu o zaplacení úroku z prodlení z částky 15 162 240 Kč v zákonné výši od 8. května 2014 do zaplacení do majetkové podstaty dlužníka (bod III. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod IV. výroku).

K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek insolvenčního soudu tak, že žalobu zamítl (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů za řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).

Odvolací soud – odkazuje na , , , , a , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), a na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2017, sen. zn. , uveřejněný pod číslem 92/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 92/2018“) – uvedl, že cílem právní úpravy neúčinnosti právních úkonů v insolvenčním řízení ( až ) je navrátit do majetkové podstaty plnění, jež neúčinným právním úkonem (dlužníka) z majetkové podstaty ušlo. Dohodu o započtení však nelze podřadit pod žádnou ze skutkových podstat zvýhodňujících právních úkonů uvedených v až 242 . Na neúčinnost započtení tak lze v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu zásadně usuzovat jen na základě posouzení právního úkonu, z něhož vzešla pohledávka, kterou věřitel dlužníka použil k započtení, jako neúčinného.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení , (dále též jen „ “), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, když nesprávně interpretoval závěry formulované v R 92/2018. Odvolacímu soudu tak dovolatelka vytýká nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod dle ) a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil tak, že se rozsudek insolvenčního soudu potvrzuje a žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení, a aby uložil žalovanému nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení.

Žalovaný navrhuje dovolání odmítnout.

Nejvyšší soud dovolání v části směřující proti druhému výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení odmítl podle jako objektivně nepřípustné ( ).

Dovolání žalobkyně směřující proti prvnímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jež může být přípustné jen podle a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v , Nejvyšší soud odmítl podle a 2

Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, představovanou zejména R 92/2018, ve kterém Nejvyšší soud uzavřel, že vzhledem k odlišnostem v právní úpravě institutu započtení v (oproti úpravě obsažené v zákoně o konkursu a vyrovnání) je nezbytné judikatorní závěry při posuzování odporovatelnosti a neúčinnosti započtení v konkursním právu, pro poměry té které věci vždy poměřovat úpravou, která v započtení (za určitých podmínek a nikoli v každé fázi insolvenčního řízení) připouští. Korektivem by zde měla být úvaha, že započtení nebude neúčinným právním úkonem, kdyby se stejným výsledkem mohlo být provedeno i v průběhu insolvenčního řízení. Přitom na neúčinnost započtení lze zásadně usuzovat jen tehdy, je-li neúčinný právní úkon, z nějž vzešla pohledávka, kterou věřitel dlužníka, ohledně kterého je vedeno insolvenční řízení, použil k započtení.

Dále Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí vysvětlil, že nedůvodnost odpůrčí žaloby plyne již z toho, že žalobce odpůrčí žalobou neodporoval „celému“ právnímu úkonu, v němž byl obsažen i zápočet vzájemných pohledávek dlužníka a žalovaného.

Ke shora uvedeným závěrům se Nejvyšší soud následně přihlásil např. v usnesení ze dne 30. dubna 2019, sen. zn. .

V projednávané věci je tedy nedůvodnost odpůrčí žaloby dána již tím, že se žalobkyně nedomáhala určení neúčinnosti rozhodnutí valné hromady dlužníka ze dne 7. května 2014, na jehož základě vznikla (měla vzniknout) pohledávka žalovaného za dlužníkem použitá k započtení.

Konečně pochybnosti nelze mít ani o tom, že odvolací soud nebyl povinen poučit žalobkyni, jaké konkrétní právní úkony (respektive právní jednání) dlužníka má odpůrčí žalobou „napadnout“ (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. července 2019, sp. zn. , včetně judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu konkretizované v jeho důvodech).

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení , , a , když dovolání Nejvyšší soud odmítl a žalobkyni tak vznikla povinnost nahradit žalovanému účelně vynaložené náklady řízení. Ty v daném případě sestávají z mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 30. července 2018), která podle ustanovení bodu 5., a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve znění účinném do 19. listopadu 2019, činí (z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč) částku 3 100 Kč, a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč ( advokátního tarifu); celkem s připočtením náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ( a 3 ) činí částku 4 114 Kč.

Přitom Nejvyšší soud neshledal v poměrech dané věci ani důvody pro užití ustanovení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2014, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 24/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2018, sen. zn. , uveřejněný pod číslem 116/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Rozhodné znění pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 26. 2. 2020

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu