Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2870/2018

29 Cdo 2870/2018-75

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Milana Poláška v právní věci navrhovatele V. V., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Radkem Hudečkem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Poděbradova 1243/7, PSČ 702 00, za účasti společnosti D., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, a S. Q., narozené XY, bytem XY, o umoření směnky, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. , o dovolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. února 2018, č. j. -51, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) vyšel z toho, že:

1) Navrhovatel podal dne 18. ledna 2017 návrh na umoření směnky, v němž požadoval, aby soud vydal usnesení obsahující výzvu podle ustanovení , o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), a aby následně (po uplynutí lhůty uvedené v tomto usnesení) svým usnesením podle ustanovení z. ř. s. prohlásil směnku za umořenou.

2) Okresní soud ve Vsetíně usnesením ze dne 31. května 2017, č. j. -37, které nabylo právní moci dne 12. června 2017, vyzval toho, kdo má originál směnky, aby se přihlásil do dvou měsíců od vydání tohoto usnesení u zdejšího soudu a podle možností předložil uvedenou u, nebo aby podal proti návrhu v téže lhůtě námitky. Dále výrok usnesení obsahoval poučení, podle něhož uplyne-li lhůta dvou měsíců a nedojde-li k zamítnutí návrhu, prohlásí soud k dalšímu návrhu, který je třeba podat do jednoho měsíce od uplynutí lhůty, u za umořenou; jinak řízení zastaví.

Za stavu, kdy usnesení soudu prvního stupně ze dne 31. května 2017 (vydané dle ustanovení § 307 odst. 1 a 2 z. ř. s.) bylo vyvěšeno na úřední desku soudu dne 2. června 2017 a sňato dne 2. srpna 2017, začala jednoměsíční lhůta k podání dalšího návrhu na umoření směnky běžet od 3. srpna 2017. Jelikož další návrh na umoření směnky podán nebyl, soud prvního stupně správně řízení zastavil (§ 313 odst. 3 z. ř. s.).

Konečně odvolací soud shledal neopodstatněnou i výhradu navrhovatele, podle níž postačovalo, že další návrh na umoření směnky byl učiněn již v rámci „samotného“ návrhu, na jehož základě bylo řízení zahájeno; potud akcentoval, že „je naprosto zřejmé, že se musí jednat o tzv. další návrh podaný až po uplynutí zákonem stanovené dvouměsíční lhůty“.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které má za přípustné podle ustanovení , (dále jen „ “), k řešení otázky dosud v rozhodování Nejvyššího soudu nezodpovězené, a to, zda lze podat současně s návrhem na zahájení řízení o umoření y podle ustanovení z. ř. s. (i) návrh podle ustanovení z. ř. s.

Podstatou posuzované věci – pokračuje dovolatel – je zjednodušený formalistický postup soudů nižších stupňů při rozhodování o tom, zda byl či nebyl ve lhůtě jednoho měsíce po uplynutí dvouměsíční lhůty od vydání usnesení soudu prvního stupně ve smyslu ustanovení z. ř. s. podán návrh na umoření y. Zdůrazňuje, že tento návrh (rozuměj druhý návrh) podal „fakticky i věcně již v úvodním návrhu ze dne 18. ledna 2017“.

Za stavu, kdy soudy obou stupňů tento výslovný projev vůle navrhovatele ignorovaly, porušily práva navrhovatele na ochranu majetku a na spravedlivé projednání věci, zaručená články 11 odst. 1 a 36 odst. 1 d.

Proto navrhovatel požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (od 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Dovolání navrhovatele, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení , Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení a 2

Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, je v souladu s níže uvedenou judikaturou Nejvyššího soudu.

Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 28. února 2017, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 98/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož se z ustanovení (ve znění účinném do 31. prosince 2013) podává, že „soud – je-li u navrženou k umoření směnka (popř. šek) – v ediktu (usnesení) stanoví k podání přihlášky umořované y nebo námitek proti umoření lhůtu dvou měsíců, běžící ode dne splatnosti směnky (šeku), popř. jestliže již splatnost nastala, ode dne vyvěšení ediktu (usnesení) na úřední desce soudu ( a 4 ). Teprve po uplynutí této lhůty může soud (nebyly-li žádné přihlášky či námitky podány, nebo je soud neshledal důvodnými) vydat na základě dalšího návrhu navrhovatele (učiněného podle nejpozději do jednoho měsíce od uplynutí lhůty uvedené v nebo 3 ) usnesení, kterým prohlásí u za umořenou ( ). Právě ve vymezení časového rámce, v němž lze (po vydání ediktu) podat další návrh na umoření a následně rozhodnout o umoření y, přitom spočívá smysl a význam lhůty stanovené v ediktu (usnesení) vydaném podle “

V usnesení ze dne 29. května 2019 sp. zn. , Nejvyšší soud dodal, že výše zmíněný závěr ohledně lhůty k podání dalšího návrhu na umoření směnky, formulovaný při výkladu ustanovení a , se uplatní i pro posouzení lhůty k podání takového návrhu určené ustanovením z. ř. s., a to s odůvodněním, podle něhož:

„Již z důvodové zprávy k zákonu o zvláštních řízeních soudních (k až ) totiž jednoznačně vyplývá, že tato ustanovení upravují řízení o umoření listin; toto řízení je bez věcných změn převzato z , ve znění účinném do 31. prosince 2013 ( až ). Řízení o umoření listin bylo pouze legislativně technicky upraveno po systematické stránce, která lépe vystihuje průběh řízení a z hlediska aplikační praxe je přehlednější.

K závěru, podle něhož lze další návrh na umoření směnky podat nejpozději do jednoho měsíce od uplynutí lhůty uvedené v ustanovení 307 odst. 2 z. ř. s. (viz § 313 odst. 3 z. ř. s.) se přitom hlásí i právní teorie.

K tomu srov. např.:

1) Svoboda, K., Tlášková, Š., Vláčil, D., Levý, J., Hromada, M. a kol.: Zákon o zvláštních řízeních soudních, Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015, str. 602, podle něhož pokud navrhovatel další návrh na umoření y nepodá do jednoho měsíce od uplynutí lhůty stanovené k podání přihlášek nebo námitek, soud řízení zastaví, což ale může učinit jen tehdy, jestliže byl o tomto následku navrhovatel poučen v ediktu (usnesení dle z. ř. s.). Lhůta jednoho měsíce je procesní lhůtou, proto je prominutí zmeškání této lhůty za podmínek stanovených v ve spojení s z. ř. s. přípustné.

2) Macková, A., Muzikář, L. a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních. Komentář s důvodovou zprávou a judikaturou. Praha: Leges, 2016, str. 522, podle něhož je lhůta pro podání tohoto dalšího návrhu stanovena na jeden měsíc a počíná se uplynutím lhůty pro podání námitek nebo přihlášek stanovených v ustanoveních až 4 z. ř. s. Jde o zákonem stanovenou procesní lhůtu ( ). Je povinností soudu při vydání ediktu poučit navrhovatele na nutnost podání dalšího návrhu, lhůtu pro jeho podání a na důsledky zmeškání lhůty. Nedojde-li k prominutí jejího zmeškání, má její uplynutí za následek ztrátu práva na pokračování v řízení a soud usnesením řízení o umoření y zastaví.

3) Lavický P. a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních. Řízení nesporné. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2015, str. 578, podle něhož nepodá-li navrhovatel ve lhůtě jednoho měsíce od uplynutí lhůty k podání přihlášky nebo námitek nový návrh na umoření y již jednou navržené k umoření, soud řízení v případě, že navrhovatele o tomto následku nepodání opakovaného návrhu na umoření y řádně poučí v ediktu, zastaví.

Přitom opačný právní názor odvolacího soudu, podle něhož je lhůta k podání dalšího návrhu na umoření směnky lhůtou „pořádkovou“, odporuje výslovnému znění ustanovení § 313 odst. 3 z. ř. s. (ve spojení s výše zmíněnou důvodovou zprávou k tomuto zákonu). Navíc jeho akceptace by ve svých důsledcích znamenala, že navrhovatel by mohl další návrh na umoření směnky podat např. i v rámci odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení (v době do právní moci takového usnesení), což by vedlo k nepřiměřené nejistotě ostatních účastníků řízení o umoření směnky“.

Jelikož na výše uvedených závěrech nemá Nejvyšší soud důvod cokoli měnit, i pro poměry dané věci platí, že absence dalšího (nového) návrhu na umoření směnky, podaného v období do jednoho měsíce po uplynutí dvouměsíční lhůty k podání přihlášky nebo námitek, je důvodem pro zastavení řízení (§ 313 odst. 3 z. ř. s.).

Přitom argumentace dovolatele, podle níž další (druhý) návrh na umoření směnky může být obsažen (in eventum) již v (prvním) návrhu (podaném podle ustanovení § 307 odst. 1 a 2 z. ř. s.), zjevně odporuje výslovnému znění ustanovení § 313 odst. 2 a 3 z. ř. s.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními , a , když dovolání navrhovatele Nejvyšší soud odmítl a ostatním účastníkům řízení podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. 3. 2020

JUDr. Petr Gemmel předseda senátu