Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 114/2020

26 Cdo 114/2020-774

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Jitkou Dýškovou v právní věci žalobkyně Základní školy Rakovského v Praze 12, se sídlem v Praze 4, Rakovského 3136/1, IČO 61386782, zastoupené JUDr. Martinem Soukupem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Římská 2575/31a, proti žalované Klasické gymnázium Modřany a základní škola, s.r.o., se sídlem v Praze 4, Rakovského 3136/1, IČO 61054682, zastoupené JUDr. Lenkou Vančatovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Žitná 562/10, o 186 834 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soud pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. září 2019, č. j. -737, t a k t o: I. Dovolání žalované se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Poté, co Městský soud v Praze usnesením ze dne 13. 1. 2016, č. j. -282, zrušil dřívější rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. 3. 2015, č. j. -244, kterým žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni 186 834 Kč s příslušenstvím a zamítl žalobu co do částky 8 632 Kč s příslušenstvím, Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 27. 11. 2018, č. j. -630, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 11. 1. 2019, č. j. -646, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 56 479,26 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím (výrok I.), zamítl žalobu co do částky ve výši 130 354,74 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím (výrok II.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastnic a státu (výroky III. až VI.).

K odvolání obou účastnic Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 4. 9. 2019, č. j. -737, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé (výrok I.), v zamítavém výroku o věci samé (výrok II.) ohledně odvoláním napadené částky 72 120 Kč s příslušenstvím, v nákladových výrocích (III. – V.) a v nákladovém výroku VI. s tím, že tyto náklady jsou splatné k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok I.); současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), neboť neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením , přičemž tyto vady (nedostatky), pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolatelka včas (v průběhu trvání lhůty k dovolání), neodstranila ( ).

Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je nezbytné, aby dovolatel v dovolání formuloval právní otázku, na které napadené rozhodnutí spočívá a která naplňuje některé z kritérií vyjmenovaných v (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sp. zn. ). Dovolatelka však žádnou právní otázku nevymezila a právní posouzení věci učiněné odvolacím soudem zpochybňuje především prostřednictvím skutkových námitek (polemikou se závěry znaleckých posudků, zejména revizního znaleckého posudku č. 292-3129/2017, vypracovaného revizním znaleckým ústavem Equity Solutions Appraisals s.r.o.) a napadá i způsob provedení dokazování a hodnocení důkazů odvolacím soudem. Uplatňuje tedy jiný dovolací důvod, než který je uveden v

Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení nelze úspěšně napadnout (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. ). Na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat jen ze způsobu, jakým soud hodnocení důkazů provedl, a to jen polemikou se správností skutkových zjištění soudu, tj. prostřednictvím dovolacího důvodu, který dovolatelka k dispozici nemá (srov. ustanovení ).

Jen pro úplnost lze uvést, že z obsahu spisu se podává, že skutková zjištění nevykazují jakýkoli významný nesoulad s provedenými důkazy a jeho skutkové závěry nejsou v rozporu s obsahem spisu (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. , uveřejněné pod č. 460/2017 Sb.). Soud prvního stupně podrobně vysvětlil, z jakých důkazů a skutečností jimi prokázaných při vyčíslení nároku vycházel, odvolací soud se s jeho hodnocením důkazů ztotožnil a jeho skutkové závěry převzal.

Ani vytýkané vady řízení (řádně neodůvodněný a nepřesvědčivý rozsudek) nejsou způsobilým dovolacím důvodem, neboť k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (je-li jimi řízení skutečně postiženo), dovolací soud přihlíží, je-li dovolání přípustné (srov. ustanovení věta druhá ).

Dovolatelka napadla rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, „kterým potvrdil rozsudek soudu prvního stupně“. V části, ve které odvolací soud potvrdil zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně, však nemá dovolatelka k podání dovolání subjektivní legitimaci [ a ], protože v této části jí bylo plně vyhověno a nevznikla ji ani jiná újma, kterou by bylo možné odčinit zrušením rozhodnutí odvolacího soudu (srov. závěry Nejvyššího soudu vyjádřené v usnesení ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. , uveřejněném pod č. 28 v časopise Soudní judikatura 3/1998, v usnesení ze dne 1. 2. 2001, sp. zn. , uveřejněném pod C 154 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, dále např. v usnesení ze dne 1. 4. 2014, sp. zn. ).

Napadá-li dovolatelka výroky o nákladech řízení, činí tak zřejmě jen formálně, neboť ve vztahu k těmto výrokům postrádá dovolání jakékoli odůvodnění a navíc by dovolání ani nebylo přípustné [ ].

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. větu druhou ).

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 4. 3. 2020

JUDr. Jitka Dýšková

předsedkyně senátu