Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1558/20

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatele Vratislava Včeláka, zastoupeného JUDr. Radkem Hudečkem, advokátem, sídlem Poděbradova 1243/7, Ostrava, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. března 2020 č. j. -75, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. února 2018 č. j. -51 a usnesení Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 12. září 2017 č. j. -40, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu ve Vsetíně, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti Damerana, s. r. o., a Sabiny Quiroz, jako vedlejších účastnic řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro jejich rozpor s , a d.

2. Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným usnesením Okresního soudu ve Vsetíně (dále jen "okresní soud") bylo zastaveno řízení o návrhu stěžovatele na umoření originálu v tomto usnesení specifikované směnky. V uvedeném návrhu stěžovatel požadoval, aby okresní soud vydal usnesení obsahující výzvu podle , o zvláštních řízeních soudních, a aby následně svým usnesením podle uvedeného zákona prohlásil směnku za umořenou. Okresní soud usnesením ze dne 31. 5. 2017 vyzval toho, kdo má originál směnky, aby se přihlásil do dvou měsíců od vydání tohoto usnesení u zdejšího soudu a podle možností předložil uvedenou u, nebo aby podal proti návrhu v téže lhůtě námitky. Výzva současně obsahovala poučení podle a 3 zákona o zvláštních řízeních soudních, podle kterého uplyne-li uvedená lhůta a nedojde-li k zamítnutí návrhu, soud prohlásí k dalšímu návrhu, který je třeba podat do jednoho měsíce od uplynutí lhůty, u za umořenou; jinak řízení zastaví. Vzhledem ke skutečnosti, že ve stanovené lhůtě nebyl další návrh podán, nezbylo okresnímu soudu než řízení zastavit.

3. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením usnesení okresního soudu jako věcně správné potvrdil. Neztotožnil se přitom s námitkou stěžovatele, že postačovalo, byl-li návrh na umoření y obsažen již v původním návrhu, na základě kterého bylo řízení zahájeno, a nebylo proto nutno již podávat návrh další. Krajský soud naopak zdůraznil, že z příslušných ustanovení zákona zcela jasně vyplývá, že musí jít o další návrh podaný až po uplynutí stanovené dvouměsíční lhůty, o čemž byl stěžovatel ostatně okresním soudem poučen.

4. Dovolání stěžovatele bylo rovněž napadeným usnesením Nejvyššího soudu odmítnuto jako nepřípustné, neboť právní posouzení věci, na němž spočívalo rozhodnutí krajského soudu a které bylo dovoláním zpochybněno, bylo v souladu s předchozí judikaturou Nejvyššího soudu.

II.

Argumentace stěžovatele

5. V ústavní stížnosti stěžovatel vyjadřuje přesvědčení, že soudy rozhodující ve věci postupovaly při posuzování jeho návrhu na umoření směnky přepjatě formalisticky. Další návrh podle § 313 odst. 2 zákona o zvláštních řízeních soudních byl totiž fakticky podán již v původním návrhu, na jehož základě bylo zahájeno řízení, a soudy proto měly tento výslovný projev vůle stěžovatele zohlednit a prohlásit směnku za umořenou.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný, přičemž stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Po přezkoumání napadených rozhodnutí z hlediska stěžovatelem uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

8. Ústavní soud předesílá, že není oprávněn zasahovat do rozhodovací pravomoci soudů, neboť není vrcholným článkem jejich soustavy, ale zvláštním soudním orgánem ochrany ústavnosti (srov. , až y). Nepřísluší mu výkon přezkumného dohledu nad činností těchto soudů v rovině podústavního práva. Ústavní soud zároveň zdůrazňuje zásadu minimalizace svých zásahů a zásadu sebeomezení při využívání svých kasačních pravomocí. Kasační zásah Ústavního soudu vůči rozhodnutím obecných soudů z podnětu individuální ústavní stížnosti připadá v úvahu jen tehdy, došlo-li napadeným rozhodnutím k porušení subjektivních základních práv a svobod konkrétního stěžovatele. K takovému závěru však Ústavní soud v nyní posuzované věci nedospěl.

9. Je zřejmé, že stěžovatel Ústavnímu soudu předkládá víceméně shodnou argumentaci, kterou uplatňoval již v předchozím řízení, a to přesto, že se s ní soudy v napadených usneseních přesvědčivým způsobem vypořádaly a stěžovateli pečlivě vysvětlily, z jakých konkrétních důvodů nebylo možno jeho námitkám přisvědčit (viz zejména body 5 a 6 usnesení krajského soudu a str. 2 až 4 usnesení Nejvyššího soudu). Soudy odkázaly především na zákona o zvláštních řízeních soudních, který podání tzv. dalšího návrhu na umoření y vyžaduje, a zdůraznily, že stěžovatel byl o nutnosti jeho podání i o důsledcích spojených s nesplněním této povinnosti řádně poučen. Zároveň vysvětlily, proč nebylo možno považovat za dostačující zahrnutí tohoto návrhu již do původního návrhu na zahájení řízení. Nepodal-li tedy stěžovatel i přes poučení okresního soudu ve stanovené lhůtě další návrh na umoření předmětné směnky, nelze okresnímu soudu vytýkat, že řízení v souladu se zcela jasným zněním zákona zastavil, případně spatřovat pochybení vyšších soudů v tom, že postup okresního soudu svými rozhodnutími nezvrátily.

10. Nezbývá tak než uzavřít, že stěžovateli se porušení jeho ústavně zaručených práv nepodařilo prokázat. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. srpna 2020

Jiří Zemánek v.r.

předseda senátu